Silničáři se vždy stávají terčem vtipů, když v zimě zasněží a oni na změnu počasí nejsou připraveni. Jenže v letošním roce se situace na naší nejfrekventovanější silnici ještě zkomplikovala opravami. Italské konsorcium firem nestihlo svůj úsek mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem dokončit včas a přispělo tak k tomu, že řidiči zde strávili v koloně až 14 hodin. Dúvody, proč se to neopravilo v termínu, byly jistě „objektivní“. Není však bez zajímavosti, že na ostatních opravovaných místech D1 se práce zastavily podle plánu. Italové sice žádají další čas k dokončení oprav až do 3. ledna příštího roku, ministrovi dopravy Danielu Ťokovi ale už došla trpělivost a pohrozil vypovězením smlouvy, nebude-li okamžitě zjednána náprava. Proč se vládní úředník probudil až nyní? Protože se na neprůjezdnou dálnici naštvali nejen obyčejní motoristé, ale dokonce i poslanci a věc začali řešit ve sněmovně. Stát by měl všem Čechům za způsobenou újmu dát vhodnou náhradu, například by mohl zrušit na největším parkovišti v ČR, jak se někdy déjedničce říká, povinnost platit mýto. Ale tak daleko jistě nápravy škod nepůjdou, ani kdyby někteří naštvaní řidiči oblékli žluté vesty.

Byla v obálce, přišla poštou. Klasická vánoční novoročenka. Měla jsem z ní velkou radost. Nedorazila ani brzy ani pozdě, tak akorát. Zahřála u srdce, nebyl to formální pozdrav. Odesilatel si na mne vzpomněl a chtěl mne před Vánoci pozdravit a popřát mi pěkný vstup do roku s devítkou na konci. Vlídných pár slov. Jako by se čas zastavil u toho dobrého, co je třeba předávat dál. Jako by v té obálce připlul úsměv a špetka povzbuzení, poděkování za spolupráci, za všechno, co se nám společnými silami letos podařilo. Novoročenky v papírové podobě často přenechávají své kouzlo působení internetu. Mimo jiné také z ekonomických důvodů. I to lze pochopit včetně rychlosti, kterou má digitální komunikace k dispozici. Ale novoročenka na kartičce nabízí hřejivý pocit vztahu člověka k člověku, je na ni otisk lidské ruky, autentický podpis.

Největší studnici know-how najdete na internetu. Na příslušných webových stránkách se do detailu popisuje technické řešení všeho, co člověk vymyslel a rozhodl se patentovat. Kdo má zájem o tyto informace, může se s nimi seznámit a případně použít ve výrobě. V České republice je pouze 40 tisíc z nich chráněno patentem, a to ještě pouze na omezenou dobu. Nemusíte proto uplatňovat průmyslovou špionáž, abyste si osvojili poznatky, které vás zajímají. Pro mnohé, stejně jako pro mne, to bude překvapivé sdělení, ale za jeho korektnost ručí předseda Úřadu průmyslového vlastnictví Josef Kratochvíl. A to je člověk v tomto oboru nejpovolanější!

Stále patříme ke sklářským velmocem. I když skleněné výrobky milujeme, jde devět z deseti na export. Obor zasáhla finanční krize před deseti lety, ale opět zvedl hlavu a je úspěšný. Vyrovnal se rovněž s levnou asijskou produkcí stejně jako záplavou plastů. Dokonce se zdá, že tradiční materiály získávají stále víc na oblibě, zatímco výrobky z ropy jsou v defenzívě. Umu českých sklářů dokáže málokdo doma konkurovat. Ani tuzemské automobilky ne. Snad jenom pěstitelé marihuany a vařiči extáze a dalších drog na tom mohou být s prodejem svého zboží do zahraničí lépe. Ale v těchto nelegálních aktivitách hraje prim organizovaný zločin, skládající se především z cizích státních příslušníků.

Velmi zajímavý test nejprodávanějšího ovoce na českém trhu provedla a zveřejnila MF Dnes. Vybrala 18 druhů jablek u největších prodejců a zkoumala jak chemické tak senzorické vlastnosti. Celkem logicky nenašel TEST Dnes žádné zbytky pesticidů u bioproduktů. Nejchutnější a nejhezčí jablko dodal do obchodu pěstitel z Polska. Jeho odrůda Šampion ale obsahovala i největší počet chemických ochranných látek – šestnáct a jejich koncentrace dosáhla až 16 procent povoleného podílu. Tedy asi třikrát více než je u nás běžný standard. Rodiče možná bude zajímat, že až na bioprodukty žádný z dalších testovaných výpěstků nelze použít k výrobě dětské výživy. Ze srovnání vyplývá, že není zlato vše co se třpytí. Ty nejchutnější a nejkrásnější plody obsahovaly i nejvíc chemie, což asi žádného milovníka ovoce nepotěší.

Kdo nakupuje potraviny v nadnárodních obchodních řetezcích, dobře ví, že musí dobře vybírat, aby získal kvalitu za rozumnou cenu. Zatímco cenovka u nabízeného zboží bývá zpravidla na první pohled jasná, hodnota výrobku je skrytá. Hypermarkety sice tvrdí, že nic, co prodávají, není špatné, ale můžete se na jejich sliby opravdu spolehnout. Zákazník často věří určité značce, zemi původu, prověřenému dodavateli, ale na všech obalech takové označení nenajde. U tzv. privátních značek bývá uvedeno jen jméno obchodu, jenž si nechal zboží pro sebe vyrobit. Ministerstvo zemědělství chce tuto praxi změnit a připravuje zákon, podle něhož musí nést každá potravina i označení, kdo ji vyprodukoval. Proč ne, taková informace rozhodně má svou cenu pro toho, kdo chce např. nakoupit hezky česky. Dosud je totiž běžnou praxí, že stejnou privátní značku jednou vyrobí tam, podruhé jinde, a kvalita? Co si budeme povídat...Pavel Kačer