Je to hodně nebo málo? Průzkum tvrdí, že 17 procent Čechů, tedy asi každý šestý, jsou ochotni si připlatit za zelenou energii. Ostatní zřejmě vědí, že za elektřinu z obnovitelných zdrojů už dlouho platí „ekologickou daň“ a těží z toho například solární baroni. Tři čtvrtiny obyvatel ČR třídí odpad a používají úsporné spotřebiče. Jen se neví, jestli vědomě a dobrovolně, nebo proto, že jiné spotřebiče se už ani nedají koupit. Ochrana planety je jistě chvályhodná a nutná, nicméně by měli lidé mít při rozhodování, jaké prostředky k tomu volit, více svobody. Zřejmě by se ukázalo, že procenta „zelených“ Čechů by ještě stoupla a zejména by se zvýšila jejich spokojenost.

Rostoucí životní úroveň se může projevovat různým způsobem. Český statistický úřad zjistil, že přibývá cizinců, kteří k nám přijíždějí za prací. Láká je slušný plat a dobré pracovní i životní podmínky. Tradičně nejvíc zaměstnanců pochází ze Slovenska, víc než polovina, následují Poláci a Rumuni. Na tom by snad nebylo nic tak překvapivého. Ale naši republiku si oblíbili i mnozí Němci, Francouzi, Italové a Britové. Převažují samozřejmě občané z Evropské unie, co nepotřebují pracovní povolení. Také co se věkového složení týká, mezi zahraničními pracovníky najdeme všechny kategorie, studenty a seniory nevyjímaje. To považuji za docela příznivou zprávu. Zvláště v době, kdy česká ekonomika potřebuje každou šikovnou ruku a hlavu.

Češi už přišli na to, že neplatí, aby zboží z dovozu bylo apriori lepší než to domácí. V případě řepkového oleje však dál přežívají předsudky. Lidé dávají v kuchyni přednost buď slunečnicovému oleji, nebo produktu z oliv. Z hlediska složení mastných kyselin, tedy zdravotní prospěšnosti, však slunečnice na řepku nemá. Olivový olej bývá sice chutnější, zvláště při použití za studena, ale spotřebitel za něj zaplatí mnohonásobně víc. A ještě nemá jistotu, že skutečně kupuje extra panenský, za studena lisovaný, protože právě ten se nejvíc pančuje. Možná by důvěru k řepkovému oleji posílilo, kdyby se z něj nevyrábělo palivo do dieselových motorů. Ale na to si budeme muset ještě hodně dlouho počkat.

Případ s elektronickými dálničními známkami mnohé vypovídá o tom, jak se v české kotlině nakládá s penězi (daňových poplatníků). Příležitost, jak na zakázce vydělat 400 milionů korun, si pochopitelně nemohli nechat ujít „šmejdi“ - ne ti, co kradou tisíce, ale desítky a stovky milionů. Jenže tentokrát to jaksi nevyšlo. Ozvali se totiž programátoři, kteří se nabídli, že fungující systém stvoří zadarmo. A vláda, respektive její premiér, mohl ukázat, že si s korupcí briskně poradí a vyhodil (ne)odpovědného ministra dopravy. Udělal další chytrý tah. Schopného Karla Havlíčka pověřil i řízením uvolněného resortu. Ještě by se mi líbilo, aby se na výplatě ušetřilo nejen za 1 ministra, ale aby zeštíhlil celý resortní aparát.

Spotřeba energie z obnovitelných zdrojů stoupne během příštích deseti let na 22 procent. Letos má dosáhnout 15,6 % z veškeré spotřebované energie. Pro někoho je tento cíl málo smělý. Jenže, jak uvedl ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček, každé procento nad hodnotu 20 % si vyžádá podporu 30 miliard korun. Odhaduje se, že z veřejných prostředků půjde na obnovitelné zdroje až 900 miliard Kč. Mám v dobré paměti ujišťování ekologů, že postupně se náklady na „čistou“ energii budou snižovat, až budou srovnatelné s ostatními. Zatím to vypadá, že daňový poplatník, podnikatel i běžný spotřebitel, bude obnovitelné zdroje dotovat čím dál víc. A pak je tu druhý problém: Už dlouho víme, že obnovitelné zdroje, například používání řepky v dopravě, může být spíš na škodu než ve prospěch přírody i lidí.

Kdo pracuje v České spořitelně, může letos čerpat více volna. K 25 dnům dovolené mají zaměstnanci možnost vybrat dalších pět takzvaných sick days a od letoška ještě jeden den v měsíci navíc. Práce ve finančním poradenství je totiž vyčerpávající a nabýt opět potřebné síly chce čas. No proč by ne, vždyť stroje a počítače, moderní technologie, přebírají mnoho věcí za nás. Trochu závidím, protože jsem začínal po škole v redakci s právem čerpat dvoutýdenní dovolenou. Až po odpracování řady let mi zaměstnavatel přidal další týden. Je ale pravda, že tenkrát jsme nepracovali s takovým duševním vypětím a část pracovní doby jsme mnohdy trávili v pohostinských zařízeních.