Mnozí z těch, kteří dnes sklízí úspěchy své práce, se nenarodili v době českého tržního hospodářství, ale vpluli do něj v čase, který přivál jiná pravidla do ekonomického i sociálního života lidí než platila po několik uplynulých desetiletí socialismu. Ne každý však s tímto přelomem dokázal své myšlení přizpůsobit jinému hospodářskému soukolí, ne každý byl schopen si například uvědomit, že základy obchodních vztahů je potřeba vyžadovat a ctít jak v roli prodávajícího tak kupujícího. Tedy oboustranně, korektně, i s jistou dávkou samozřejmosti.

Měla jsem možnost zavítat do Státních léčebných lázní Janské Lázně. Procházela jsem se ještě takřka zimní krajinou a přemítala o tom, jak dlouho je člověk schopen šťastně existovat bez odpočinku, bez duševní hygieny, jen s náhražkami? Kde hledat rajskou zahradu uprostřed neúprosně utíkajícího světa? Není třeba cestovat přes půl světa, když je oáza pohody a obnovy sil na dosah ruky. Česká republika nabízí mnoho možností. A největší potenciál vidím v lázeňství, protože tady nejde o pouhé „odfrknutí si“. Lázně jsou místem, kde léčivé zdroje, odborníci na lidské zdraví a prostředí chytře zvolené našimi předky nás vyzývají k tomu, abychom si dopřáli čas být lidmi, nikoli nastaveným mechanismem. V lázních nás bez ohledu na profesi učí, co je to kvalita života. Mají jednu podmínku: chtít. A tak v člověku živí prvotní motivaci. Vždyť to, oč tu běží, není kvantita, jíž mnoho lidí téměř padlo za oběť, ale právě kvalita, spokojenost, životní elán a vyrovnanost. Co je nám „nedostatkový“ čas platný, když jediné místo, z něhož bychom si jej mohli užívat, je nemocniční pokoj nebo dokonce hřbitov? V lázních se vyplatí zastavit, zjednat si odstup od smršti všedního dne, a naučit se zase dýchat, hýbat, obdivovat důmyslnost přírody i vynalézavost lidského ducha. A bystrým duchem se opět stát, neboť prožitek lidství se všemi vymoženostmi, které máme k dispozici, je vždy lidstvím ztělesněným.   Kateřina Šimková

Miliardář Andrej Babiš vždy prohlašoval, že chce řídit stát jako svou firmu. Tedy tak, aby prosperoval a nezvyšoval dluhy. Mnozí politici a úředníci si klepali na čelo. Babiš prý neví, o čem mluví a do čeho mluví. Ve firmě rozhoduje šéf a ostatní se chtě nechtě musí přizpůsobit a splnit úkol. V demokraticky řízené společnosti to údajně není možné. Ministr financí však už udělal první velký krok. Rozhodl se, že volné peníze státu v ČNB nechá zhodnotit na finančních trzích. Chystá se rovněž větší kontrola hospodaření a nakládání s prostředky ve státních podnicích. Jak to dopadne, není zatím známo. Věřme, že se Babišovi bude dařit stejně dobře jako v jeho Agrofertu! Pavel Kačer

Guvernér České národní banky Miroslav Singer obhajoval devizovou intervenci proti koruně tím, že pomůže české ekonomice. Na jeho hlavu se snesla vlna kritiky nejen spotřebitelů, ale i podnikatelů a analytiků. Hospodářská komora ČR chtěla podat objektivní náhled na celou věc a proto oslovila členskou základnu průzkumem. Z výsledků vyplývá, že 42 procent společností (44 % malých a středních podniků) oslabení domácí měny poškodilo a jen 16 procent získalo určitou výhodu. Komu tedy zásah ČNB prospěl? Otázka se nabízí sama: Jen jí samotné. Když totiž nic nedělá, mnoho lidí zákonitě napadne, že je naprosto zbytečná. Pavel Kačer

Čeští zaměstnavatelé se ukázali jako celosvětově nejopatrnější, pokud jde o nabírání nových pracovních sil. Zatímco ve světě i v Evropě vládne optimismus a firmy mají zájem o zaměstnance, u nás zůstává na místě opatrnost a vyčkávání. No, nedivte se! Od Sobotkovy vlády nikdo neví, co může čekat. Zejména malí, střední podnikatelé a živnostníci vědí, že stát, když si neví rady s vybíráním daní, se obrátí v první řadě na ně. Možná, že tentokrát to bude jinak, ale to se teprve uvidí. A proto zaměstnat další lidi – na to je vždycky času dost. Pavel Kačer

Přišlo mi symbolické, že v místech, kde komunisté postavili své tiskové impérium Rudé právo, po demolici vyrostlo v krátké době nákupní centrum Florentinum. Místo propagandy potravinářské a spotřební zboží nabízí Spar. Mám v dobré paměti, že na okraji velkoměsta stály před čtvrtstoletím domky s vojáky. Dnes se tam rozkládá Metropole Zličín a na dohled další hypermarkety. Z bývalých vojenských újezdů a kasáren se staly, nebo brzy stanou, komerční zóny, místo tanků a další bojové techniky se tady vyrábí nejrůznější zboží, které spotřebitelé najdou na pultech obchodů. Možná si řeknete „chrámy konzumu“, které navštěvují vyznavači konzumního způsobu života. Možná, ale vždy budu dávat přednost hodování a užívání si života před jeho mařením na válečných polích. Pavel Kačer