Společnost Deloitte v ČR spočítala, že česká ekonomika na změně klimatu vydělá. V případě „nejteplejšího scénáře“ vzroste HDP na osobu kumulovaně do konce století až o čtvrtinu. Někdo na tom prodělá,  jiný vydělá. Profitovat z toho mají země, které hospodaří v chladnějších klimatických pásmech, naopak škody utrpí na jihu. Klesat budou například náklady na zimní období, a to zvláště na vytápění. To ostatně pociťujeme už řadu let, kdy se u nás topná sezona zkracuje a třeskuté mrazy bývají stále vzácnější. Na druhou stranu musíme se vyrovnat s tím, že dál porostou ceny energií v důsledku omezování uhlíkové stopy. Jak vidno, nic není ani černé ani bílé. Navíc nemůžeme si být jisti, že vlna globálního oteplování bude pokračovat tak, jak jsme si dnes naplánovali. Není vyloučeno, že dřív nebo později se trend zvrátí a my budeme bojovat s ochlazováním.Pavel Kačer

V tažení za „zdravými“ potravinami má pomoci semafor. To je barevné označení od zelené po rudou, od nejzdravějšího po nejnezdravější. Zákazník tak na první pohled pozná, jestli si koupil jídlo, které mu prospěje nebo ne. Novinka má původ ve Francii a má se rozšířit po celé EU. Jenže ne každý je příznivcem semaforu, například Itálie nebo Česká republika. Hrozí totiž, že z nabídky zmizí regionální speciality, které mají vyšší obsah tuku, cukru nebo soli. Někteří odborníci poukazují na to, že měřítko hodnocení je příliš hrubé a tedy do jisté míry zavádějící. Podle mého názoru by se v lidech, kteří pozřou dobrý ementál nebo vepřo knedlo zelo, neměl zvyšovat stres z nevhodného stravování. Tím jen se víc ohrožuje jejich zdraví. Navíc stále nevíme, které potraviny opravdu škodí a komu. Měli bychom nechat na každém strávníkovi, aby si vybral svobodně. Nicméně se přimlouvám za to, aby obézní lidé, alkoholici a kuřáci platili vyšší zdravotní pojištění.

Mladoboleslavská Škoda Auto je opět ve středu pozornosti médií. Ne, není na prodej, ani na konkurz, její výrobky neaspirují na titul „šmejd roku“. Snad právě naopak: Vozy s okřídleným šípem ve znaku jdou na dračku nejen na tradičně jistém domácím trhu, ale všude, kde se prodávají. A jak nyní naznačil premiér a dříve odborový předák, někomu to může vadit. Teď nemáme na mysli závist mezi lidmi jednotlivých značek koncernu. Problém se škodovkami spočívá v tom, že za nižší cenu konkurují dražším volkswagenům a v některých případech i audinám. Říká se tomu, že kanibalizují, což v důsledky znamená, že připravují akcionáře o část zisků. Řešení může nastat celá řada od zjevných až po skrytá, aby si škodováci moc nevyskakovali a přenechali víc tržního prostoru kolegům z jiných koncernových továren. Ať už to však nakonec dopadne jakkoli (a věřím, že pro českou stranu dobře), těší mě, že se v případě Škody nemusí řešit opačné starosti se špatnou kvalitou a nezájmem o její nabídku.

Podle mezinárodní studie společnosti Surfshark patříme v Evropě k nejhorším co se týká rozvoje internetu a elektronizace veřejné správy. Mohu to potvrdit. V naší vesnici nejen chybí rychlé datové připojení, ale bývá problém si někdy i z mobilu zavolat. Rovněž ceny za poskytované služby neodpovídají tomu, za co lze surfovat a telefonovat jinde v EU. Zbývá se otázat, proč? Podle mého soudu vše začalo s rozvojem internetových mobilních služeb. Na počátku poskytl stát monopol Eurotelu a dlouho udržoval málo konkurenční prostředí udělováním druhé, třetí licence. Zájmy některých soukromých firem a státních úředníků převážily nad obecným prospěchem a důsledky neseme dosud. Jinak si sotva vysvětlit, proč jinde, např. v sousedním Rakousku to jde a u nás stále drhne. Zbývá jen doufat, že moderní technologie nakonec zvítězí nad zištností a omezeností.

Rozmýšlení se stalo módou. Spousty lidí místo toho, aby daly najevo, že chtějí to nebo nechtějí ono, raději řeknou, že si to rozmyslí. A když nastane čas, že by měli být už rozmyšleni, vymluví se, a sdělí, že je to těžké, ať jim dáme ještě pár dní, měsíců či neznámo jakou dobu. Domnívají se, že téma upadne v zapomnění, že vyšumí a že s ním nebudou mít tedy práci. Je to rozšířený styl komunikace, který však nikam nevede. Otázkou je, zda vést má nebo skutečně směřovat nikam.

Ve sporu o stravenkový paušál zůstávaly závodní jídelny stranou. Právě v nich se však člověk nejlevněji naobědvá. Z nedávného průzkumu vyplynulo, že cena bývá poloviční oproti stravenkám. Navíc za lístek do závodky si v obchodech nic nekoupíte, proto je stoprocentní jistota, že strávník dostane každý pracovní den teplé jídlo o několika chodech. Využívá toho 1,8 milionu lidí, což sice představuje úctyhodné číslo, ale proti minulosti je nízké. Před 30 lety se v závodních jídelnách naobědvala drtivá většina zaměstnanců, a to nejen z mateřského podniku. A kvalita stravy? Bývala víceméně dobrá, někde lepší, jinde přijatelná, z hlediska ceny a životosprávy vždy výhodná. Škoda, že dobu největší slávy už mají závodky za sebou!