Při přechodu na tržní hospodářství ucítili svou příležitost také prodejci ojetých vozů. Autobazary rostly jako houby po dešti, byly skoro v každé druhé vesnici. Úroveň služeb a kvalita nabídky byly dost žalostné, ale zpočátku to stačilo. Každý chtěl mít „fáro“ ze západu a příliš se nedbalo na to, v jakém je stavu. Postupně se však začalo oddělovat zrno od plev, některé velké autobazary se snažily nastavit laťku výš. Také poptávku se podařilo nasytit a český člověk si začal vybírat. Tento trend se stále prohlubuje. Podle Asociace prodejců použitých automobilů malé provozovny končí. Za posledních pět let jich ubylo šest set. A z ostatních se stávají technologické firmy. Už dávno totiž nestačí mít „na place“ jen dostatek zboží. Bez sofistikované inzerce a doplňkových služeb je firma bez šance uspět. Je to dobře. Trh se zkultivoval a přestože stále má k dokonalosti daleko, autobazar už není sprosté slovo a podvod už přestal být obvyklou obchodní praktikou.
Premiér Andrej Babiš potřebuje koaličního partnera, aby mohla jeho vláda získat důvěru ve sněmovně. Je už téměř jisté, že ho našel. Budou jím sociální demokraté, a záda jim budou krýt poslanci KSČM. Také už vidíme, čím se za to zaplatí. ČSSD požaduje, aby zaměstnanci na nemocenské dostávali náhradu mzdy už od prvního, nikoli až od 4. dne marodění, jak nařizuje dosud platná legislativa. Firmy to zdánlivě nebude stát vůbec nic, protože po 11. dni přejde platební povinnost na státní sociální systém. Ale můžeme si být jisti, že se opět rozšíří nešvar zneužívání dávek. Za situace, kdy v ekonomice zoufale schází pracovní síla, bude rostoucí armáda „nemocných“ obzvláště nepříjemná.
Vláda se nechala, co se dopravní politiky týče, inspirovat Slovenskem. Od léta budou mladí lidé a důchodci jezdit za čtvrtinovou cenu. Kdo na tom nejvíc vydělá? V první řadě ti, kterým se přepravní náklady výrazně sníží, tedy sami cestující. A České dráhy, případně další vlakoví dopravci, kteří budou mít vytíženější spoje. Rozdíl v ceně jízdenky uhradí stát. Už dlouhá léta sleduji, jak cestující využívají železnici. Patří to do jisté míry k mé práci. A zjišťuji, že až na výjimky v okolí Prahy a dalších metropolí bývají vagony zoufale prázdné. Vládní opatření by je mohlo naplnit, a přecpané silnice snad trochu uvolnit. Zatímco železniční cesta bývá zpravidla volná, vozovky jsou všude přecpané. Věřme, že mnozí přesednou z aut do vlaků a poznají, jak může být dnešní veřejná doprava příjemná. Tak za pár měsíců uvidíme, zda kabinet rozhodl správně.
Ministr zemědělství Jiří Milek přichází s nápadem, jak pomoci českým potravinám. Chce, aby velké obchodní řetězce musely prodávat především zboží domácího původu. A navíc za cenu, která podstatně převyšuje výrobní náklady. Kolik procent z celkového obratu by měly mít výrobky Made in Czech republic? To se zatím neví, ale Potravinářská komora ČR doporučuje víc než tři čtvrtiny. A minimální marže? Opět se má stanovit až po odborné diskuzi. Kdo na tom vydělá a kdo prodělá, je už teď patrné. Opatření prospěje domácím chovatelům, pěstitelům a potravinářům, zejména pak státním úředníkům, kteří odbrží další pravomoc kontrolovat a udělovat pokuty. Spotřebitel bude na svých právem výrazně omezen. Netvrdím, že bych si nepřál, aby všechno české u nás hrálo prim. Ale jít cestou příkazů a zákazů mi nepřijde jako nejlepší řešení. A ještě něco: Pokud si vzpomínám, byla Evropská unie postavena na zásadě volného trhu. Že bychom už začínali s Czexitem?
Ti dříve narození mi dají za pravdu: Dodnes vzpomínáme na školu – základ života a na učební předměty dílny, polní a ruční práce. Mnozí z nás na školním pozemku nebo dílně vzali poprvé do ruky jehlu a nit, motyku, rýč, hoblík a pilu. Nevím, proč praktická výuka z osnov zmizela, zřejmě proto, že jsme ji považovali za historicky překonanou. Jenže se ukázalo, že bez řemesla, šikovných rukou, se neobejdeme ani ve věku počítačů a robotů. Není divu, že se zas do škol manuální činnosti vrací a žáci se jim nevyhnou. Je to jen první logický krok k rehabilitaci řemeslné, poctivé práce rukama, která je v dnešní společnosti stejně potřebná jako práce inženýrů a doktorů.
Člověk nemusí být ani moc všímavý, aby mu neuniklo, jak po celé republice vyrůstají logistická centra jako houby po dešti. Sklady, kam se podíváš, lemují výjezdy z Prahy a dalších českých metropolí na všechny světové strany. A stále přibývají další, protože jejich kapacita nedostačuje rostoucí poptávce výrobců a prodejců zboží. Společnost Prologis dominuje trhu. Nás může těšit, že dává práci našim lidem, a staví nové velkosklady podle nejpřísnějších ekologických norem. Ceny logistických služeb stoupají, přesto v ČR se stále ještě nedostaly na úroveň před krizí v roce 2008. Ale nebude prý dlouho trvat, a i tuto metu pokoří.
Byl to mimořádný zážitek. Nakladatelský dům Grada uspořádal 11. září v Praze tiskovou konferenci, na níž představil, jaké zajímavé tituly do konce tohoto roku vydá. Na tom by nebylo nic neobvyklého. Vystupující aktéři včetně několika autorů byli rychlí, dynamičtí a časově úsporní. Přesto dokázali sdělit vše, co bylo v plánu. Za hodinu čistého času jsme se dověděli spousty informací nabitých emocemi, vtipem i zaujetím pro věc. Bylo to velmi poutavé divadlo, nikdo neusínal a všichni jsme hořeli zvědavostí. Co mne ještě zaujalo, bylo oblečení přítomných odbornic. Osobnosti, o nichž by si leckdo myslel, že jsou to introverti a knihomolové neznající nic víc než písmenka na papíru, byly oděny s šarmem, vkusem a nápaditostí. Takže to celé dění byla tak trochu i módní přehlídka. Což vůbec neškodilo. Ženskému osazenstvu Grady to totiž náramně...
Anglické slovo design je odvozeno z latinského de-signare, označit, vyznačit. Postupně dostalo také významy „navrhnout“ či „návrh“. Od poloviny 20. století, kdy se začal klást větší důraz na vzhled výrobků a na reklamu, se rozšířilo do mnoha jazyků, včetně češtiny, v užším významu „výtvarného návrhu užitkových předmětů“.
Pokračování ...