Tak nám Brusel zakázal mentolové cigarety. Prý svádějí děti a mládež ke kouření. O tom bych si dovolil pochybovat, protože k neřestem vedou spíš nuda, pocit nedospělosti, špatné vzory v rodině a společnosti... Vzpomínám si, že jako kluci jsou si balili do toaletního papíru suché (říkali jsme “mocné”) listí - a jak nám to chutnalo! Babička si zapalovala mentolku, když potřebovala na astma trochu protáhnout plíce. Nemyslím si, že zakazování tabákových výrobků s příchutí je tou pravou cestou k nekouření, když si zájemce může koupit náhradu. Přestaneme snad z podobného důvodu vyrábět vaječný koňak nebo rum, protože lidem chutnají víc než vodka? Zakázané ovoce, jak známo, přitahuje pozornost. A Evropská unie jistě také nechce být chápána jako přísný vychovatel, který nám bere to, co máme rádi.
Hodně se diskutuje o tom, zda restriktivní opatření české vlády pro zamezení nákazy koronavirem nebyla příliš. Zda jsme nebyli pilnější a vyděšenější, než bylo nutné. Protože pandemie pomalu pomalu ustupuje, začnou se sčítat škody, odhalovat následky a objeví se mnoho generálů po bitvě. I když Švédové se virům postavili velmi statečně a ekonomiku nedusili, stejně je výrazný pokles HDP nemine. V současném globálním světě jsou všechny státy na sobě tak závislé a spolu tak provázané, že není možné, aby jeden procházel krizí a druhý nikoli. Export/import hraje všude obrovskou roli a omezení jinde ve světě se nás i ostatních bezpochyby dotknou. Ať se nám to líbí nebo ne, plujeme na jedné lodi. Věřme, že se nejmenuje Titanic a i v rozbouřených vodách dokáže udržet správný kurs a nepotopí se.
První máj "ukradli" komunisté Karlu Hynku Máchovi a zamilovaným párům. Ze svátku práce udělali kult, a jeho uctívání se hodnotilo jako projev loajality k panujícímu režimu. Lidé museli do průvodu, mávat vedoucím představitelům strany a vlády na tribuně a teprve pak si dopřát pivo, párek a houpačky (děti). Právě proto, že se z oslav stala vynucovaná povinnost, ztratil 1. květen svou dobrou pověst. Pracující si ho museli „odpracovat“ jako brigádnickou směnu. V současnosti je připomenutí svátku práce otázkou volby. Kdo chce, může, ostatní se věnují tomu, co se jim zlíbí. Jen koronavirus v tomto podivném roce nedovoluje houfně demonstrovat za mír. Nabízí se tak příležitost zamyslet se nad tím, co prvomájové oslavy skutečně znamenají, zda mají význam a proč je jenom tak nehodit za hlavu.
V současné koronavirové krizi, mohlo by se zdát, budeme počítat jen ztráty. Ale přece jsou někteří, co z ní vyjdou jako vítězové. Především do této kategorie patří farmaceutický průmysl. Lidé v panice a obavách, že je třeba zabránit nákaze, vykoupili paralen a podobné léky, které ovšem na viry nijak neúčinkují. Během pár dní života v izolaci sáhli po antidepresívech. Neseženete je, nemají je lékárny ani sklady s farmaky. Zatímco potravinářský průmysl a obchod už stačily doplnit regály s rýží a těstovinami, výrobci prášků stále nestíhají uspokojit příliš vysokou poptávku. Ještě je třeba zmínit alkoholické nápoje, které jdou rovněž na dračku (ne v hospodách, pije se doma), ale v tomto případě byl trh předzásoben. Destiláty se totiž nekazí, vydrží léta a často ještě vyzrají k větší kvalitě. Likérky budou mít letos rovněž mimořádně bohatou sezónu a definitivně se zahojí po aféře s metylalkoholem.
Když už se v boji s koronavirem zakazuje kdeco a lidé tomu tleskají, proč do souboru opatření nezařadit také zákaz nedělního prodeje? To si řekli komunisté a lidovci a vytasili se s tímto restriktivním návrhem. Vždyť za totality se také neprodávalo sedmý den v týdnu a jak na tu dobu někteří s dojetím vzpomínají, že! KDU-ČSL je zas přesvědčena, nebo v to aspoň tiše doufá, že rodiny s dětmi zamíří místo k prodejním pultům do kostelů a začnou se modlit. Zatím zejí kostelní lavice o bohoslužbách prázdnotou, což neprospívá duším našich spoluobčanů. Ovšem protože to ani jedna z partají nepřizná otevřeně, vymlouvají se na hygienická opatření (zřejmě ve všední dny bacily nevadí) a na nezadatelné právo zaměstnanců v obchodech odpočinout si doma (po práci legraci) Obojí postrádá smysl. Čím méně času budou mít zákazníci k nákupům, tím víc se jich bude tísnit u regálů a před kasou. Politikům, kteří všechno vědí nejlépe, zřejmě ušlo, že i v obchodních řetězcích platí zákoník práce s 40hodinou dobou a že prodavači se o sváteční směny perou, protože pobírají příplatky.
Koronavirová krize znamená nejen obrovskou zkoušku pro celou společnost, přináší mnoho těžkostí a v důsledku velké ztráty, ale zároveň mění náš postoj. To, co jsme byli zvyklí dělat jako samozřejmost, se ukáže jako zbytné nebo kontraproduktivní, a objeví se nové možnosti, přístupy, metody, technologie, způsoby myšlení a jednání. Napadlo mě, že zákaz shlukování skoncoval s naší slabostí pro schůze a nekonečné porady. Ukazuje se, že i bez nich můžeme dobře a dokonce i lépe fungovat. Lidé mohou využít videokonference, chytré telefony a maily, prostředky komunikování na dálku. Zároveň zkrátí nekonečné hovory na nezbytné a efektivní minimum. Až se z virové epidemie vyléčíme, bude až těžké se znovu vracet k schůzování, kde se hodně řeční, ale málo vyřeší. A v tom vidím jednu z pozitivních věcí, které koronavirus přináší.Pavel Kačer
Byl to mimořádný zážitek. Nakladatelský dům Grada uspořádal 11. září v Praze tiskovou konferenci, na níž představil, jaké zajímavé tituly do konce tohoto roku vydá. Na tom by nebylo nic neobvyklého. Vystupující aktéři včetně několika autorů byli rychlí, dynamičtí a časově úsporní. Přesto dokázali sdělit vše, co bylo v plánu. Za hodinu čistého času jsme se dověděli spousty informací nabitých emocemi, vtipem i zaujetím pro věc. Bylo to velmi poutavé divadlo, nikdo neusínal a všichni jsme hořeli zvědavostí. Co mne ještě zaujalo, bylo oblečení přítomných odbornic. Osobnosti, o nichž by si leckdo myslel, že jsou to introverti a knihomolové neznající nic víc než písmenka na papíru, byly oděny s šarmem, vkusem a nápaditostí. Takže to celé dění byla tak trochu i módní přehlídka. Což vůbec neškodilo. Ženskému osazenstvu Grady to totiž náramně...
Anglické slovo design je odvozeno z latinského de-signare, označit, vyznačit. Postupně dostalo také významy „navrhnout“ či „návrh“. Od poloviny 20. století, kdy se začal klást větší důraz na vzhled výrobků a na reklamu, se rozšířilo do mnoha jazyků, včetně češtiny, v užším významu „výtvarného návrhu užitkových předmětů“.
Pokračování ...