Pořádek musí být, jinak by vojáci lezli na Karláku po stromech jako opice. To platilo a platí dodnes. A nad dodržováním disciplíny bdí úřady. Finanční správa si své povinnosti vzala natolik k srdci, že se rozhodla lustrovat i svatební hostiny. Kdo na nich byl, kolik toho snědl, a především, byly-li splněny veškeré povinnosti vůči státní pokladně. Zpovídat se měli novomanželé. Jenže věc se provalila, ukázala se jako přílišné zasahování do soukromí, a díky médiím máme na světě pěkný skandál. Jen se divím, že se nad praktiky byrokratů v dnešní době ještě někdo pozastavuje. Vždyť je jich už tolik a všude kolem nás, že se v tom nevyznají vykonatelé práva ani zákonodárci. Při vyhlašování soutěže Absurdita roku vždy člověk žasne, co všechno lze vymyslet na svobodného občana a co všechno v naší zemi úředníkům projde. Ale že není nic nového pod sluncem, nám napovídá výše uvedený volný citát z nesrtelného Haškova románu o Dobrém vojáku Švejkovi.

O Československu se mluvilo jako o Absurdistánu. Pravda, bylo to v dobách reálného socializmu, kdy mnoho věcí bylo postaveno na hlavu. Jenže absurdity, jež nám vymýšlejí úředníci, politici, zástupci lidu, pokračují i v nových časech. K těm, jež se běžně dotýkají každého občana, jsou zavřené obchody o svátcích. Aby se v tom chytrák vyznal: Bude na sv. Václava možné nakoupit? A kde? Zákaz prodeje totiž neplatí o všech státních svátcích a také ne pro všechny subjekty. I když tento hlavolam musí zákazník luštit několik let, stále nemá jasno. A tam nahoře taky ne. Zatímco lidovci by chtěli rozšířit embargo na všechny svátky a možná i na neděle, pravicové strany chtějí dopřát firmám a lidem co největší volnost a neomezovat prodejní dobu zákonem. Pravda jistě zvítězí, jen ještě nevíme, či!

Stavební právo v České republice je na straně těch, kteří nechtějí stavět. Komu může potenciálně vadit budoucí objekt, dokáže jakoukoli novou realizaci zpomalit, či dokonce úplně zastavit. Zejména infrastrukturní stavby mají tu smůlu, že vždy se střetávají se zájmy ohrožených druhů zvířat a rostlin, a jejich obhájci mají v podstatě u soudu právo veta. Proto můžeme považovat za malý zázrak, že i u nás přibývají další kilometry silnic, budovy a různé technologické objekty. Sice velmi pomalu, v méně než nutném rozsahu, ale přece. Situace by se však mohla zlepšit. Novela stavebního zákona, kterou připravuje MMR ČR, má po legislativní stránce přípravu staveb zjednodušit. Věřme, že pak zájmy lidí budou mít stejnou váhu jako právo syslů nebo konvalinek vegetovat kdekoli. A že rozumný kompromis se bude hledat snáz než dosud.

Na pracovním trhu se dějí věci. Poptávka po zaměstnancích dosahuje vrcholu, míra nezaměstnanosti klesla pod úroveň, která je podle analytiků možná, odměny letí vzhůru. A za této situace žádný div, že mají lidí na pracovištích stále vyšší nároky. Dokonce mnozí zaměstnavatelé tvrdí, že ochota pracovat upadá. Šéfka největší personální agentury, Jaroslava Rezlerová z ManpowerGroup, však takový názor nesdílí, dokonce ji rozčiluje. Říká, že lidé neztrácejí zájem podílet se na společném díle. Ani mladší generace. Avšak předpokladem je, že dostanou zajímavý úkol, kde mohou rozvíjet svou tvořivost. Když se nabídne možnost spolupodílet se na zajímavém projektu, v dobrém kolektivu, za inspirativních podmínek, pak zájem nechybí. Především pro personalisty to představuje velkou výzvu, jak zaujmout ostatní. Lidi prostě jsou, jen vědět, jak na ně!

České a moravské víno, jak víme už od císaře Karla IV., má svůj osobitý charakter – „zprv trpké, potom milé zdá se!“ Chuť mu propůjčily tato zem a podnebí. Slunce se spíš nedostávalo, a to zvláště na vinohradech v severnějších oblastech. Hrozny nebývaly příliš sladké a dříve se stávalo, že vinný mošt vinaři „křtili“ řepným cukrem. Tento rok se však pořádky změnily a horké léto se projevilo i na révě. Snad poprvé, co paměť sahá, je cukernatost hroznů dost vysoká a chybí kyselinka. Aby letošní ročník byl chuťově vyrovnaný, musí se vinná kyselina do nápoje uměle přidávat. Vzdor všem předpovědím, že nás čeká za desítky let klima jako na Jadranu, však s jistotou nevíme, zda bude příští rok také tak horko, nebo se pořádně ani v červenci a srpnu neohřejeme. Kdo si pamatuje na šedesátá a sedmdesátá léta 20. století, může dosvědčit, že vlhké a studené léto bylo spíš pravidlem a oproto jsme snili o dovolené u teplého moře (ti šťastnější se tam i vypravili). Otázku, co je lepší, nechávám otevřenou.Pavel Kačer

Lepicí pás, který visí od stropu dolů, dříve nechyběl v žádné venkovské domácnosti. Mucholapka je prý český vynález, který přežil do dnešních časů a dokáže skvěle konkurovat sprejům proti obtížnému hmyzu. Domácí výrobek neohrozí ani cizí mucholapky čínské, ruské nebo německé provenience. Zajímavé na produkci z židlochovické firmy Papírny Moudrý je také to, že používá původní, staré stroje, případně jejich repliky, a originální lepidlo. Jeho receptura byla v posledních letech vylepšena a zná ji jen několik lidí. O úspěchu mucholapek prý rozhodlo, že muší oběti nalepené na papíru můžeme dobře vidět a případně i spočítat. Není pochyb, že mucholapka patří k domácímu stříbru a přestože funguje velmi primitivním způsobem, slaví úspěchy i v době, kdy nás obklopuje bytová chemie a všudypřítomná elektronika.