Vláda se nechala, co se dopravní politiky týče, inspirovat Slovenskem. Od léta budou mladí lidé a důchodci jezdit za čtvrtinovou cenu. Kdo na tom nejvíc vydělá? V první řadě ti, kterým se přepravní náklady výrazně sníží, tedy sami cestující. A České dráhy, případně další vlakoví dopravci, kteří budou mít vytíženější spoje. Rozdíl v ceně jízdenky uhradí stát. Už dlouhá léta sleduji, jak cestující využívají železnici. Patří to do jisté míry k mé práci. A zjišťuji, že až na výjimky v okolí Prahy a dalších metropolí bývají vagony zoufale prázdné. Vládní opatření by je mohlo naplnit, a přecpané silnice snad trochu uvolnit. Zatímco železniční cesta bývá zpravidla volná, vozovky jsou všude přecpané. Věřme, že mnozí přesednou z aut do vlaků a poznají, jak může být dnešní veřejná doprava příjemná. Tak za pár měsíců uvidíme, zda kabinet rozhodl správně.

Ministr zemědělství Jiří Milek přichází s nápadem, jak pomoci českým potravinám. Chce, aby velké obchodní řetězce musely prodávat především zboží domácího původu. A navíc za cenu, která podstatně převyšuje výrobní náklady. Kolik procent z celkového obratu by měly mít výrobky Made in Czech republic? To se zatím neví, ale Potravinářská komora ČR doporučuje víc než tři čtvrtiny. A minimální marže? Opět se má stanovit až po odborné diskuzi. Kdo na tom vydělá a kdo prodělá, je už teď patrné. Opatření prospěje domácím chovatelům, pěstitelům a potravinářům, zejména pak státním úředníkům, kteří odbrží další pravomoc kontrolovat a udělovat pokuty. Spotřebitel bude na svých právem výrazně omezen. Netvrdím, že bych si nepřál, aby všechno české u nás hrálo prim. Ale jít cestou příkazů a zákazů mi nepřijde jako nejlepší řešení. A ještě něco: Pokud si vzpomínám, byla Evropská unie postavena na zásadě volného trhu. Že bychom už začínali s Czexitem?

Ti dříve narození mi dají za pravdu: Dodnes vzpomínáme na školu – základ života a na učební předměty dílny, polní a ruční práce. Mnozí z nás na školním pozemku nebo dílně vzali poprvé do ruky jehlu a nit, motyku, rýč, hoblík a pilu. Nevím, proč praktická výuka z osnov zmizela, zřejmě proto, že jsme ji považovali za historicky překonanou. Jenže se ukázalo, že bez řemesla, šikovných rukou, se neobejdeme ani ve věku počítačů a robotů. Není divu, že se zas do škol manuální činnosti vrací a žáci se jim nevyhnou. Je to jen první logický krok k rehabilitaci řemeslné, poctivé práce rukama, která je v dnešní společnosti stejně potřebná jako práce inženýrů a doktorů.

Člověk nemusí být ani moc všímavý, aby mu neuniklo, jak po celé republice vyrůstají logistická centra jako houby po dešti. Sklady, kam se podíváš, lemují výjezdy z Prahy a dalších českých metropolí na všechny světové strany. A stále přibývají další, protože jejich kapacita nedostačuje rostoucí poptávce výrobců a prodejců zboží. Společnost Prologis dominuje trhu. Nás může těšit, že dává práci našim lidem, a staví nové velkosklady podle nejpřísnějších ekologických norem. Ceny logistických služeb stoupají, přesto v ČR se stále ještě nedostaly na úroveň před krizí v roce 2008. Ale nebude prý dlouho trvat, a i tuto metu pokoří.

Nejsem staromilec a nelpím na dávných pořádcích. Ani nepodléhám názorům věčných stěžovatelů. Beru věci tak, jak jsou. Potěšila mne dvacetiminutovka na pražském vlakovém nádraží v Klánovicích. Chystám se totiž na výlet do lázní a ráda bych měla vše připraveno dopředu, abych okusila i to, jak chutná nespěchat, nezapomenout, nezmatkovat... V procesu příprav jsem také zavítala na jmenované nádraží, abych zakoupila jízdenky s místenkami tam i zpět, a to pro dva účastníky zájezdu. Pravda, vyřízení trvalo nějakou chvíli, ujel mi mezi tím jeden spoj do centra, zato jsem si tu chvíli parádně užila. Nemusela jsem nic hledat na internetu, podřizovat osobní strategii digitálnímu světu. Mohla jsem bez ostychu vysvětlit, kdy a kam chci jet, kolik nás bude. Mohla jsem se tváří v tvář zeptat a dostat odpověď. Na konci mi paní pokladní popřála krásnou cestu, a kdyby náhodou přišla nějaká chřipka, klidně že mohu jízdenky stornovat a pořídit na další termín. A pak, že si lidé dnes nemají co říci...

Digitalizace tluče na dveře a nevyhýbá se vůbec ničemu a nikomu. Nemůže proto překvapit, že proniká i do restauračních a ubytovacích zařízení. Zatím se jedná jen o propojení jednotlivých operací prostřednictví wi-fi, ukládání informací do cloudu a vzdálený přístup k nim s možností správy. Objednat si dnes už můžete v tabletu nebo mobilu z pohodlí domova. Ale tohle je teprve nesmělý začátek. Elektronická evindence tržeb umožňuje v hospodách digitalizaci vyššího stupně. A brzy se dočkáme i 3D tisku jídla. Bude prý připraveno hostovi přesně na míru, ať už se týká chuťových, výživových, vzhledových, rozměrových a dalších vlastností. Těšíte se na gastronomii budoucnosti? Tak dobrou chuť!