Firmy dnes mají velmi těžkou pozici na pracovním trhu. Lidé nejsou, a to už vůbec nemluvíme o tom, že chybí ti s určitými odbornými předpoklady a pracovními návyky. Zaměstnavatelé buď mají co nabídnout a přetahují se o pracovníky s konkurencí, nebo odmítají z kapacitních důvodů nové zakázky. Obecně je současný trend výhodný pro zvyšování platů a kultivaci podmínek práce. Co se stane, až se trend otočí a podniky budou propouštět? Odborníci jsou přesvědčeni, že platová úroveň zůstane vysoko a sotva bude klesat. Především však se udrží veškeré benefity, které se dnes zaměstnancům nabízejí. A to je dobrá zpráva. Personální krize, i když se to tak nemusí každému jevit, pomáhá kultivovat česká pracoviště.

Ministr zemědělství chce rázně zakročit proti nekřesťansky nízkým cenám mléka. Některé obchodní řetězce nabízejí totiž v akci litr za korunu. Podle ministra jde o znevažování práce chovatelů a navíc taková nabídka vede k plýtvání. Z logiky věci vyplývá, že stát opět zavede minimální ceny potravin, ještě předtím znovu otevře Státní cenový úřad jako za dob socializmu. Zajímavé je, že projekt Mléko zdarma do škol stejný úřad podporoval, i když bylo jasné, že mnoho dětí se nad tímto nápojem ušklíbne a krabičku zahodí. Můžeme tedy čekat, že cenotvorba v rukou státních úředníků povede ke zdražování jídla, abychom opět získali úctu k práci zemědělců, potravin si náležitě vážili a zboží aspoň třikrát v ruce obrátili, než ho vložíme do nákupního vozíku. Ve stejný den oznámila česká média, že poslancům se nelíbí, že ve sněmovní restauraci se jí příliš draho. Odhlasují se tedy nižší ceny pokrmů, protože, jak známo, právě oni mají hluboko do kapsy. Nedivte se, svět se stále točí, jako se vždycky točil - a pán není kmán!

Nadnárodní výrobce železničních vozidel Bombardier chce v České Lípě investovat skoro jeden a půl miliardy korun a rozšířit výrobu. Nabídne práci dalším šesti stovkám zaměstnanců. Dobrá zpráva, která má však své „ale“. Těch 600 lidí bude v Česku těžko hledat a sotva nějaké najde. Mají tedy pomoci „ruce ze zahraničí“. Toho se však obávají starostové měst a obcí v okolí. Vědí, jak se k horšímu změnila situace v Kvasinách, když tam škodovka dovezla cizí dělníky. A problém to bude stále větší. Slušných lidí se jaksi nedostává, takže nezbývá než se smířit s klesající kvalitou lidského potenciálu. A to platí nejen v České Lípě a našem státě, je to bolest celé Evropy. Nabízí se tedy otázka, kde brát a nekrást?

Kopíruje, pozměňuje a degraduje se za účelem zisku téměř všechno. Před očima se mění i tradiční potraviny. K nejvíce falšovaným v našich končinách patří český česnek. Lidé ho chtějí, rádi si za kvalitu připlatí, proto ho nabízí kdekdo. A tak se stalo, že se u nás prodá trojnásobek domácího česneku, než kolik se ho vypěstuje. Hojně se totiž zaměňuje za dovoz z Maďarska, Rumunska, nebo Španělska. Zákazník se nechá snadno napálit mazaným obchodníkem, respektive překupníkem. Pomoci může evropské značení. Potravinářská komora ČR usiluje o to, aby se čeští producenti česneku spojili a v Bruselu žádali o chráněné označení původu na své výpěstky. Pokud se to podaří – a Nošovické zelí nebo Všestarská cibule ukazují, že to jde – ,pak bude falšování této zeleniny mnohem obtížnější.

Evropská unie se v tažení za zdravým na talíři zřejmě nezastaví před ničím. Zaměřila se i na základní potraviny a zjistila, že mohou škodit. Český chléb se, bohužel, peče, a tím v těstu vzniká akrylamid, který je podezříván z karcinocenních účinků. Rovněž brambory, pokud jsou smažené, se také stávají potenciálně zdraví škodlivé. Pokud EU půjde ve své bohulibé činnosti dál a bude důsledná, najde na každé poživatině něco, co nebude odpovídat hlediskům správné výživy. Pekaři, kteří jsou postupem bruselských úředníků ohroženi, se na akrylamid podívali zblízka. A vyšlo jim, že pouze spálený chléb ho obsahuje množství nad normu. Jenže limity se mohou v zájmu veřejného blaha zpřísnit, a pak neprojde ani bledá houska. Za pár let nám bude hrozit, že sice nebudeme ohrožováni nezdravou potravou, ale budeme strádat podvýživou. A nebo nám nějaké zdravé jídlo přece jen Brusel dovolí, ale co to bude za život bez křupavého pečiva, smažených hranolků a černé kávy, řekněte?

Za poslední rok si sáhli na život tři čeští fotbalisté, kteří hráli nejvyšší ligu. Okřídlené přísloví, že tužení těla prospívá našemu zdravotnímu stavu, jistě nevzniklo pro nic za nic. Už staří Řekové hlásali zásadu: V zdravém těle zdravý duch. Jenže nic se nemá přehánět. A vrcholový sport v dnešní době, je všechno možné jen ne zdraví prospěšný. Stále častěji se dozvídáme o infarktech třicetiletých hráčů kopané, o neléčených zranění mnohých tenistů, o depresích zdánlivě „úspěšných“ reprezentantů. Bohužel vždy, když se dává přednost velkým penězům a politickým zájmům, jdou ostatní věci, a zdraví především, stranou. Pokud se vrcholový sport nezmění, budeme o tragediích mladých sportovců, včetně sebevražd, číst stále častěji.