Lidé rádi vzpomínají na “staré dobré časy”, protože jim připomínají dětství a mládí, dobu bezstrarostnosti. A vše, co tuhle životní etapu evokuje, jim připadá milé. Platí to také o výrobcích, které jsme kupovali před listopadem 1989. Prodejci si toho jsou dobře vědomi a umožňují návrat do minulosti právě prostřednictvím retro nabídek. Ani já neodolal a když Kaufland přišel s “esíčky”, koupil jsem si celou krabici. Před půl stoletím, když jsem se učil v Lomnici nad Popelkou, jsem je s chutí baštil. V místním závodě se totiž tyhle sušenky vyráběly a zlomky za zlomkovou cenu nabízela prodejna potravin na náměstí. Hned jsem se cítil na okamžik jako šestnáctiletý. Proto ať žijí vzpomínky a retro výrobky!

Světové firmy, které mají své výrobní závody v Čínské lidové republice, přemýšlejí o jejich přesunu do Evropy. „Meziročně evidujeme od exportérů čtyřikrát více žádostí o propočty ekonomické výhodnosti přesunu výroby do Česka,“ říká Luděk Procházka ze společnosti Gerlach. A kdo za to může? Na přece Trump, prezident USA, respektive jím vyvolaná obchodní americko-čínská válka. A samozřejmě i zvyšující se platy v ČLR, které zdražují práci čínských rukou a mozků. Zdá se, že mnohem výhodnější bude zboží pro globální trh opět vyrábět v evropských zemích. A to je dobrá zpráva v záplavě těch špatných, které přicházejí dnes a denně z celého světa.

Penzijní reforma se sice stále odkládá, avšak týmy odborníků nelení. Snaží se najít trvale udržitelný způsob financování důchodců. Musí počítat přinejmenším se dvěma problémy. Prvním je rostoucí počet osob, které budou dávky pobírat. A druhým nutnost alespoň zachovat, lépe však zvyšovat úroveň důchodů. A teď jim vyšlo, že dnešní čtyřicátníci musí jít proto do penze o rok později, mladí lidé ve věku 25 let dokonce o dva roky déle než dnes, tedy v 67 letech. To nepokládám za tak hroznou perspektivu už s tím vědomím, že průměrný věk dožití se má dále zvyšovat. Později narození se však na penzi dívají realisticky a většinou tvrdí, že se penze nedožijí. Buď nebude z čeho dávat, nebo, a to je prý pravděpodobnější, je uštve hektický způsob moderní civilizace.

Priority lidí procházejí velkými proměnami. Cení se to, co je vzácné a navýsost potřebné. A tím se stalo nyní ticho a samota. Někdo je marně hledá, jiný z nich udělal business. Soutěže EY Podnikatel roku, která se konala v Monaku, se zúčastnil i finský podnikatel Samu Hällfors. Vymyslel a vyrábí zvukotěsné buňky, do nichž se zaměstnanci mohou skrýt, když jim kolegové lezou na nervy nebo když si potřebují zavolat. Finsko přitom patří k málo zalidněným zemím a řeklo by se, že tam každý může najít samotu a utéct od hluku. V čínských, amerických nebo evropských metropolích bude situace mnohem dramatičtější a poptávka po budkách podstatně vyšší. Zkrátka to, čeho byl dříve nadbytek, se mění v nedostatkové zboží. I voda, vzduch a mezilidské vztahy. Zůstává otázka, zda i ty půjdou koupit.

Malých podnikatelů a živnostníků se zeptali, co si představí pod pojmem chytré služby, nebo také služby 4.0. Asi každý druhý si nedokázal představit vůbec nic. Že bychom byli v Česku „sto let za opicemi“? Ale vůbec ne, to jen si lidé nedokáží spojit maily, internet, sociální sítě, online marketing a další běžně používané věci s abstraktními termíny. Podle průzkumu Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků ČR nejvíc běží rezervace po síti, sociální média a cloud. Digitální ekonomika nabízí i cestovnímu ruchu, pohostinství a dalším službám mnoho příležitostí, jak zefektivnit svou činnost, snížit pracnost a náklady, dát o sobě vědět po celém světě, aniž by to stálo majlant. Jen je třeba se naučit s moderními nástroji dobře zacházet. Někdo už pochopil, jaké možnosti mu počítač, mobil, tablet dávají do ruky, jiný na to teprve postupně přichází nebo v budoucnu přijde. Někteří jsou chytří už dnes, jiné to čeká za pár let. Ale bez nových technologií se sotva dřív nebo později obejde málokdo.

Jak hodnotit práci politiků? Otázka, nad níž si lámají hlavu mnozí. Liberální institut se snaží změřit, jak naši zastupitelé podporují zásady svobodné společnosti. Jak dosud hlasovali pro zákony, které rozvíjejí nebo naopak omezují svobodu jednotlivce, volný trh, oslabování role státu a mír. V prvním případě dostávají kladné body, v druhém záporné body. A výsledkem je Skóre poslanců, senátorů a nyní i europoslanců. Bohužel, pokud jde o české poslance v Evropském parlamentu, jen čtyři z nich mají kladnou bilanci. Věřme, že v nadcházejících volbách budeme mít šťastnější ruku a pošleme do Bruselu ty, kteří tam budou prosazovat liberální hodnoty.