Češi v sobě stále nosí komplex méněcennosti. Namlouvají si, že se s ostatními v Evropě, zvláště pak té západní, nemohou rovnat. Považuji to za důsledek minulosti. I v rakousko-uherské monarchii jsme se tísnili ve stínu Němců, poté v době komunistické totality jsme jen závistivě pošilhávali po rozvinutých evropských zemích. Ten pocit národní malosti v nás přetrvává, i když jsme mnohokrát dokázali, že se můžeme směle rovnat větším národům. Dokazuje to i nyní zveřejněná data o internetovém bankovnictví. V ČR ho používá přes 64 procent klientů starších 16ti let, tedy tolik co v sousedním Německu a víc než dosahuje průměr EU. V placení bezkontaktními bankovními karty patříme dokonce k nejlepším na světě. Příkladů by se dalo uvést mnoho. Proto bychom měli zapomenout na minulé postavení české společnosti a dál rozvíjet svůj nesporný talent v mnoha oblastech života.

Senát odmítl kvóty na české potraviny. Určitý a postupně se zvyšující podíl tuzemské produkce v obchodech má ze zákona umožnit domácím podnikatelům přežít globální konkurenci. Není pochyb o tom, že naši pěstitelé, chovatelé a potravináři to nemají ve společném evropském tržním prostoru jednoduché. Ono se totiž nehraje fér. Silní hráči dokáží pomocí exportních subvencí podpořit vývoz a prodej svého zboží na cizích trzích. Čechům se může o takové podpoře jen zdát – stát nemá takové zdroje, aby hendikep vyrovnal. Ovšem řešit problém prostřednictvím stanovených kvót není správné řešení. Vede k tomu, že některé zboží bude vysoce poptáváno a nabídka producentů tomu nebude stačit. Ceny porostou. Už z principu nepatří taková regulace prodeje do prostředí volného trhu. Ale otevřená a skrytá subvenční zemědělská a potravinářská politika mocností rovněž ne. Řešení je v jejím zákazu. Ale nevěřím, že se to EU v dohledné době podaří.

I když vládě Andreje Babiše nelze upřít velkou snahu ochránit Českou republiku před důsledky nákazy koronavirem a co nejméně poškodit ekonomiku, výsledek není uspokojivý. Právnické a fyzické osoby ukazují, že mohou jednat lépe, rychleji, operativněji, účinněji. To jsem si znovu uvědomil, když jsem četl zprávu o webové aplikaci s přehledem volných míst na očkování proti COVID-19. Vytvořil ji programátor Marek Sušický s kolegou poté, co dlouho sledoval nečinnost a nemohoucnost státu. Platforma slouží veřejnosti už měsíc a sklízí zasloužený potlesk. Uvádím jen jeden konkrétní příklad, ale člověk by jich jistě našel víc. Prostě platí, že soukromá iniciativa lidí tvoří obrovskou sílu, kterou by měla naše společnost lépe využívat. Jsem přesvěčen, že méně restrikcí, omezování  a zasahování do běžného života občanů nepředstavuje správou cestu k uzdravení a normalizaci společenskývh vztahů.

Letošní zima ukázala svou pravou tvář, přinesla mnoho sněhu a kruté mrazy. Prověřila také naše zdroje energií. Ve Švédsku museli sáhnout ke klasické výrobě elektřiny, protože zásobování z obnovitelných zdrojů nestačilo. V Chorvatsku došlo k podobné situaci a hrozilo, že evropská přenosová soustava zkolabuje. Ke cti opět přišlo uhlí, jádro a plyn. Tentokrát se blackout podařilo zažehnat, ale příště to třeba už nevyjde. Co se stane pak, když vše převádíme na elektrický pohon - domácnosti, dopravu, továrny, peníze, celý náš život. Vůbec není těžké si představit, že při výpadku elektřiny se vše zastaví a svět přestane fungovat. Úder do našich všedních dní bude mít ještě větší následky než pandemie Covidu-19. Snad si ti, kteří plánují energetickou politiku, uvědomují hrozící rizika a nedopustí, aby došlo k nejhoršímu.

Už víme, jak jsme hospodařili v loňském covidovém roce. Hrubý domácí produkt se propadl o 5,6 procenta, což je lepší hodnota, než se předpokládalo zjara minulého roku. Ukázalo se, že restrikce se méně dotkly průmyslových zemí a více států s rozvinutými službami. Jak se bude vyvíjet rok 2021, dokáže odhadnout snad jen vědma z křišťálové koule. Ve hře totiž zůstává příliš mnoho neznámých. Českou republiku jako obrovského exportéra automobilů však nečeká moc světlá budoucnost. Pokud EU přijme nejtvrdší verzi nové emisní normy Euro 7, bude to znamenat konec pístových motorů s vnitřním spalováním. Budoucnost patří zejména eletromobilitě a další alternativní dopravě. Češi a Slováci, kteří také mají velmi silný automotive sektor, budou muset hledat jiné možnosti uplatnění. A to v dnešní době rozhodně nebude lehké.

Za statistiky se člověk dozví mnoho zajímavých věcí. Ale vždy pak záleží na tom, jak si kdo uvedená čísla vysvětlí, jak je pochopí a interpretuje. Zaujala mě zpráva o počtu cizinců v domácí ekonomice. Za poslední desetiletí se jejich počet ztrojnásobil, i když v posledním roce nastal v souvislosti s koronavirem mírný pokles. A v titulku je i nápověď, co si o tom má čtenář myslet. Češi prý přestávají pracovat. Nesvědčí však údaje o něčem jiném? Například o tom, že těžké a hůře placené práce ve stavebnictví i jiných oborech rádi přenecháváme zahraničním pracovníkům. Nebo že můžeme nabídnout cizincům atraktivnější podmínky než mají ve vlastní zemi. O vyhýbání se práci by spíše svědčil nárůst nezaměstnanosti a zvyšující se podíl lidí na podpoře. A to se, jak známo, zatím neděje, i když se zaměstnavatelé musí potýkat s řadou vládních restrikcí a omezením poptávky některých služeb.