Firmám se u nás nelíbí mnoho věcí. Zatěžuje je úřednická byrokracie, dráždí je nesmyslné usměrňování, prostor k podnikání se zužuje, nápady se derou na světlo boží zbytečně komplikovaně. Zaměstnavatelé se potýkají s omezeným manévrovacím prostorem, trh práce je svazován dalšími nařízeními a je čím dál méně pružný přesto, že je potřeba opak. Nadšení se v businessu často mění v nechuť měnit svět, tak trochu v rezignaci. Profesní uskupení se snaží zájmy firem obhajovat, něco se podaří, něco však vůbec ne.

Zdravý selský rozum se utápí v regulaci, laciné zásahy vlády znevažují vydanou energii lídrů průmyslu, zemědělství, služeb. Učebnice ekonomie sem tam už neplatí, historické zkušenosti nebereme dostatečně v úvahu. To se může vymstít. Tak jsem si shrnula poznatky z vystoupení Pavla Kysilky, někdejšího šéfa České národní banky, spoluzakladatele firmy 6D Services. s.r.o. Svým pohledem na českou ekonomiku zaujal přítomné na celostátní konferenci SYMA v dubnu v Mladé Boleslavi, kterou uspořádala Česká společnost pro jakost. Při této příležitosti jsem se ho zeptala:

Jak hodnotíte stav české ekonomiky? A co lze v nejbližších letech očekávat?

Neprožíváme zrovna moc dobré období a nerýsuje se ani politické východisko. Nejbolestivějším je asi fakt, že máme značný potenciál prosperity a stability, který ale leží ladem. Zažíváme příliš mnoho nerovnováh a krizí, které mohou přerůst v kolaps.

Proč tomu tak je?

Hlubinná příčina vězí jako vždy v politické oblasti. Od vlády k vládě klesá ekonomická kompetence a stále víc jsme ve vleku ideologických konceptů současné Evropy. Rádoby zelené, genderové, politicky korektní a další ideologie se promítají do zmatených energetických, finančních, pracovně právních, bezpečnostních, protitržních, sociálních, zemědělských, zdravotních a jiných konceptů. Jejich výsledkem je destabilizace celého společenského systému, ekonomická stagnace, absolutní chudnutí nižších a středních vrstev, energetická a inflační krize.

Co nás brzdí, co brání rozvoji podnikání? Vím, že poukazujete například na neúměrnou byrokracii...

Minulé vlády vyluxovaly trh práce, desítky tisíc lidí dnes chybí v produktivní ekonomice, stojí nás desítky miliard korun ročně na mzdách a dalších nákladech a brzdí práci a podnikání tvorbou neúnosné regulační zátěže a kontrolorstvím. Podobně zhoubně působí businessové dotace, které vytvářejí neuvěřitelné plýtvání zdroji a zatěžují rozpočet stovkami miliard ročně. Současná vláda s tím přes svoje sliby nic nedělá, naopak některé regulační produkty z její dílny jsou k neuvěření.

A dalo by se to v dohledné době změnit?

Z odborného hlediska ano, intelektuálně to není žádný hlavolam, prakticky by šlo spoustu věcí udělat hned. Ale to záleží na voličích.

Na nedávné konferenci SYMA, kterou pořádala Česká společnost pro jakost v Mladé Boleslavi, jste nastínil, že postcovidová deglobalizace přinese zvýšení nákladů na výrobu, business, vlastně na cokoli. Není to příliš pesimistické?

Není. Už to nějaký rok probíhá a jedním z důsledků byla i ona vysoká hladina inflace.

Budou se mít firmy hůře než nyní? S čím by měly počítat, nač se připravit?

Firemní sektor by si v prvé řadě měl vynucovat debyrokratizaci, deregulaci podnikání a práce a také propuštění desítek tisíc lidí ze státní byrokracie a jejich návrat do produktivní ekonomiky. Jinak se musí připravit na střídání krizí a nákladových, dodavatelských a inflačních šoků.

Mezinárodní situace je poměrně složitá a jak dějiny ukazují, východiska v takových případech dobré náladě nenahrávají. Kde přesto hledat optimizmus?

Přestože je každá krize bolavá, dává nám informaci, která má cenu zlata. Avšak pokud si krizi správně vyhodnotíme. Žádná z těch, kterými si od roku 2008 procházíme, nebyla nevyhnutelná. Každá byla způsobena jen našimi chybami. Nešlo tedy, obrazně řečeno, o pád obřího meteoritu, a z toho můžeme do budoucna vycházet. Dalším zdrojem optimizmu je to, že recepty jsou dávno známé, jen je nesmíme nechat umlčet z ideologických důvodů. Obecně platí, že svoboda namísto regulačního a dotačního dirigizmu je principem, který vede ke stabilitě a prosperitě. Koncentrace talentu v Česku je měřitelně jedna z nejvyšších na světě. Talentu ale nesmí překážet řetězy a koule na noze v podobě úřednického státu a poblouzněných ideologií.

Každé přelomové období, jež mění svět i člověka, dnes digitalizace a nástup umělé inteligence, v sobě nese výzvy, obavy, ale i naděje a velká očekávání. Nač se můžeme těšit? A na co se těšíte vy sám?

Zmíněné technologie mají neuvěřitelný potenciál dobra i zla. Vždy platilo, že nemůžeme se založenýma rukama sedět a nechat vše samovolně běžet. Tendence k jejich zneužití nikdy nezmizí. Vše cenné, jako je svoboda, trh, technologie a také vztahy a zdraví vyžadují každodenní pozornost, péči a kultivaci. Těším se na to, až nám to většinově dojde a nebude nás k tomu muset ponouknout nějaký kolaps.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi