Pamatujete na mléčné bary, kam jste si mohli zaskočit na dobrou a zdravou snídani i rychlý oběd? Zůstaly do dnešních časů už převážně jen ve vzpomínkách. Ale v „černé“ Ostravě jeden takový mají – a vůbec ne ledajaký. Je to Naproti a obslouží vás tam lidé se zdravotním postižením.

Předsedkyně družstva Naproti a manažerka sociálního podniku Mgr. Olga Rosenbergerová

Předsedkyně družstva Naproti a manažerka sociálního podniku Mgr. Olga Rosenbergerová nám ráda pověděla víc. Doplňme ještě, že právě družstvo Naproti bylo loni oceněno v programu Národní cena ČR za společenskou odpovědnost a udržitelný rozvoj (Národní cena kvality ČR).

Jak se zrodila myšlenka na mléčný bar Naproti? Předcházely jí i jiné projekty a nápady?

Mléčný bar Naproti je první ostravský sociální podnik v oblasti gastronomie. K jeho otevření nás dovedla snaha dát práci lidem s hendikepem a vzpomínka na tradici vyhlášeného mléčného baru. Vůbec to nebyl okamžitý nápad, který se hned vydařil. Několik let před otevřením sociálního podniku jsem uvažovala, jaké činnosti jsou vhodné pro zaměstnávání osob s lehkým mentálním a duševním onemocněním a jaký podnikatelský záměr je udržitelný. Inspiraci jsem hledala i v sociálních podnicích ve Francii a Itálii. Od roku 1997 jsem navštívila řadu zahraničních zařízení pro hendikepované. Otevřeli jsme v roce 2012 v historickém centru Ostravy, naproti kostelu sv. Václava.

Co hrálo nejdůležitější roli při realizaci, od záměru k otevření sociálního podniku v Ostravě?

Z mého pohledu to byl jasný koncept a odhodlání, což nám pomáhalo i při získávání peněz, prostorů a při překonávání dalších nemalých překážek. Věděli jsme, co chceme, ale učili jsme se doslova za pochodu. Multifunkční interiér jsme vytvořili společně s odborníky a dobrovolníky. Byla to práce mnoha lidí, které spojovala společná myšlenka. Znalosti z oblasti gastronomie jsme získali na Střední škole prof. Zdeňka Matějčka, především díky učitelům praktického vzdělávání oboru hotelnictví. Podařilo se nám vytvořit síť regionálních dodavatelů, od nichž odebíráme sezonní suroviny.

            Výborné obchodní vztahy vznikly na základě osobních návštěv a jsou založeny na vzájemné důvěře. Výrobu sortimentu jsme postavili na kvalitě surovin. Dorty, dezerty, palačinky atd. vyrábíme podle tradičních postupů v provozovně přímo před zákazníky. A protože poptávka stále rostla, postupně jsme rozšiřovali výrobu a začali úspěšně poskytovat cateringové služby. Je pravda, že v začátcích jsme se potýkali s „kopírováním“ konkurence, ale i s předsudky a nedůvěrou okolí. Vytrvali jsme a získali si dobré jméno na trhu. Strašně moc mě nedávno potěšila starší paní, která mi řekla, že v našem mléčném baru našla kromě dobrého jídla a pití hlavně pozitivní emoci.

Kdo je v mléčném baru Naproti zaměstnán? Bylo obtížné získat a vychovávat pracovníky, kteří by plnili všechny profesní a zdravotní nároky?

Zaměstnávání znevýhodněných pracovníků klade vysoké nároky na celý tým. Vedoucí směny musí zvládnout provozní a obchodní činnosti, přičemž zákazník je vždy na prvním místě. K tomu musí neustále podporovat a motivovat zaměstnance s mentálním, psychickým i tělesným postižením a kontrolovat výstupy jejich práce i poskytnout pomoc v případě nenadálé krizové situace. V mléčném baru máme vzhledem k směnnému provozu na této pozici dvě pracovnice, z nichž jedna zároveň na část úvazku zajišťuje zácvik zaměstnancům se ZP a účastníkům pracovních rehabilitací. Další pracovník zabezpečuje výrobu a cateringové služby, a když je to potřeba, i zástup za vedoucí směny. Manažer sociálního podniku komunikuje především navenek a má na starosti hospodaření a personální obsazení. Na vedoucí pozice je velmi obtížné najít spolehlivého, motivovaného a flexibilního člověka, který rozumí provozu v gastronomii a zároveň je ho schopen koordinovat podle potřeb zaměstnanců se ZP. Výkon i schopnosti našich lidí jsou omezené, a to, co se naučí, mohou během týdne nemocenské či osobních problémů zapomenout. Musíte počítat s regresí. Začínáme stále znovu. Důležitá je důslednost a psychická vyrovnanost. Profesní nároky nesplňuje ani jeden uchazeč, a proto si vedoucí pracovníky vychováváme a zaškolujeme sami.

            U zaměstnanců se ZP je trochu odlišná situace, zájemců je mnoho. Někteří nám volají ještě před ukončením studia. Nejdříve každého přijímáme na půlroční přípravu na práci, kterou poskytujeme v součinnosti s úřadem práce. Většina z nich nedisponuje potřebnými profesními zkušenostmi ani pracovními návyky. Půlroční zkušenost v provozovně ukáže nejen nám, ale především jim samotným, jestli je jejich zájem opravdový a požadovanou činnost zvládnou. Neslibujeme jim stejnou a oslnivou budoucnost, ale dáváme jim stejné možnosti.

            Důležitá je i souhra týmu. Na pravidelných setkáních posilujeme týmovou spolupráci a řešíme krizové situace, organizujeme motivační stáže do sociálních podniků v Itálii a Francii a zajišťujeme zaměstnancům individuální sociální a psychologickou podporu.

Má už mléčný bar své stálé návštěvníky? Kdo ho vyhledává nejčastěji? Zajímají se vaši hosté i o práci a příběhy lidí, kteří jim připravují občerstvení a obsluhují je?

Mléčný bar Naproti si postupně budoval důvěryhodnost u zákazníků a odběratelů cateringových služeb především kvalitou výrobků a neotřelým přístupem při poskytování služeb. Zmínku o zaměstnávání osob se ZP máme uvedenou pouze na zadní straně jídelního lístku, kde žádáme zákazníky o trpělivost při vyřizování objednávek, a ještě na webových stránkách. Zaměstnance se ZP vedeme k tomu, že jsou rovnocennými členy týmu. Stalo se, že k nám přišli novináři a chtěli příběh či fotografii „hendikepovaného“. Kolegové ale s nimi odmítli komunikovat, nechtěli být vyčleňováni.

            Našimi stálými zákazníky jsou nejen rodiny s malými dětmi, mladí lidé, podnikatelé, úředníci, politici a senioři, ale patří k nim i zahraniční hosté a významné osobnosti, které navštíví Ostravu v průběhu různých akcí a prohlídek města.

Překvapilo vás na projektu něco, s čím jste původně vůbec nepočítali?

Naše podnikání nevnímáme jako projekt. Hned na počátku jsme si uvědomili, že bez úspěšnosti v podnikání nemůžeme dosáhnout naplnění sociálního cíle, který pak můžeme násobit. Jednou z našich výhod je vyhraněnější realizmus, a to jak v podnikání, tak k práci našich znevýhodněných kolegů. Už jsem to řekla, dáváme rovnocenné příležitosti, reagujeme na přirozené nerovnosti, ale neočekáváme rovnocenné výsledky.

            Naše postavení na trhu není jednoduché, například chybí legislativa k sociálnímu podnikání. Rozšíření státních zásahů zavedených v poslední době škodí nejen podnikání, ale i hospodářské a občanské svobodě. S tím jsme také před pěti lety nepočítali. Překvapení nám však přinesl zájem o naše výrobky předávaný mezi lidmi tradičním způsobem, když někomu u nás chutnalo, tak tuto informaci poslal dál.

Dokáže být podnik soběstačný, případně získává potřebnou podporu institucí, firem a jednotlivců ve městě, regionu, na státní a evropské úrovni?

Zkušenosti ze zahraničí nám ukazují, že úspěšný sociální podnik je schopen 50 % nákladů pokrýt z vlastních peněz. Mléčný bar Naproti je z 60 % soběstačný. Výše tržeb může v souladu s vynaloženou prací růst, ale dosáhne někdy takové výše, abychom byli vzhledem k našim limitům soběstační bez podpory a solidarity státu a okolí? Sama si kladu tuto otázku, ale domnívám se, že nikoliv.

Máte další plány, kam projekt Naproti posunout?

1. K. Chesterton řekl: „Pokud má zůstat bílý sloup tak, jak je, musíme ho stále natírat. Chceme-li mít starý bílý sloup, musíme mít nový bílý sloup.“ Ovlivňujeme to, co lze ovlivnit, měníme to, co se změnit dá a děláme to, co je podle nás správné. To je naše nejbližší budoucnost.

            Máme pár zajímavých nápadů, na kterých pracujeme. Důležité je, že víme, co chceme. A jdeme za tím.

ptal se Pavel Kačer