Největší světoví výrobci dopravních letounů, firmy Boeing a Airbus, mají problémy a propouštějí tisíce zaměstnanců. Výroba se totiž z roku na rok propadla o víc než 71 procent. Na vině je pandemie koronaviru, ale není pochyb, že svět turistiky a cestování se mění. Cestovat se bude méně, lidé budou spíš objevovat krásy své vlasti – a k tomu obří letadla nepotřebují. Ke slovu se také hlásí Green Deal, snaha výrazně omezit uhlíkovou stopu. Trávit léto a Vánoce na druhém konci Zeměkoule už nebude in. Nemyslím si, že to musí být špatná zpráva z několika důvodů. Z toho ekologického a trvale udržitelného především.

Člověk by měl držet krok s rychlým postupem technologií. To jsem si znovu uvědomil, když jsem dostal do ruky nový smartphone. Ten umí nejen psát, ale i odezírat z úst a slova převádět na text. Proč to tedy nevyzkoušet? Nechám tentokrát prsty zahálet a zkusím namluvit svoji první glosu. A uvidím, jestli umělá inteligence dokáže být stejně dobrá, nebo dokonce lepší než ta přirozená. Začnu tedy do mikrofonu diktovat, první slova se objevila na displeji a k nim přibyla další. Nakonec z toho vznikla smysluplná věta a věty daly dohromady hotový text. A výsledek? Až na jednu hrubku naprosto perfektní! Takže to vypadá že moje prsty budou stále víc zahálet a víc toho zůstane pro pusu.

Pokrok nezastavíš, a platí to rovněž u obuvnické výroby. Moderní technologie nám umožní, abychom si udělali botu na míru. Jak to funguje? Pomocí mobilní aplikace ve smartphonu si naskenujete vlastní nohu. Na webové stránce dodavatele si vyberete model podle své představy, tedy tvar, vzhled, materiál a podobně. Český výrobce vám podle přesného zadání boty vytvoří. A pak už jen vyčkáte, až vám je kurýr doveze až do domu. Nový způsob individualizovaného designu a výroby má nejen dokonale odpovídat představám každého uživatele, ale současně i ekologickým požadavkům. Kdo bude mít boty na míru, nebude jich potřebovat mnoho, snad jen tři čtyři páry pro každou příležitost. Jen se domnívám, že ženy to neodradí o toho, aby stále doplňovaly botník dalšími a dalšími přírůstky už jen pro samou radost z nového nákupu.

Je červen a Medard se rozhodl dostát pranostiky, protože prší prakticky každý den. Mám z deště radost, protože mi to připomíná zašlé časy, kdy nám prázdniny a dovolené propršely. Se změnou klimatu se nejen česká kotlina vysušila, pořádně prohřála, ale také změnila naše přání. Dřív jsme si představovali, že přijde krásné slunečné počasí aspoň na pár dní v roce. A když to nevyšlo, měli jsme v záloze Balaton a Zlaté písky za hranicemi. Teď si přejeme, abychom se dočkali vydatného, nikoli však tropického a ničícího deště, k němuž se váží nejen vzpomnínky, ale i systém zemědělstsví mírného pásma a vůbec celá naše příroda. Tak tedy buďte pochváleny dešťové kapky, které přinášíte život!

Koronavirus ohrozil globální obchod s květinami. Do váz se vrací květy z luk a polí. Tak tohle je jedna z nejpovzbudivějších zpráv posledních dnů. Nejsem sice proti cizokrajným okrasným rostlinám v našich obchodech, ale mnohem raději se těším z pohledu na prosté luční květy. Taková kopretina je krása sama, i prostá sedmikráska je nádherná, o smetánce nebo rozrazilu ani nemluvě. Čím víc jsme dováželi květiny ze všech koutů světa, tím méně jsme bdali na ty naše. A květnatá louka se v české krajině stala vzácností. Protože intenzívní zemědělská výroba pracuje s agrochemikáliemi, které druhové pestrosti v přírodě nepřejí, louky a pastviny jsou co do pestrosti velmi chudé. A s tím ubývá užitečný hmyz a další prospěšní živočichové. Nejsem proto, aby se zas lány pšenice červenaly vlčím mákem a modraly květy chrpy, ale je třeba hledat vyvážený a ohleduplný přístup k půdě, krajině, celému živému společenstvu, na němž jsme a vždy budeme existenčně závislí.

Evropská unie i český stát hodlají podpořit ekonomiku, aby se rychle uzdravila po prodělané pandemii Covid-19. Nalijí do firem obrovské množství peněz a věří, že pacient bude po nemoci opět chlapík jako dřív. No počkejme si a uvidíme. Mě na tom nejvíc překvapilo, jak snadno se podařilo nalézt tisíce miliard korun, respektive eur. Žil jsem totiž dosud v přesvědčení, že peníze si musím zasloužit poctivou prací. I klasičtí ekonomové mě utvrzovali v tom, že žádný oběd není zadarmo. Protože na kouzla, skutečné zlaťáky vytažené z klobouku, už nevěřím, musím se ptát: Kdo tenhle hodokvas zaplatí? A mám takový nepříjemný pocit, že ti, kteří nás k prostřenému stolu pozvali, to nebudou.