Čeští zemědělci si moc nehledí toho, co je živí. Péče o půdu je totiž v našich zemích nedostatečná. Teď se k situaci vyjádřila dvacítka expertů, a nešetřila kritikou. „Naše zemědělské pozemky jsou druhově nejchudší v Evropě, máme největší lány polí s mrtvou půdou, ze které mizí úrodná ornice a ubývá voda, která je navíc kontaminovaná. Škoda dosahuje až 10 miliard korun ročně,“ cituji z jejich prohlášemí. Nemohu se ubránit dojmu, že stále sklízíme plody kolektivizace a chybně pojaté velkovýroby. Vytratil se vztah k přírodě, chováme se k ní jako k neživému a nezničitelnému stroji. I dlouho poté, co vlastnictví přešlo opět do soukromých rukou. A zůstává otázkou, jestli se tento nevyhovující stav dá změnit. Velkou ochotu nevidím a nemyslím si, že ho napraví změny v dotacích, jež mají platit po roce 2020.

Automaty a roboty se prosazují všude. Objevují se i tam, kde dříve nebylo myslitelné nahradit živou práci strojem, tedy v oblasti služeb. V mnoha velkých obchodech se zákazníci setkávají s „počítačovou obsluhou“. Zboží si mohou naskenovat a zaplatit sami bez účasti pokladních. Urychlí to nákup, pokud pochopíte a zvládnete systém a v prodejně se tvoří u pokladen fronty. Obchodníkům to zase umožňuje snížit počty zaměstnanců, resp. zvýšit produktivitu práce a optimalizovat mzdové náklady. Podle nedávného průzkumu však lidé stále dávají přednost lidem. Platí to obecně, avšak ve zvýšené míře u lidí starších a méně vzdělaných. To však nic nemění na tom, že rozšiřování samoobslužných pokladen bude dál pokračovat.

Bez svátků na konci roku si Češi neumí život představit, a to ať Vánoce uctívají jako křesťané, nebo mají vůči kultu  Ježíše Krista výhrady z ateistických důvodů. Narození božího syna 24. prosince je nejspíše jen vymyšlená legenda, se skutečností nemá mnoho společného. Tradice v našich končinách totiž sahá ještě do dob pohanských, kdy se lidé radovali ze zimního slunovratu. Den se opět začne prodlužovat a ve vzduchu visí naděje, že zima dřív nebo později skončí. Vánoční čas přináší i chvíli oddechu v každodenním kolotoči povinností a příležitost k zamyšlení. Na chvíli přestaneme bojovat s konkurencí, soupeřit s ostatními, ale přejeme všem lidem dobré vůle lásku, klid, pohodu a zdraví. Z tohoto důvodu jsou i dnes tyto svátky nezastupitelné. Proto si je užijme, protože jako všechno rychle utečou a před námi budou opět jen všední dny plné povinností.

Nedávno počastovala ČSOB novináře plechovým smaltovaným hrnkem s kresbami zachycujícími členy managementu včetně kontaktů na ně. Byl to dobrý nápad. Hrnek je tím předmětem, který vás provází stále, ať už z něj pijete nebo v něm máte tužky nastřádané během let. Hrnek je stále po ruce. I on může sloužit nejen jako nosič nápoje, ale jako nosič informace. A jak známo, nápoj a informace se stále hodí, ba co víc, svět nápojů a informací se tak nějak prolínají a doplňují. Tok jednoho svádí druhého. Jinými slovy a bez okolků: byl to dobrý nápad. Hrneček stojí na stole a nikam, na rozdíl od vizitky, nezapadne. A smalt je technologie, k níž se lidstvo opět vrací. Nesmaže ho slunce ani voda, myčka ani rez časů budoucích.

Silničáři se vždy stávají terčem vtipů, když v zimě zasněží a oni na změnu počasí nejsou připraveni. Jenže v letošním roce se situace na naší nejfrekventovanější silnici ještě zkomplikovala opravami. Italské konsorcium firem nestihlo svůj úsek mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem dokončit včas a přispělo tak k tomu, že řidiči zde strávili v koloně až 14 hodin. Dúvody, proč se to neopravilo v termínu, byly jistě „objektivní“. Není však bez zajímavosti, že na ostatních opravovaných místech D1 se práce zastavily podle plánu. Italové sice žádají další čas k dokončení oprav až do 3. ledna příštího roku, ministrovi dopravy Danielu Ťokovi ale už došla trpělivost a pohrozil vypovězením smlouvy, nebude-li okamžitě zjednána náprava. Proč se vládní úředník probudil až nyní? Protože se na neprůjezdnou dálnici naštvali nejen obyčejní motoristé, ale dokonce i poslanci a věc začali řešit ve sněmovně. Stát by měl všem Čechům za způsobenou újmu dát vhodnou náhradu, například by mohl zrušit na největším parkovišti v ČR, jak se někdy déjedničce říká, povinnost platit mýto. Ale tak daleko jistě nápravy škod nepůjdou, ani kdyby někteří naštvaní řidiči oblékli žluté vesty.

Byla v obálce, přišla poštou. Klasická vánoční novoročenka. Měla jsem z ní velkou radost. Nedorazila ani brzy ani pozdě, tak akorát. Zahřála u srdce, nebyl to formální pozdrav. Odesilatel si na mne vzpomněl a chtěl mne před Vánoci pozdravit a popřát mi pěkný vstup do roku s devítkou na konci. Vlídných pár slov. Jako by se čas zastavil u toho dobrého, co je třeba předávat dál. Jako by v té obálce připlul úsměv a špetka povzbuzení, poděkování za spolupráci, za všechno, co se nám společnými silami letos podařilo. Novoročenky v papírové podobě často přenechávají své kouzlo působení internetu. Mimo jiné také z ekonomických důvodů. I to lze pochopit včetně rychlosti, kterou má digitální komunikace k dispozici. Ale novoročenka na kartičce nabízí hřejivý pocit vztahu člověka k člověku, je na ni otisk lidské ruky, autentický podpis.