Ani politologové se neshodnou v názoru, kdo nám vlastně vládne. Je u moci levice, pravice nebo snad střední cesta? K podnikatelům se nová vláda začíná chovat socialisticky. Posiluje roli státu, nabírá úředníky, vymýšlí nové úřady, komplikuje podnikání. Dnes jsme se dozvěděli, že vzniká Specializovaný finanční úřad. Po Kobře je tu další bič na neplatiče daní, na boj s finančními podvodníky ve velkém. Kabinet postupuje podle levicového receptu - více represe, aby se vybralo více daní. Pravicový návod se liší v tom, že snižuje firmám odvody. Podle Lafferovy křivky neklesne výběr daní, nýbrž naopak. Ti, kteří se snaží utéct do daňových rájů, ztratí k tomu důvod a zůstanou doma.Pavel Kačer

Ekonomové si opět mnou ruce. Hrubý domácí produkt roste, nezaměstnanost se (mírně) snižuje, firmy vidí optimističtěji svoji budoucnost. Krize je zapomenuta, lidé jsou ochotni utrácet. Nikdo nechce myslet na to, že zásadní ekonomické problémy vyřešeny nebyly, jen jejich řešení se odkládá. Růst je totiž jen vypůjčený, získali jsme ho na úvěr. Místo, abychom své dluhy spláceli, stále je zvětšujeme. Jen deficit státního rozpočtu se každý rok prohloubí o sto miliard korun. Abychom resuscitovali upadající hospodářství, začali jsme ho dopovat zápornými úrokovými sazbami, oslabováním vlastní měny, splácením dluhů ze státních dluhopisů... Ekonomika se stala závislou na silných drogách a kdyby je vysadila, nastane další krize, možná i kolaps. Není pochyb o tom, že další recese přijde. Je jen otázkou kdy a v jaké síle. Pavel Kačer

Od počátku příštího roku si mohli řidiči vybírat nové registrační značky (dříve SPZ) podle přání. Jenže nebudou moci, protože ministerstvo dopravy nestihne potřebnou legislativu připravit. Otázka zní proč, když o této novince se vážně hovoří už několik let? Zřejmě proto, že někomu současný stav vyhovuje. Tedy ne že by se vydávání „kmotrovských“ značek pozastavilo, ale příjem z nich nebude inkasovat legálně stát, nýbrž příslušní úřadníci do vlastní kapsy. Změna se odkládá o jeden rok, ale vzhledem ke krátké životnosti ministrů se může stát, že resort dopravy bude mít nové vedení. A než se rozkouká, protože musí schválit nebo zamítnout rozhodnutí svých předchůdců, může nastat další odklad. A tak dále až do nekonečna. Znáte to přece u nás v Kocourkově! Pavel Kačer

Konec zadlužování a hospodaření „na sekyru“ přislíbil ministr financí Andrej Babiš. Do tří let budou výdaje a příjmy státu totožné, nikoli se schodkem 100 miliard korun, jak se stalo v posledních letech tradicí. A jak se podaří tento zázrak, s nímž si neví rady téměř celý svět včetně hospodářsky nejvyspělejších zemí, zařídit? Úplně prý bude stačit, když se nám podaří řádně vybírat daně. Nepochybuji o tom, že v takovém ideálním případě by se vyrovnaného rozpočtu mohlo dosáhnout. Ale tuhle písničku jsem už mnohokrát slyšel a zpívali ji politici různých stran před volbami. Dokonce i ti, kteří pak ve vládě ještě víc prohloubili státní dluh. Proto mi připadá, že Sobotkův kabinet nepřišel s ničím převratným. Slibuje jako za stara a většina lidí to tak bere – řeči, řeči a skutek utek. Ale třeba tentokrát to může být jinak, pokud to politici myslí opravdu, ale opravdu upřímně. Pavel Kačer

Lidé už nemusí platit stokorunový poplatek za pobyt v nemocnici. Zdravotnická zařízení, zejména léčebny dlouhodobě nemocných, se tak opět stala odkladištěm seniorů, a to naprosto zdarma. Není divu, že LDNky jsou plné „pacientů“, které tam odložila rodina. Máme se z toho radovat? Myslím si, že toto řešení není výhodné pro nikoho. Voliči budou vytvářet na politické strany tlak na další bezplatné služby, což ještě víc prohloubí deficit veřejných rozpočtů a zadlužení. Pouto rodičů a dětí se ještě víc oslabí. Staří lidé se nebudou cítit v cizím prostředí lépe než v kruhu rodiny, svých přátel a známých, v místech, kde se cítili doma. A bezpochyby se zhorší dostupnost zdravotní péče těm, kteří doktora a sestru skutečně potřebují. Přes tuto zjevnou nevýhodnost se placení stravy a ubytování v nemocnicích jistě nezavede, a to až do totálního kolapsu českého zdravotnictví. Pavel Kačer

Měli jsme dříve škodolibou radost, když se oficiálně posvěcená tvrzení ukázala jako mylná. Proto jsme se radovali z televizních předpovědí počasí, které nevyšly. Místo slunečného dne pršelo, mrazy se nedostavily, přišla obleva. Neporučili jsme větru, dešti. Před čtvrtstoletím byly ještě „rosničky“ velmi nespolehlivé a lidé se spíš spoléhali na ověřené přírodní jevy. Dnes mají hydrometeorologové složité a drahé počítačové systémy, satelity a radary. Vývoj počasí můžeme sledovat v přímém přenosu na internetu. Doba i klima se mění, předpovědi zpravidla vycházejí. Fascinuje mě, když nám v televizi předpovědí, že za týden odpoledne se k nám nasune brázda nízkého tlaku, ochladí se a přijdou srážky. A skutečně po sedmi dnech odpoledne se to, s přesností téměř na minutu, stane. Za to, že si díky tomu můžeme práci i odpočinek lépe plánovat, si „rosničky“ zaslouží pochvalu. Pavel Kačer