Ekonomika už dlouhá léta roste především díky úvěrům. Těm spotřebitelským, které umožňují lidem, ale i firmám, městům, regionům a státu utrácet hned a víc než na kolik momentálně mají. Jenže tak dlouho se chodí do banky pro peníze... Mnoho z nich už dluhy dohnaly a nemají je čím splácet. Proto se objevila iniciativa Den bez dluhů, která chce naučit veřejnost správně a odpovědně hospodařit s penězi. Nepochybně to považuji za krok správným směrem. Jenže na druhou stranu tu působí reklama, která nám říká, proč si něco nepořídit, i když máme hluboko do kapsy. A také vzor vlád téměř celého světa: Aby mohly splácet alespoň úroky z úvěrů, musí si na to půjčit.

K nejoblíbenějším svátkům se u nás zařadil den se čtyřmi jedničkami 11. 11., tedy jedenáctý listopad na Svatého Martina. Patron lidí laskavých, soucitných, s otevřeným srdcem a peněženkou, vyžaduje zvláštní sváteční jídlo. A tím je samozřejmě husa se zelím, knedlíkem zapíjená svatomartinským vínem. Češi by měli vědět, že udělají nejlépe, když si předem objednají drůbež u domácího chovatele, protože jen tak dostanou tu nejvyšší kvalitu. Ve velkých obchodech si mohou koupit mražený produkt, avšak ten už zdaleka není tak chutný. Jde o jakýsi „brojler“ ze zahraniční produkce, který navíc vyžaduje delší přípravu. A kupující by si měli dát pozor na tzv. „husokachnu“, protože s husou nemá nic společného. Jde o kachnu pižmovou, případně kříženou z kachnou pekingskou. Tak dobrou chuť!

Jsou lidé, kteří se ocenění své práce nedožijí. K nim patří i Jan Antonín Baťa, bratr zakladatele obuvnického imperia. Jméno a značka Baťa byly dokonce komunisty dehonestovány, údajně za kolaboraci s nacisty a vykořisťování dělnické třídy. Opak byl pravdou. Jak se ukázalo, Baťova firma finančně podporovala protifašistický odboj. Že pozvedla chudý region Zlínska, o tom svědčí mnoho zařízení sociálního charakteru, která fungují dodnes. Je záslužné, že po téměř celém století teď prezident Miloš Zeman ocenil Baťu nejvyšším státním vyznamenáním Řádem bílého lva. Proto, aby jsme si uvědomili, že na dobré věci se nezapomíná.

Ruzyňské letiště praská ve švech, regionální vzdušné přístavy zejí prázdnotou. Tomu se říká pragocentrismus! Přitom letištní poplatky se velmi výrazně liší ve prospěch krajských měst. V čem je tedy problém? Samozřejmě že Praha – Ruzyně může nabídnout nejvýhodnější polohu s obrovským zázemím služeb. Zároveň je však nejdražší a z důvodu přetíženosti tam vznikají i zpoždění leteckých spojů. Protože se zřejmě nepodaří najít tržní řešení pro poloprázdná a nevyužitá letiště v Pardubicích, Českých Budějovicích i jinde, začínají politici uvažovat o administrativním řešení. Nízkonákladové aerolinky by totiž nedostaly povolení přistávat v české metropoli, nýbrž v regionech. Nevím, jestli je to dobrý nápad a s vaničkou se nevylévá i dítě. Mohlo by se nám totiž stát, že mnohé letecké společnosti raději fungující spojení zruší než by obsluhovaly město, kam nikdo létat nechce.

Žiji sice v malém, ale pěkném městečku v malebném na okraji křivoklátských lesů, rodišti svatého Václava. Když člověk sem přijíždí, dostane se mu informace, že máme v Evropské unii družební partnery, jednoho v Německu a druhého ve Francii. Zřejmě proto se radnice rozhodla vybudovat za domovem důchodců hřiště pro pétangue. Chodím denně okolo, ale ještě jsem nikdy neviděl nikoho, kdo by si tam hrál, ať dospělý nebo dítě. Asi u nás chybí ta pravá cílová skupina. Podobně to bylo v socializmu. Mezi disciplínami ve Sportce se objevily gorodky. Nikdo nevěděl, co to je, natož aby znal pravidla, tím méně, aby potkal člověka, který se jim věnuje. Možná je hráli sovětští lidé, když je krutá zima odřízla od povinností a jiné zábavy. Pétangue a gorodky mají společný ideový základ. Proto mám dojem, že se sice v našem životě hodně změnilo, některé konstanty však mají sloní život.

Dříve platilo, že počasí je ideální téma vhodné k nezávazné konverzaci. Člověk začal o tom, jak je letos hrozná zima, nebo že pořád prší, případně že slunce bylo až příliš, a druhý s tím rád souhlasí. Společně si postěžujete a u srdce je hned líp. Jenže situace se dramaticky změnila. Klima lidi rozděluje jako politika, jedni na změny přísahají, druzí je nevidí. A hned bývá oheň na střeše. Tento rok může být z hlediska vývoje povětrnosti špatný a katastrofický. Ale vinaři hlásí vynikající, ba mimořádně skvělý ročník. Příroda na vinohrady a hrozny zapůsobila tím nejlepším způsobem a someliéři se těší, až se otevřou první letošní lahve. Prostě svět se mění a jen staromilci jsou přesvědčeni, že k horšímu...