České a moravské víno, jak víme už od císaře Karla IV., má svůj osobitý charakter – „zprv trpké, potom milé zdá se!“ Chuť mu propůjčily tato zem a podnebí. Slunce se spíš nedostávalo, a to zvláště na vinohradech v severnějších oblastech. Hrozny nebývaly příliš sladké a dříve se stávalo, že vinný mošt vinaři „křtili“ řepným cukrem. Tento rok se však pořádky změnily a horké léto se projevilo i na révě. Snad poprvé, co paměť sahá, je cukernatost hroznů dost vysoká a chybí kyselinka. Aby letošní ročník byl chuťově vyrovnaný, musí se vinná kyselina do nápoje uměle přidávat. Vzdor všem předpovědím, že nás čeká za desítky let klima jako na Jadranu, však s jistotou nevíme, zda bude příští rok také tak horko, nebo se pořádně ani v červenci a srpnu neohřejeme. Kdo si pamatuje na šedesátá a sedmdesátá léta 20. století, může dosvědčit, že vlhké a studené léto bylo spíš pravidlem a oproto jsme snili o dovolené u teplého moře (ti šťastnější se tam i vypravili). Otázku, co je lepší, nechávám otevřenou.Pavel Kačer

Lepicí pás, který visí od stropu dolů, dříve nechyběl v žádné venkovské domácnosti. Mucholapka je prý český vynález, který přežil do dnešních časů a dokáže skvěle konkurovat sprejům proti obtížnému hmyzu. Domácí výrobek neohrozí ani cizí mucholapky čínské, ruské nebo německé provenience. Zajímavé na produkci z židlochovické firmy Papírny Moudrý je také to, že používá původní, staré stroje, případně jejich repliky, a originální lepidlo. Jeho receptura byla v posledních letech vylepšena a zná ji jen několik lidí. O úspěchu mucholapek prý rozhodlo, že muší oběti nalepené na papíru můžeme dobře vidět a případně i spočítat. Není pochyb, že mucholapka patří k domácímu stříbru a přestože funguje velmi primitivním způsobem, slaví úspěchy i v době, kdy nás obklopuje bytová chemie a všudypřítomná elektronika.

V těchto dnech si užíváme dosyta horkých slunečných dnů, léto je i ve znamení uzavírek silnic a ulic. Ještě nikdy se tolik neopravovalo na komunikacích hlavních i vedlejších, ještě nikdy nečekali řidiči tak dlouho v kolonách vozidel. Lze to považovat za nutné zlo, protože silničáři dohánějí manko z minulých let. České vozovky ani po třech desetiletích tržní ekonomiky stále neodpovídají západnímu standardu, i když těch kvalitních přibývá. Našly se peníze, zdroje, pracovní a technické, také jsou, takže můžeme sledovat nevídanou aktivitu stavbařů na cestách po celé republice. Prý by se mohlo opravovat a stavět ještě víc, ale to už by bylo nad momentální možnosti stavebních firem. Věřme, že opravené úseky budou brzy otevřeny a těm, co stále připomínají socializmus, brzy odzvoní hrana. Motoristé, cestující v autobusech, cyklisté i chodci se musí obrnit trpělivostí, protože to ještě bude “bolet”, než se vše uvede do řádného stavu, ale na to jsou v Česku všichni zvyklí.Pavel Kačer

Říká se o hrozném počasí, že bys ven ani psa nevyhnal. Letošní léto, co se počasí týče, je jako z katalogu cestovní kanceláře. Ale až moc. Slunce nemilosrdně žhne a už třetí měsíc nepřichází vysvobození. Většina lidí už má horka plné zuby a volí nejrůznější obrannou strategii, včetně nakupování. Někdo, jako já, vyhledává klimatizované prostory hypermarketů. Jiný nevytáhne paty z domu, kde odpočívá ve stínu. Kdo má navrch, nevím, ale e-shopy si už pochvalují růst obratu v letních měsících. Když nemůže zákazník k obchodníkovi, musí zboží ke spotřebiteli. Různé doručovací a kurýrní služby se teď musí hodně činit. Doufejme, že se neozvou politici nebo obory, aby označili práci v takové výhni jako porušování základních lidských práv – a vymyslí novou regulaci.

Nad horkými dny si nestýskám, zatínám zuby a vím, že to musíme všichni vydržet. Stejně nám nic jiného nezbývá. Nevím, zda mne někdo pochválí, že plním na 200 procent, asi ne. Očekává se, že je to samozřejmost. Přesto bych si však dovolila vyseknout poklonu všem těm, na které většinu roku hartusíme. Tedy řidičům tramvají a městských autobusů, dělníkům, co opravují dálnice a silnice, plynařům a energetikům, kuchařkám v restauracích a jídelnách, pekařům, i lékařům v sanitkách. Když většina z nás nemůže, oni prostě musí. Zahrávají si se zdravím víc, než je přírodě přípustné. My ostatní, kteří jsme zvyklí na značný komfort, otupme ostří svárů. Hledejme kompromisy tam, kde je to na místě. Buďme ohleduplní.

Největší švédská banka se rozhodla propustit šest tisíc zaměstnanců. Jejich místa nahradí roboty. Převezmou širokou škálu pozic od správy majetku po telefonní hovory s drobnými klienty. Podle vedení Nordea Bank je to jediná cesta, jak zůstat v budoucnu konkurenceschopní. Ohroženy jsou však téměř všechny pozice v nejrůznějších oborech. Jak se budou technologie dále zlepšovat, postavení člověka v ekonomice se bude nepochybně zhoršovat. Zůstane jen tam, kde se vyžaduje kreativita a adaptabilita na rychle se měnící pracovní podmínky a úkoly. A čím se budou zabývat ti, pro něž se uplatnění nenajde? Sýčkové tvrdí, že ztráta výsadního postavení ve výrobě a službách poznamená psychický i fyzický stav „nepotřebných“ lidí natolik, že všichni budou potřebovat intenzivní zdravotní a sociální péči. Práce tedy nezmizí, jen bude vypadat jinak než dnes. Nechme se tedy překvapit, doba velkých změn už klepe na dveře.