Nejprve holínky, teď kecky a plátěné tenisky patří mezi vysoce módní obuv. A tomuto trendu odpovídá i cena. Ve výkladě obchodu na Národní třídě v Praze mají pár za úžasných 1799 korun. Není pochyb o tom, že přesně takové boty s textilním svrškem a gumovou podešví jsem si bral na fotbálek před půl stoletím. Tehdy za ně utratili rodiče necelých třicet Kčs. Nemyslím si, že od té doby cena materiálu a lidské práce stoupla natolik, aby odpovídala dnešní dech beroucí cenovce. Ale nepatřím k lidem, co se nad takovou drahotou hned začnou rozčilovat a přemýšlejí nad nějakou šikovnou cenovou regulací. Věřím v neviditelnou ruku trhu, což není nic jiného než svobodná volba spotřebitele. Žádný úřad, ale ničím neomezovaný jedinec ať si zvolí, zda za kecky dá 1800 korun nebo ne. Nikdo jiný do toho nemá co kecat. Pavel Kačer

Vždycky, když je potřeba vyměnit generálního ředitele nějakého státního podniku, dovídáme se, jaké hrůzy se tam děly. Tento scénář se nyní opakuje v České poště. Byl bych naivní, kdybych si myslel, že s novým vedením nastoupí pošťáci cestu k prosperitě, dopisy se přestanou ztrácet a balíky budou doručovány až k adresátovi, nikoli jen na nejbližší poštovní úřad. Jak známo, státní instituce bývají ideálním místem, kde se privatizují výnosy a socializují náklady. Tedy, že pár schopných jedinců si přivlastňuje zisky, aby ztráty vždy uhradil daňový poplatník. Stát patří vládnoucím politickým stranám, je to jejich výnosný kapitál a není divu, že s ním podle toho nakládají. Řešení, jak z toho ven, se nabízí samo. Zrušit nebo podstatně omezit státní podniky. Má to však jeden háček. Politici vás budou přesvědčovat, že to není možné. Kapři si přece sami rybník nevypustí. Pavel Kačer

Mnozí z těch, kteří dnes sklízí úspěchy své práce, se nenarodili v době českého tržního hospodářství, ale vpluli do něj v čase, který přivál jiná pravidla do ekonomického i sociálního života lidí než platila po několik uplynulých desetiletí socialismu. Ne každý však s tímto přelomem dokázal své myšlení přizpůsobit jinému hospodářskému soukolí, ne každý byl schopen si například uvědomit, že základy obchodních vztahů je potřeba vyžadovat a ctít jak v roli prodávajícího tak kupujícího. Tedy oboustranně, korektně, i s jistou dávkou samozřejmosti.

Měla jsem možnost zavítat do Státních léčebných lázní Janské Lázně. Procházela jsem se ještě takřka zimní krajinou a přemítala o tom, jak dlouho je člověk schopen šťastně existovat bez odpočinku, bez duševní hygieny, jen s náhražkami? Kde hledat rajskou zahradu uprostřed neúprosně utíkajícího světa? Není třeba cestovat přes půl světa, když je oáza pohody a obnovy sil na dosah ruky. Česká republika nabízí mnoho možností. A největší potenciál vidím v lázeňství, protože tady nejde o pouhé „odfrknutí si“. Lázně jsou místem, kde léčivé zdroje, odborníci na lidské zdraví a prostředí chytře zvolené našimi předky nás vyzývají k tomu, abychom si dopřáli čas být lidmi, nikoli nastaveným mechanismem. V lázních nás bez ohledu na profesi učí, co je to kvalita života. Mají jednu podmínku: chtít. A tak v člověku živí prvotní motivaci. Vždyť to, oč tu běží, není kvantita, jíž mnoho lidí téměř padlo za oběť, ale právě kvalita, spokojenost, životní elán a vyrovnanost. Co je nám „nedostatkový“ čas platný, když jediné místo, z něhož bychom si jej mohli užívat, je nemocniční pokoj nebo dokonce hřbitov? V lázních se vyplatí zastavit, zjednat si odstup od smršti všedního dne, a naučit se zase dýchat, hýbat, obdivovat důmyslnost přírody i vynalézavost lidského ducha. A bystrým duchem se opět stát, neboť prožitek lidství se všemi vymoženostmi, které máme k dispozici, je vždy lidstvím ztělesněným.   Kateřina Šimková

Miliardář Andrej Babiš vždy prohlašoval, že chce řídit stát jako svou firmu. Tedy tak, aby prosperoval a nezvyšoval dluhy. Mnozí politici a úředníci si klepali na čelo. Babiš prý neví, o čem mluví a do čeho mluví. Ve firmě rozhoduje šéf a ostatní se chtě nechtě musí přizpůsobit a splnit úkol. V demokraticky řízené společnosti to údajně není možné. Ministr financí však už udělal první velký krok. Rozhodl se, že volné peníze státu v ČNB nechá zhodnotit na finančních trzích. Chystá se rovněž větší kontrola hospodaření a nakládání s prostředky ve státních podnicích. Jak to dopadne, není zatím známo. Věřme, že se Babišovi bude dařit stejně dobře jako v jeho Agrofertu! Pavel Kačer

Guvernér České národní banky Miroslav Singer obhajoval devizovou intervenci proti koruně tím, že pomůže české ekonomice. Na jeho hlavu se snesla vlna kritiky nejen spotřebitelů, ale i podnikatelů a analytiků. Hospodářská komora ČR chtěla podat objektivní náhled na celou věc a proto oslovila členskou základnu průzkumem. Z výsledků vyplývá, že 42 procent společností (44 % malých a středních podniků) oslabení domácí měny poškodilo a jen 16 procent získalo určitou výhodu. Komu tedy zásah ČNB prospěl? Otázka se nabízí sama: Jen jí samotné. Když totiž nic nedělá, mnoho lidí zákonitě napadne, že je naprosto zbytečná. Pavel Kačer