Penzijní reforma se sice stále odkládá, avšak týmy odborníků nelení. Snaží se najít trvale udržitelný způsob financování důchodců. Musí počítat přinejmenším se dvěma problémy. Prvním je rostoucí počet osob, které budou dávky pobírat. A druhým nutnost alespoň zachovat, lépe však zvyšovat úroveň důchodů. A teď jim vyšlo, že dnešní čtyřicátníci musí jít proto do penze o rok později, mladí lidé ve věku 25 let dokonce o dva roky déle než dnes, tedy v 67 letech. To nepokládám za tak hroznou perspektivu už s tím vědomím, že průměrný věk dožití se má dále zvyšovat. Později narození se však na penzi dívají realisticky a většinou tvrdí, že se penze nedožijí. Buď nebude z čeho dávat, nebo, a to je prý pravděpodobnější, je uštve hektický způsob moderní civilizace.

Priority lidí procházejí velkými proměnami. Cení se to, co je vzácné a navýsost potřebné. A tím se stalo nyní ticho a samota. Někdo je marně hledá, jiný z nich udělal business. Soutěže EY Podnikatel roku, která se konala v Monaku, se zúčastnil i finský podnikatel Samu Hällfors. Vymyslel a vyrábí zvukotěsné buňky, do nichž se zaměstnanci mohou skrýt, když jim kolegové lezou na nervy nebo když si potřebují zavolat. Finsko přitom patří k málo zalidněným zemím a řeklo by se, že tam každý může najít samotu a utéct od hluku. V čínských, amerických nebo evropských metropolích bude situace mnohem dramatičtější a poptávka po budkách podstatně vyšší. Zkrátka to, čeho byl dříve nadbytek, se mění v nedostatkové zboží. I voda, vzduch a mezilidské vztahy. Zůstává otázka, zda i ty půjdou koupit.

Malých podnikatelů a živnostníků se zeptali, co si představí pod pojmem chytré služby, nebo také služby 4.0. Asi každý druhý si nedokázal představit vůbec nic. Že bychom byli v Česku „sto let za opicemi“? Ale vůbec ne, to jen si lidé nedokáží spojit maily, internet, sociální sítě, online marketing a další běžně používané věci s abstraktními termíny. Podle průzkumu Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků ČR nejvíc běží rezervace po síti, sociální média a cloud. Digitální ekonomika nabízí i cestovnímu ruchu, pohostinství a dalším službám mnoho příležitostí, jak zefektivnit svou činnost, snížit pracnost a náklady, dát o sobě vědět po celém světě, aniž by to stálo majlant. Jen je třeba se naučit s moderními nástroji dobře zacházet. Někdo už pochopil, jaké možnosti mu počítač, mobil, tablet dávají do ruky, jiný na to teprve postupně přichází nebo v budoucnu přijde. Někteří jsou chytří už dnes, jiné to čeká za pár let. Ale bez nových technologií se sotva dřív nebo později obejde málokdo.

Jak hodnotit práci politiků? Otázka, nad níž si lámají hlavu mnozí. Liberální institut se snaží změřit, jak naši zastupitelé podporují zásady svobodné společnosti. Jak dosud hlasovali pro zákony, které rozvíjejí nebo naopak omezují svobodu jednotlivce, volný trh, oslabování role státu a mír. V prvním případě dostávají kladné body, v druhém záporné body. A výsledkem je Skóre poslanců, senátorů a nyní i europoslanců. Bohužel, pokud jde o české poslance v Evropském parlamentu, jen čtyři z nich mají kladnou bilanci. Věřme, že v nadcházejících volbách budeme mít šťastnější ruku a pošleme do Bruselu ty, kteří tam budou prosazovat liberální hodnoty.

O vstupu konkurence na české koleje se mluví už hodně dlouho. Uběhly tři desetiletí a situace stále stejná. Na dálkových i regionálních tratích stále vládne národní dopravce, ostatní jen paběrkují. Nejde o to, aby České dráhy nahradil někdo jiný. Změnit se má úroveň železniční dopravy, která stále pokulhává za silniční. S příchodem Student Agency dostaly autobusy lepší vybavení a přeprava cestujících vyšší kvalitu. Nejen u Radima Jančury, ale postupně také u konkurenčních dopravců. Nyní Jančura slibuje, že zlepší úroveň dopravy také na regionální úrovni, všude tam, kde budou jezdit jeho vlaky. Internetem to má začít a dalšími přidanými službami pokračovat. Věřme, že ani ostatní se nebudu chtít nechat zahanbit a nabídnou cestující veřejnosti železnici hodnou 21. století. Čekání už bylo dlouhé dost a mělo by konečně skončit.

Češi to neslyší rádi, ale statistika hovoří jasně. Nikdy se u nás nežilo tak blahobytně jako teď. A lidé na to reagují přirozeně – více utrácejí. Podle zprávy agentury GfK se u 30 procent domácností proti loňsku finanční situace zlepšila, jen 13 procent je na tom hůře. Přesto si česká populace udržuje chladný rozum, optimizmus v očekávání pozitivních změn v ekonomice, tak typický mezi lety 2014 – 2018, už vyprchal. Stále však přetrvává pozitivní spotřebitelský sentiment. A také pravidelných střádalů přibylo. Na horší časy si ukládají téměř dva ze tří. Pokud se ale budete zajímat o to, jestli se vytrácí typická česká vlastnost nadávat na poměry a neustále si na něco stěžovat, pak zjistíte, že v tomto směru zůstává vše při starém, a to už celá staletí!