Potkat se s lidmi, s nimiž jste na jedné vlně, kteří se snaží porozumět tomu, co děláte či máte úmysl dělat, to je vždycky okamžik vzpruhy. Domluvit se s těmi, kteří vás neodsoudí na první pohled, mít si s nimi co říci, obdivovat, kolik toho znají a co by ještě rádi dokázali. To jsou úžasné chvíle plné inspirace, které člověku pomáhají překonávat stres, špatnou náladu, pocit zmaru i neúspěchy. Ač je v módě hartusit na všechno možné, anebo se přihlouple komerčně usmívat, věřím, že každý den vám do cesty vstupuje i ta druhá, příjemnější možnost. A vy máte čas si ji uvědomit a prožít. Že prohodíte pár slov s někým, kdo vás obohatí názorem, emocí, otázkou nebo jen tichým přikyvováním.

Zeptejte se podnikatele, jestli a kdy má „okurkovou sezonu“. Podívá se na vás s podezřením, že si z něho chcete utahovat. V podnikání a práci ve firmě totiž nenastanou časy, kdy si člověk může lehnout a usnout na vavřínech. Člověk zaznamená jen období prosperity a útlumu, ale snažit se o business musí tak jako tak. Letos to ani v novinách nevypadá na tu pravou „okurkovou sezonu“, kdy žhavá politická, ekonomická a společenská témata dojdou a redaktor, jak se říká, musí vařit z vody. Událostí přichází na redakční stůl stále dost a dost, a rozhodně nejsou marginální. A pokud jde o pěstitele okurek, to se teprve uvidí, kdy jim sezona začne naplno a jak se vydaří.

Lidé rádi vzpomínají na “staré dobré časy”, protože jim připomínají dětství a mládí, dobu bezstrarostnosti. A vše, co tuhle životní etapu evokuje, jim připadá milé. Platí to také o výrobcích, které jsme kupovali před listopadem 1989. Prodejci si toho jsou dobře vědomi a umožňují návrat do minulosti právě prostřednictvím retro nabídek. Ani já neodolal a když Kaufland přišel s “esíčky”, koupil jsem si celou krabici. Před půl stoletím, když jsem se učil v Lomnici nad Popelkou, jsem je s chutí baštil. V místním závodě se totiž tyhle sušenky vyráběly a zlomky za zlomkovou cenu nabízela prodejna potravin na náměstí. Hned jsem se cítil na okamžik jako šestnáctiletý. Proto ať žijí vzpomínky a retro výrobky!

Světové firmy, které mají své výrobní závody v Čínské lidové republice, přemýšlejí o jejich přesunu do Evropy. „Meziročně evidujeme od exportérů čtyřikrát více žádostí o propočty ekonomické výhodnosti přesunu výroby do Česka,“ říká Luděk Procházka ze společnosti Gerlach. A kdo za to může? Na přece Trump, prezident USA, respektive jím vyvolaná obchodní americko-čínská válka. A samozřejmě i zvyšující se platy v ČLR, které zdražují práci čínských rukou a mozků. Zdá se, že mnohem výhodnější bude zboží pro globální trh opět vyrábět v evropských zemích. A to je dobrá zpráva v záplavě těch špatných, které přicházejí dnes a denně z celého světa.

Penzijní reforma se sice stále odkládá, avšak týmy odborníků nelení. Snaží se najít trvale udržitelný způsob financování důchodců. Musí počítat přinejmenším se dvěma problémy. Prvním je rostoucí počet osob, které budou dávky pobírat. A druhým nutnost alespoň zachovat, lépe však zvyšovat úroveň důchodů. A teď jim vyšlo, že dnešní čtyřicátníci musí jít proto do penze o rok později, mladí lidé ve věku 25 let dokonce o dva roky déle než dnes, tedy v 67 letech. To nepokládám za tak hroznou perspektivu už s tím vědomím, že průměrný věk dožití se má dále zvyšovat. Později narození se však na penzi dívají realisticky a většinou tvrdí, že se penze nedožijí. Buď nebude z čeho dávat, nebo, a to je prý pravděpodobnější, je uštve hektický způsob moderní civilizace.

Priority lidí procházejí velkými proměnami. Cení se to, co je vzácné a navýsost potřebné. A tím se stalo nyní ticho a samota. Někdo je marně hledá, jiný z nich udělal business. Soutěže EY Podnikatel roku, která se konala v Monaku, se zúčastnil i finský podnikatel Samu Hällfors. Vymyslel a vyrábí zvukotěsné buňky, do nichž se zaměstnanci mohou skrýt, když jim kolegové lezou na nervy nebo když si potřebují zavolat. Finsko přitom patří k málo zalidněným zemím a řeklo by se, že tam každý může najít samotu a utéct od hluku. V čínských, amerických nebo evropských metropolích bude situace mnohem dramatičtější a poptávka po budkách podstatně vyšší. Zkrátka to, čeho byl dříve nadbytek, se mění v nedostatkové zboží. I voda, vzduch a mezilidské vztahy. Zůstává otázka, zda i ty půjdou koupit.