Koncem října jsem měla příležitost ochutnat vánoční cukroví od Penamu, tedy fabriky, která by pečivem dokázala zásobovat snad celou zeměkouli. Nebylo to samoúčelné, ale doslova nutností. Musela jsem. Bylo to při udělování cen Česká chuťovka, kam se Penam také přihlásil, a mimo jiné i svým vánočním cukrovím. Vedla jsem porotu, která udělovala novinářské ceny a povinností bylo ochutnávat a hodnotit. Přiznám se, na cukroví mám nos, peču ho sama ráda a ledascos z kulinářských kouzel jsem pochytila od mojí babičky, kuchařky a cukrářky vyhlášené i vystudované. Vánočního cukroví jsem smlsala za celý svůj život hodně a tak dokáži srovnávat. To z Penamu mi chutnalo náramně. Byla to klasika s vyváženými chutěmi, tvary i barvami. Cukroví pravé vánoční, klasika, která má políčeno na vaše smysly dřív, než na ni pomyslíte. Přesvědčila jsem se, že i velkovýroba může spotřebitele potěšit a nabídnout pečivo, na které člověk rád vzpomíná a pro něž se rád vrací. Na návštěvu i do prodejny. Eva Brixi

Předvánoční setkávání bývá vždy malým balzámem na duši. Člověk posedí, poslechne si, zeptá se, s tím i oním prohodí pár slov, ochutná cukroví, které ještě doma není napečeno, a domů odchází tak nějak jinak a vánočněji naladěn. Je to správné. Měla jsem tu čest potkat se s řadou známých tváří na takové sešlosti, již společně s TOP HOTELEM Praha uspořádal 29. listopadu Klub manažerek ČMA, který už 21 let vede PhDr. Lenka Tomešová. A musím potvrdit, že mi bylo báječně. Nejen proto, že jsem si mohla nazdobit svůj malý svícen z větviček, plátků suchého pomeranče, ořechů a skořice, okusit letošní první vanilkové rohlíčky nebo si vyměnit pár pozdravů se známými tvářemi. Toho večera, báječně zorganizovaného, si však vážím i proto, že se na něm sešly ženy, které to s časem vůbec nemají jednoduché, podnikatelky a manažerky, pro něž je toto období mnohonásobně náročnější, než pro jejich mužské protějšky. Je až neuvěřitelné, jak dokázaly být v pohodě, jak si společné chvíle užívaly. Jak dokázaly odložit myšlenky profesní, a ponechaly jen ty, které už voněly jehličím a kořením. Eva Brixi

Češi nemají moře, ale zato dokonalou soustavu rybníků už od dob jejich zakladatele Jakuba Krčína. Naučili se chovat sladkovodní ryby, mezi nimiž je nekorunovaným králem kapr. Chutí se vyrovná nejlepším mořským rybám. A jak je známo, protože se chová za stejných podmínek jako před několika sty lety, jeho maso se dostává na stůl v bio kvalitě. Kapr však má tu smůlu, že je považován za sezónní pokrm, za vánoční a částečně velikonoční (postní) jídlo. Velkou část produkce proto vyvážejí rybáři do zahraničí, i do zemí, kde je na trhu obrovská nabídka mořských plodů. Zkuste letos připravit rybí maso ještě jinak než smažené s rybím salátem. Kdo ochutnal například tatarský biftek z kapra, ví, že jíst se dá zároveň zdravě a s maximálním kulinářským požitkem. Pavel Kačer

Češi změnili své stravovací návyky. Jak ukazuje poslední statistika, snědí mnohem více masa, ovoce a zeleniny než v socializmu. Není pochyb, že dnešní jídelníček je z hlediska složení jednotlivých druhů potravin zdravější a také nákladnější. Nejvíce vzrostla spotřeba drůbeže, za 55 let jedenáckrát. Maso kuřat, krůt, hus a kachen je levné, navíc ho lze kdykoli koupit čerstvé, mražené i porcované nebo zpracované do potravinářských výrobků. Rostoucí obliba zeleniny a ovoce se opírá hlavně o dovozy. Nabídka je velmi pestrá a cenově dostupná. Lidé se rovněž méně spoléhají na samozásobení, víc nakupují. Řekl bych, že náš jídelníček je celkem v pořádku, jen ty porce by mohly být menší. Ne podvýživa, nedostatek určitých živin v potravě, ale nadváha představuje největší problém. Pavel Kačer

Česká národní banka vyzývá občany, aby své mince poslali do světa. V oběhu je úctyhodných 24 vlaků drobné hotovosti, z toho plné dvě soupravy odpočívají „na vedlejší koleji“, tedy leží patrně ve spořicích prasátkách. Mincovny pak musí razit mnohem víc než by bylo nutné, kdyby Češi mincemi víc platili, nebo je měnili za bankovky. Centrální banka proto nabídla, že zdarma vymění mince za papírové peníze, a to v jakémkoli množství. Na otázku, proč je tomu tak, mají odborníci jednoduchou odpověď: Drobné jsou stále víc pod naši rozlišovací schopnost. Jinými slovy, bohatneme a nějaká pěti nebo desetikoruna nás už opravdu nerozhází...Pavel Kačer

Společnost AGC Automotive otevřela novou linku na výrobu skla. Zajímavé není ani tak, že investovala 180 milionů korun a očekává návratnost do pěti let, nebo že se efektivnost výroby dostala na 99 procent. Nejzajímavější informaci podle mého názoru představuje skutečnost, že ji obsluhují dva zaměstnanci a pět robotů. V Teplicích už vidíme Průmysl 4.0, tedy čtvrtou průmyslovou revoluci, v praxi. Společnost tak řeší kromě jiného i nedostatek odborníků, jímž je domácí trh práce už dlouho charakterizován. Mladí lidé se do továren a dílen nehrnou, i když jim zaměstnavatelé nabízejí dobré pracovní příležitosti. Východiskem nikoli z nouze budou právě robotizovaná pracoviště. Není pochyb, že stejným směrem jako AGC se vydají i další české firmy. Pavel Kačer