Voda. Jak ji udržet v na poli, v lese, v sadu? Otázka má řadu odpovědí, ale možná ještě více neznámých. Slova o tom, že bychom si vody, zejména té pitné, měli vážit, zní někdy jako nepovedená rada, která jde jedním uchem tam, druhým ven.

Mgr. Iva Šebková, vedoucí marketingu a komunikace. Vodárenská společnost, a.s. při přebírání ocenění na pražském Hradě s předsedou představenstva VAS Ing. Jindřichem Králem (vlevo) a generálním ředitelem Ing. Lubomírem Glocem

O to více fandím všem, ať jednotlivcům, nebo firmám, kteří si význam vody v krajině uvědomují a dokáží ať již vizemi, osvětou, nebo drobnými příklady dělat cokoli, co nám pomůže mít vody dostatek.

Systémová opatření jsou v kompetenci hospodářské politiky státu, osvícenosti, prozíravosti, spočívají v uplatňování zdravého rozumu. Odborníci se přou, co bylo, je a bude pro dostatečnou harmonii člověka a přírody optimální.Vize, nadhled, budoucnost – i to jsou pojmy, s nimiž se začíná více operovat v praxi přesto, že betonových ploch na dobré orné půdě i na zahradách roste stále dost. Místo trávy s jetelem sejeme do zahrad oblázky a místo zákazu výstavby skladovacích hal čekáme na rychlé peníze. Mizí pokora, možná, kdoví... Tím více si vážím ocenění, jehož se loni v Národní ceně kvality ČR za společenskou odpovědnost a udržitelný rozvoj dostalo Vodárenské akciové společnosti, a.s. Stala se vítězem v kategorii Podnikatelský sektor. Mgr. Iva Šebková, vedoucí marketingu a komunikace, se ke společenské odpovědnosti a vodě, tématu jí blízkému, s chutí vrátila:

Program Národní cena ČR za společenskou odpovědnost a udržitelný rozvoj a vaše společnost jako loňský vítěz – nadčasové spojení právě s ohledem na obor, který zastupujete. O vodě jako nezbytné podmínce života na naší planetě se konečně začíná hovořit v těch správných souvislostech. Vodárenská akciová společnost to však vnímala již daleko dříve...

Naše společnost, která provozuje vodovody a kanalizace ve více než 700 obcích v Jihomoravském kraji a Kraji Vysočina, od svého vzniku používá motto Voda a lidé – partneři pro život. Na první poslech to zní možná příliš fádně, ale když se člověk na tím více zamyslí, má to opravdu velký smysl. Kdykoliv v naší společnosti něco řešíme, ptáme se, je to opravdu pro lidi, co to přinese veřejnosti, co životnímu prostředí... Vodárenská akciová společnost, a.s., je výjimečná tím, že nemá žádný zahraniční kapitál. Jediným akcionářem je Svaz VKMO s.r.o., který v sobě sdružuje svazky měst a obcí, popřípadě města a obce samostatně. Tato skutečnost je velmi důležitá. Veškerý zisk tak plyne zpět do vodohospodářské infrastruktury, do jejího rozšiřování, modernizace, nových technologií – je tedy zajištěno, že vše bude v pořádku sloužit i dalším generacím. Toto se ne všude děje. V některých obcích, kde si provozují vodovod sami, drží nízké ceny, aby lidé byli spokojeni. Nevytvářejí tak žádné rezervy a neinvestují plánovaně a cíleně. Když nastane nějaká porucha, nejsou na opravu peníze a obec ji musí zaplatit například na úkor jiné plánované akce. Jinde zase kapitál odchází do zahraničí tamním vlastníkům, o čemž se v současné době také hodně hovoří v médiích.

            Vodárenská akciová společnost, a.s., kromě provozování vodovodů a kanalizací podniká také v dalších oblastech – máme laboratoře, projektujeme, stavíme, provádíme stavební dozory a máme v tomto směru mnoho různých aktivit. Takto vydělané peníze využíváme právě pro projekty v rámci společenské odpovědnosti.

Jak a kde jste se o soutěži dověděli, kdo vás motivoval k účasti?

V roce 2015 jsme se dozvěděli o soutěži o Cenu hejtmana Jihomoravského kraje za společenskou odpovědnost. Byl to první ročník. Již v té době jsme se naplno věnovali všem oblastem společenské odpovědnosti a říkali jsme si, že se tedy přihlásíme do soutěže. Viděli jsme v tom především možnost dostat zpětnou vazbu nezávislých porotců, co děláme dobře a co naopak ne. To, že jsme v soutěži zvítězili, jsme vůbec nečekali. A jelikož podnikáme i na Vysočině, logicky následovala Cena hejtmana Kraje Vysočina, kde jsme zase prezentovali svou činnost v tomto regionu. Následně nás oslovili přímo z Rady kvality, zda nemáme zájem jít i do celostátního kola. Když jsme se rozhodovali, bylo to na základě stejných důvodů jako do krajských kol – tedy získat zpětnou vazbu a posunout se zase o kus dál.

A proč jste se rozhodli jít právě náročnou cestou kvality?

Dnes se firmy dost často setkávají s různými nabídkami získání všelijakých certifikátů za peníze. Jakou má takový certifikát cenu? Proto jsme šli tou náročnější cestou a s odstupem času ji považujeme za správnou.

Co u vás hodnotila odborná komise jako dobré, čím jste ji zaujali, že jste v soutěži nakonec zvítězili?

Z hodnocení odborné komise vyplynulo, že ocenila například zvažování rizik jak v provozní oblasti, tak i v oblasti obchodně právní. To napomáhá pochopení možných dopadů našich činností jak na veřejnost, tak i na naše zaměstnance. Co se týče zaměstnanců a péče o ně, tam bylo kromě běžných i nadstandardních benefitů hodnoceno zejména to, že zaměstnanci mají možnost spolurozhodovat o zásadních otázkách ve společnosti formou ustanovení odborných týmů a komisí, kde uplatňujeme formu mentoringu.

            V oblasti laického i odborného působení na veřejnost bylo oceněno především to, že aktivity jsou každoročně plánované ve formě marketingových plánů a jsou také vyhodnocovány. Posuzujeme zde vložené investice ve vztahu k počtu oslovených osob a děláme další zpětné vazby.

            Ročně se ve všech oblastech společenské odpovědnosti v rámci naší firmy připravuje kolem stovky různých projektů, a to jak v rámci celé společnosti, tak i jednotlivě v regionech, kde působíme. Účastníme se samozřejmě i aktivit, které jsou iniciovány jinými organizacemi.

Budete pokračovat?

V našich aktivitách, postojích a orientaci na společenskou odpovědnost budeme pokračovat určitě. Do soutěžení se ale pustíme případně až v okamžiku, kdy budeme mít pocit, že jsme se posunuli dál a máme zase něco nového, na co bychom chtěli znát názor nezávislých odborníků.

Kvalita je stejně tak zázračné slovíčko jako voda – filozoficky vzato obsah mají podobný. Inspirovala vás Národní cena a nejvyšší ocenění k myšlenkám o tom, nač se ještě v péči o vodu zaměřit?

Národní cena nejen pro naši společnost, ale celkově pro obor vodárenství má velký význam v tom, že jsme dostali možnost více tuto oblast prezentovat, že se o ní lidé začali více zajímat a že začali vnímat, že od nich nechceme jen peníze za vodné a stočné, ale že skutečně děláme něco pro ně. Na zlepšování péče o vodu se zaměřujeme cíleně a dlouhodobě. Nyní spíše hledáme možnosti jednak ve využití chytrých technologií v našem oboru, ale také se zajímáme o větší propojení vědy a vodárenství – tedy, aby se nové poznatky z výzkumů rychleji dostávaly do praxe.

Velký potenciál vidíte v komunikaci s mládeží, v tom, že děti a občany učíte vážit si pitné vody a pečovat o zdroje. Jakou roli v povědomí veřejnosti hraje právě osvěta? Není to v dnešním komercionalizovaném světě tak trochu ztracená energie?

Stejnou otázku jsem si sama kladla donedávna. Pak jsem ale měla možnost zúčastnit se prezentací jednotlivých tříd na téma šetření vodou v Základní škole v Lysicích na Blanensku, kde jsme zahájili zcela nový projekt Voda a my. Nejenže prezentace dětí byly vynikající, na úrovni a zároveň zábavné. Důležité pro mě bylo přiznání mnoha z nich, v němž uváděly, že do projektu vstupovaly s tím, že je to jen další nudný projekt. Nakonec se ale přesvědčily o opaku, zjistily, že voda není žádnou samozřejmostí, podívaly se, kde všude ji doma potřebují a mnozí účastníci do projektu zapojili i svoje rodiče.

            Takže odpověď zní, že osvěta smysl má. Určitě nezaujme každého, ale pokud se na jejím základě třeba jedno nebo dvě děti rozhodnou ve svém budoucím povolání být třeba technologem pitné vody nebo odborníkem na odpadní vodu či navrhovat moderní zařízení na hygienizaci vody, bude to úžasné. A kdykoliv slyším dospělého člověka, který vám řekne, že si práce vodařů váží, a neptá se jen na to, proč je voda drahá, má to pro mě stejnou hodnotu.

A je to s nedostatkem vody v krajině opravdu tak vážné? Vysychá Česko? Do jaké míry může pomoci situaci řešit dešťovka?

Nejsem klimatolog ani jiný odborník, abych mohla na tuto otázku profesionálně odpovědět. Sucho dnes už cítí ale i běžný člověk, vidí nižší hladiny toků, rybníků, chybí voda ve studnách. Svádíme to na počasí, ale je to zejména o nás. Podívejte se na dnešní zahrádky, všude zámková dlažba, podobně vypadají města – asfalt, beton, když je tam strom, má přesně vyhrazené místo kruhem kolem kořenů. Potok místo svým přirozeným korytem teče rourami pod městem.

            Když jsem byla malá, každý den jsme zalévali zahradu ze sudů naplněných vodou, co napršela. Měli to tak i všichni sousedi. Bylo to naprosto přirozené a nikdo na to nepotřeboval dotace. Vše se nám vrátilo v úrodě.

            Voda je vzácná a bude vzácná vždy. Už proto, že bez ní prostě nemůžeme existovat. Národní a mezinárodní strategie napsané na papírech ji ale nezachrání. Chce to podle mého názoru spíš selský rozum. Chránit přírodní zdroje, hledat nové, nebrat vodu ze studní zbytečně tam, kde je zavedený vodovod, snažit se zadržet vodu v krajině přirozenou cestou.

Co mohou podle vás udělat sami spotřebitelé pro to, aby vodou neplýtvali?

Nemyslím si, že by lidé dnes vědomě vodou plýtvali. Tedy, že by ji někde zbytečně nechali téct a podobně. Je to spíš o jejich rozhodování. Nemyslím si, že bychom skutečně každý potřebovali například bazén. Co je ale určitě k zamyšlení je to, jakou vodu vypouštíme zpět do kanalizace. My tuto vodu samozřejmě jsme schopni vyčistit tak, aby do vodních toků byla vypouštěna voda odpovídající všem normám. V odpadní vodě se ale objevují i věci, které nám komplikují život. K nim patří například různé hygienické potřeby (vlhčené ubrousky a podobně), které se nerozloží a poškozují nám zařízení čistíren. Velký problém, který vnímáme, je také to, že se do odpadních látek stále častěji dostávají léčiva a různé hormonální přípravky.

Působíte i v regionech, kde to s vodou začíná být složité, a kde si obyvatelstvo vody tekoucí z kohoutku možná váží více než kdekoli jinde. Nechystáte třeba právě pro zdejší oblasti nějakou mini soutěž na drobná řešení k úsporám a k tomu, aby se neplýtvalo? Jsme národ kutilů, a to je velký potenciál...

I na tuto problematiku samozřejmě reagujeme. Spolupracujeme s Nadací Partnerství a dalšími organizátory na přípravě soutěže chytrých řešení v oblasti adaptace na změnu klimatu s názvem Adaptační opatření roku. Účelem soutěže je, tak jak zmiňujete, podpořit rozvoj adaptačních opatření v České republice, propagovat a ocenit kvalitní řešení, která se mohou stát inspirací pro další obdobné projekty, podpořit lepší komunikaci obcí s veřejností a také vytvořit databázi příkladů dobré praxe a prověřených realizátorů ve městech a obcích v rámci republiky. Do soutěže je možné přihlásit řešení a opatření investičního charakteru (tzv. tvrdé projekty, například realizovaná technická opatření, stavby, zemědělské a zahradní úpravy apod.) i neinvestičního charakteru (tzv. měkké projekty, např. vzdělávací a osvětové kampaně apod.). Soutěže se mohou účastnit obce, sdružení obcí, mikroregiony, města, městské obvody/části a vyšší územní samosprávné celky, a také neziskové organizace, akademické instituce, firmy i jednotlivci. Ze strany naší společnosti budou podporovány soutěžní projekty, které budou realizovány v regionech, kde provozujeme vodovody a kanalizace.

Nejen jako žena manažerka v odvětví, které s vodou hospodaří, vidíte jistě řadu možností a příležitostí, jak se zázračnou tekutinou dobře nakládat. Jak vnímáte vodu jako běžný uživatel, rodič, zahrádkář, milovník vodních sportů?

Můj vztah k vodě prošel běžným vývojem. Jako dítěti mi připadalo, že napít se vody z kohoutku je nechutné, později jsem prošla obdobím, kdy jsem byla ochotná denně tahat i dva kartony pet lahví s vodou k pití. Dnes si vážím třeba na dovolené v zahraničí, když si mohu nabrat pitnou vodu z kohoutku do své lahve a nemusím mít obavu, že mi z ní bude zle. Význam vody se snažím vysvětlovat i svým dětem, ale vím, že si z mého výkladu moc nedělají. Doufám ale, že si na něj třeba jednou vzpomenou.

Máte svou oblíbenou studánku, potok, vodní nádrž, rybník nebo lázeňský pramen?

Dcera se synem se věnují jachtingu, takže jsem velmi často někde u vody. Mám moc ráda Novomlýnské nádrže, Vranovskou přehradu a Velké Dářko. To jsou vodní plochy, kde si velmi ráda sednu, hlavně při západu slunce. Vzhledem k tomu, že pocházím z Blanska, má pro mě velké kouzlo také říčka Punkva v Moravském krasu.

otázky připravila Eva Brixi