Češi se učí nakupovat na e-shopech, a to nejen domácích, ale i zahraničních. Letos stoupne jejich obrat o víc než 13 procent, v minulých letech tomu nebylo jinak. Nakupující jsou sice konzervativní, ale postupně ztrácejí obavy z nebezpečí, která na něj číhají v cyber prostoru. Elektronický obchod totiž skutečně funguje, a mnohdy lépe, spolehlivěji a bezpečněji než kamenné prodejny. A přesto v našich končinách ještě zákazníky určitá část nedůvěry neopustila. Stále si zboží nechávají zasílat na dobírku, i když si za to připlatí. Peníze vydají z ruky, až když si mohou na objednaný balíček sáhnout. Platí to téměř u dvou třetin uskutečněných transakcí. V tom jsme, my čeští spotřebitelé, v Evropě i ve světě naprostým unikátem. Zřejmě se v tom odrážejí historické zkušenosti, který náš národ udělal s nejrůznějšími „obchody“, jež se mu nevyplatily. A proto se stále drží rčení, že lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.Pavel Kačer

Politické strany se s blížícími se volbami trumfují ve slibech, co všechno pro voliče udělají, když k tomu dostanou mandát. Vláda nemusí slibovat, může konat, a proto kromě zvyšování platů státním zaměstnancům a minimální mzdy vyrukovala i proti vysokým cenám. Premiér se nechal slyšet, že se musí prošetřit, zda je v současnosti tak drahé máslo způsobené situací v mléčném průmyslu nebo nenasytností těch, co s ním obchodují. Aniž bychom čekali na výsledek, jenž je předem jasný, musíme připomenout, že ceny se od dob socializmu u nás nestanovují direktivně úřadem. Nejde ani o ceny nákladové (náklady + přiměřený zisk), ale tržní. Není proti zákonu, aby dnes někdo prodával čtvrtku másla za 100 nebo 500 korun. Sotva však může očekávat, že si tak drahé někdo koupí. To jen politici jsou přesvědčeni, že občan je hlupák, za něhož musí myslet a rozhodovat. Pavel Kačer

Vláda, jejíž mandát brzy skončí, vypracovala státní rozpočet na příští rok. Opět nevyrovnaný, v r. 2018 máme hospodařit se schodkem 50 miliard korun. Zdá se, že nikdo nechce snižovat zadlužení veřejných financí, naopak je tu obrovská chuť žít na sekyru. Zřejmě podle přesvědčení jednoho polistopadového premiéra, ekonomického experta, jenž tvrdil, že dluhy se přece neplatí. Ano, odborníci doporučují podpořit rozvoj deficitním rozpočtem. Zároveň však připomínají, že později musí stát tento trend otočit. Jenže šedá je každá teorie a zelený strom života. Zadlužovat se chce každý, utáhnout si opasek nikdo. A politici si neříkají spolu s bývalým komunistickým heslem, ať platí bohatí, ale myslí si, ať to zaplatí ti, co přijdou po nás. Že může přijít hospodářská potopa, s tím si teď opravdu nikdo hlavu nedělá. Pavel Kačer

Tak se jmenovalo setkání, jež se uskutečnilo 18. září v Praze z iniciativy agentury Helas, jež proslula organizováním originální soutěže Ocenění českých podnikatelek. Ta vyhledává a popularizuje osobnosti ženského businessu, firmy s českým kapitálem, jejichž majitelky jsou ženy. Téma onoho podvečera spojovaly čtyři příběhy, čtyři osudy těch, které našly odvahu a pustily se do podnikání po svém, originálně a bez předsudků. A co se za takovou odvahou skrývá? Nejen spousty času, osobní energie, odříkání, ale hlavně radost. Radost z nového poznání, výsledků, jež prokazují, že se věci i lidé dokáží dát do pohybu, pokud nechybí vůle, píle, chuť a sny. Obdiv patří ještě jedné maličkosti – že se tyto aktérky české podnikatelské scény nezdráhají mluvit o svých zkušenostech, pocitech, emocích před ostatními. Dar, který jim rozvazuje jazyk, posiluje totiž odhodlání spousty dalších, a to je moc fajn. Eva Brixi

Globální zadlužení je mnohem větší, než se oficiálně uvádí. Podle Banky pro vyrovnání mezinárodních plateb dosahuje rozdíl 13 bilionů dolarů. Prý se totiž vůbec nepočítá s měnovými deriváty. Protože se tyto prostředky neobjevují v bilancích finančních a dalších institucí, vlastně se ani neví, kde se dluh nachází. Co z toho vyplývá? Máme se snad s chutí dál zadlužovat, protože státní dluhy se podle jednoho českého expremiéra stejně neplatí? Nebo máme čekat, kdy se spustí inflační lavina a všechny peníze světa budou znehodnoceny, jak se stalo s německou markou před nástupem Hitlera k moci? I nositelé Nobelovy ceny za ekonomii se neshodnou, zda je taková situace dobrá nebo špatná. Jen obyčejní daňoví poplatníci, tedy zaměstnanci i vlastníci malých a středních firem, vědí, že jejich finanční povinnosti jim nikdo nepromine, ať už se o 13 bilionech dolarů ví nebo neví. Pavel Kačer

Němci nechtějí kupovat automobily se vznětovým motorem. Poptávka po dieselech klesla letos v SRN o třetinu. I když jsou motory stále čistší, stále hrozí, že ani nová vozidla nebudou za pár let vjíždět do městských center. Do značné míry si za problém mohou výrobci sami. Aféra Volkswagenu s podvodným softwarem ještě nedozněla, navíc se ukázalo, že máslo na hlavě mají i další automobilky. Elektromobilita zatím není natolik technologicky zvládnutá, aby na ni přešel veškerý dopravní provoz. Co bude dál, to neví ani odborníci. Jedno však je naprosto jisté. Lidé se automobilů, ať už budou poháněny jakkoli, nevzdají. Pavel Kačer