Koronavirus ohrozil globální obchod s květinami. Do váz se vrací květy z luk a polí. Tak tohle je jedna z nejpovzbudivějších zpráv posledních dnů. Nejsem sice proti cizokrajným okrasným rostlinám v našich obchodech, ale mnohem raději se těším z pohledu na prosté luční květy. Taková kopretina je krása sama, i prostá sedmikráska je nádherná, o smetánce nebo rozrazilu ani nemluvě. Čím víc jsme dováželi květiny ze všech koutů světa, tím méně jsme bdali na ty naše. A květnatá louka se v české krajině stala vzácností. Protože intenzívní zemědělská výroba pracuje s agrochemikáliemi, které druhové pestrosti v přírodě nepřejí, louky a pastviny jsou co do pestrosti velmi chudé. A s tím ubývá užitečný hmyz a další prospěšní živočichové. Nejsem proto, aby se zas lány pšenice červenaly vlčím mákem a modraly květy chrpy, ale je třeba hledat vyvážený a ohleduplný přístup k půdě, krajině, celému živému společenstvu, na němž jsme a vždy budeme existenčně závislí.

Evropská unie i český stát hodlají podpořit ekonomiku, aby se rychle uzdravila po prodělané pandemii Covid-19. Nalijí do firem obrovské množství peněz a věří, že pacient bude po nemoci opět chlapík jako dřív. No počkejme si a uvidíme. Mě na tom nejvíc překvapilo, jak snadno se podařilo nalézt tisíce miliard korun, respektive eur. Žil jsem totiž dosud v přesvědčení, že peníze si musím zasloužit poctivou prací. I klasičtí ekonomové mě utvrzovali v tom, že žádný oběd není zadarmo. Protože na kouzla, skutečné zlaťáky vytažené z klobouku, už nevěřím, musím se ptát: Kdo tenhle hodokvas zaplatí? A mám takový nepříjemný pocit, že ti, kteří nás k prostřenému stolu pozvali, to nebudou.

Tak nám Brusel zakázal mentolové cigarety. Prý svádějí děti a mládež ke kouření. O tom bych si dovolil pochybovat, protože k neřestem vedou spíš nuda, pocit nedospělosti, špatné vzory v rodině a společnosti... Vzpomínám si, že jako kluci jsou si balili do toaletního papíru suché (říkali jsme “mocné”) listí - a jak nám to chutnalo! Babička si zapalovala mentolku, když potřebovala na astma trochu protáhnout plíce. Nemyslím si, že zakazování tabákových výrobků s příchutí je tou pravou cestou k nekouření, když si zájemce může koupit náhradu. Přestaneme snad z podobného důvodu vyrábět vaječný koňak nebo rum, protože lidem chutnají víc než vodka? Zakázané ovoce, jak známo, přitahuje pozornost. A Evropská unie jistě také nechce být chápána jako přísný vychovatel, který nám bere to, co máme rádi.

Hodně se diskutuje o tom, zda restriktivní opatření české vlády pro zamezení nákazy koronavirem nebyla příliš. Zda jsme nebyli pilnější a vyděšenější, než bylo nutné. Protože pandemie pomalu pomalu ustupuje, začnou se sčítat škody, odhalovat následky a objeví se mnoho generálů po bitvě. I když Švédové se virům postavili velmi statečně a ekonomiku nedusili, stejně je výrazný pokles HDP nemine. V současném globálním světě jsou všechny státy na sobě tak závislé a spolu tak provázané, že není možné, aby jeden procházel krizí a druhý nikoli. Export/import hraje všude obrovskou roli a omezení jinde ve světě se nás i ostatních bezpochyby dotknou. Ať se nám to líbí nebo ne, plujeme na jedné lodi. Věřme, že se nejmenuje Titanic a i v rozbouřených vodách dokáže udržet správný kurs a nepotopí se.

První máj "ukradli" komunisté Karlu Hynku Máchovi a zamilovaným párům. Ze svátku práce udělali kult, a jeho uctívání se hodnotilo jako projev loajality k panujícímu režimu. Lidé museli do průvodu, mávat vedoucím představitelům strany a vlády na tribuně a teprve pak si dopřát pivo, párek a houpačky (děti). Právě proto, že se z oslav stala vynucovaná povinnost, ztratil 1. květen svou dobrou pověst. Pracující si ho museli „odpracovat“ jako brigádnickou směnu. V současnosti je připomenutí svátku práce otázkou volby. Kdo chce, může, ostatní se věnují tomu, co se jim zlíbí. Jen koronavirus v tomto podivném roce nedovoluje houfně demonstrovat za mír. Nabízí se tak příležitost zamyslet se nad tím, co prvomájové oslavy skutečně znamenají, zda mají význam a proč je jenom tak nehodit za hlavu.

V současné koronavirové krizi, mohlo by se zdát, budeme počítat jen ztráty. Ale přece jsou někteří, co z ní vyjdou jako vítězové. Především do této kategorie patří farmaceutický průmysl. Lidé v panice a obavách, že je třeba zabránit nákaze, vykoupili paralen a podobné léky, které ovšem na viry nijak neúčinkují. Během pár dní života v izolaci sáhli po antidepresívech. Neseženete je, nemají je lékárny ani sklady s farmaky. Zatímco potravinářský průmysl a obchod už stačily doplnit regály s rýží a těstovinami, výrobci prášků stále nestíhají uspokojit příliš vysokou poptávku. Ještě je třeba zmínit alkoholické nápoje, které jdou rovněž na dračku (ne v hospodách, pije se doma), ale v tomto případě byl trh předzásoben. Destiláty se totiž nekazí, vydrží léta a často ještě vyzrají k větší kvalitě. Likérky budou mít letos rovněž mimořádně bohatou sezónu a definitivně se zahojí po aféře s metylalkoholem.