Ministři Sobotkovy vlády jsou prý překvapeni, jak prudce musí v příštím roce snižovat výdaje. Tak to po nich chce Andrej Babiš, správce státní kasy, a počítá s tím při sestavování rozpočtu na rok 2015. Proč to překvapení? Protože politik musí umět, aby byl zvolen, hlavně slibovat a rozdávat z veřejných prostředků, nikoli však řádně hospodařit. A s utahováním opasků v makroekonomice, jsou, jak známo, jen samé nepříjemnosti. Kdyby prošli členové kabinetu povinně podnikatelskou praxí, pochopili by, že na dluh se dá žít jen omezenou dobu, takový život přináší stále vyšší náklady a vede k bankrotu. Takhle jim to musí vysvětlit ministr financí, který má s vedením úspěšných firem a tvorbou slušných zisků nepřeberné zkušenosti. Zůstává ale otázkou, zda se to politik ve zralém věku může vůbec naučit. Pavel Kačer  

Na odborné práce mají být odborníci, o tom není pochyb. Pokud však někdo působí v oboru příliš dlouhou dobu, může mu jasné vidění zastřít rutina. Nevidí věci, které mohou být jinému člověku naprosto jasné. Ministr financí Andrej Babiš má v politice jako nováček nepochybně výhodu v tom, že touto profesionální slepotou zatím není ohrožen. Přemýšlí jako podnikatel a investor. Spatřuje úspory tam, kde je politici a úředníci netuší. Jeho poslední nápad je vypovídajícím příkladem, že neotřelý pohled na problém může mít význam a přinášet nemalé efekty. Babiš chce sestěhovat pracovníky ministerstev do menšího počtu budov a nadbytečné objekty prodat, případně je bude pronajímat. A že volných židlí musí být! Po vládních škrtech opustilo úřady deset tisíc osob. A tak se nabízejí nové zdroje peněz v řádu stamilionů, možná miliard korun. Pavel Kačer

Policie a státní zastupitelství umí překvapit. Nemine téměř den, aby o jejich zásazích neinformovaly noviny, rozhlas a televize. Úřady veřejné správy a samosprávy, státní podniky, významné stavební a jiné soukromé firmy, tam všude se provádějí razie, zatýkání a zajišťování dokumentů a dalších důkazních materiálů. Nikdo si nemůže být jistý, že se u jeho dveří zítra nezjeví komando s beranidlem. Máme se radovat, že po korupci a podvodech se už doopravdy jde, nebo se represivní orgány zcela vymkly kontrole a dělají si, co se jim zlíbí? Nechme se překvapit. Možná, že všechno brzy skončí. Ne tím, že podvodníci a zloději skončí za mřížemi, ale že policisté budou zasahovat na policejním ředitelství, nejvyšším státním zastupitelství a na ústavním soudu. Pavel Kačer

Sotva vláda rozhodla o tom, že nehodlá dotovat výstavbu a provoz Jaderné elektrárny Temelín z kapes daňových poplatníků, rozhodla polostátní firma ČEZ o zrušení dostavby dalších bloků. Investice za mnoho set milionů korun byla odročena a nikdo nemůže říci, zda dočasně nebo navždy. Prý nám tím pádem v budoucnu bude chybět elektřina. To je smělé tvrzení, protože elektrický proud se dá nakoupit na volném trhu velmi výhodně. V příštích letech se ceny jistě budou měnit, ale rozhodně nemusí jít pouze o zdražování. Ke slovu se dostává levné uhlí a v budoucích letech i levnější plyn díky břidlicové revoluci. A protože hmota není nic jiného než jiná forma energie, můžeme ji získávat a využívat způsobem, který si dnes sotva někdo dokáže představit. V minulých letech ceny elektřiny zvedal trh, nyní nám stejný trh proud zase zlevňuje. Nechme to tak a omezme zásahy státní moci na minimum! Pavel Kačer

Ze statistického úřadu přišla dobrá zpráva. Nezaměstnanost se podařilo snížit o 0,3 procenta. Body si však za to nemůže připsat vláda, která se vždy ráda přihlásí ke každému úspěchu, ale příznivé počasí. Sezonní práce letos mohly díky zimě – nezimě začít dříve. Ale abychom zůstali na zemi. Na práci čeká stále víc než 625 tisíc lidí. Ve světě už se naplno rozjela konjunktura, i Evropa se začíná probouzet a Česko, zdá se, také nebude stát opodál. Hospodářský růst je však zatím velmi křehký a může ho zadusit zvýšení daní, jak plánuje největší vládní strana. Pavel Kačer

Máme novou vládní koalici, ale nesváry v ní se už rozhořely jako za stara. Premiér napadl za jakési prohřešky vicepremiéra, který si to nenechal líbit a na oplátku osočil svého nadřízeného. Samo sebou, že ne z očí do očí, ale v médiích, která z velké částí i vlastní. Voličům, celému národu, tak politická reprezentace znovu předvádí smutné divadlo o tom, kdo je neschopnější, zkorumpovanější, proradnější.  Můžeme si myslet cokoli, případně hádky v koalici ignorovat. Jenže energie věnovaná na osobní a partajní rozmíšky bude chybět tam, kde je nejvíc potřeba – v boji proti vysoké nezaměstnanosti, v posilování konkurence schopnosti země, ve vytváření vhodných podmínek k podnikání a prosperitě. Že by další promarněná příležitost? Pavel Kačer