Do české kotliny přišla další novinka. S chytrým mobilním telefonem, který neustále nosíme s sebou, zaplatíme každou útratu. Stačí do něj nahrát platební kartu, a pak mít ještě nějaké peníze na účtu, nebo otevřený úvěr. Zjišťuji, že hotovost v peněžence vlastně mám zbytečně, a možná, že i ta se brzy stane jen historickou relikvií. Do smartphonu budeme moci dřív nebo později nahrát i další karty, například na MHD, zdravotního pojištění, možná jednou i občanský průkaz a cestovní pas. Má to své nesporné výhody – jedno zabezpečené zařízení bude stačit na vše. Avšak vznikne i jeden poměrně zásadní problém: Pokud mobil ztratím, přijdu o vše, i o svou, nejen elektronickou, identitu. Pavel Kačer

Světelné zařízení, které řídí dopravní provoz na křižovatkách, se používá už 90 let. Když se porouchá a místo něho dočasně převezme regulaci policajt, řidiče to zaskočí a často nevědí, jak reagovat. Ve starých filmech se regulovčíci objevují zhusta, v těch mladších stále méně. Semafor může sloužit jako učebnicový příklad, kdy živého člověka vystrnadila technika, a slouží lépe, spolehlivěji a bez velkých nároků. Možná byly proti jejich vpádu do měst také kritické připomínky, mnozí mohli poukazovat na to, že berou lidem práci, kde se tahle substituce vlastně zastaví, a tak podobně. Ještě v praxi se ukázalo, že semafor vůbec není špatný nápad a že četníků neubylo, naopak. Jen jsou potřeba jinde k udržování pořádku. Pavel Kačer

O víkendu budeme mít delší noc o jednu hodinu. O těch šedesát minut, které jsme zjara ztratili, nám nakyne poslední říjnová neděle. Mnozí to uvítají, další si toho ani nepovšimnou, někteří budou reptat. Rebelující pekař z Chrudimi, jenž se proslavil bojem proti letnímu času, už ne - zemřel, aniž se dočkal nějaké změny. Příznivci hýbání s hodinovými rafičkami argumentují, že se lépe využije denní světlo, což přináší společnosti ekonomický i emocionální prospěch. Mezi odpůrci je rozšířeno přesvědčení, že co se peněz týká nula od nuly pojde, ale rozhodí se nám biologické hodiny. Sám na sobě jsem vypozoroval, že den změny bývá náročnější, hůře se orientuji v čase. Kdyby bylo po mém, nechal bych ciferník na pokoji. Ale už mám svůj věk a jsem příliš konzervativní na to, abych si neustále zvykal na něco nového. Pavel Kačer

Češi mají za sebou volby do Poslanecké sněmovny, je rozhodnuto, kdo je bude zastupovat a rozhodovat o směřování této země v příštích čtyřech letech. Skončilo hektické období, kdy se vytahovaly skandály na své protivníky a pralo špinavé prádlo. Teď má nastat čas pro spolupráci, aby sliby politických stran byly přeměněny v konkrétní činy. Chci věřit, že žabomyší války opravdu ustoupí a všichni budou myslet na blaho občanů. České republika potřebuje vládu, která dobře zvládne úkoly, které před ní stojí. To očekávají voliči – rozhodně ne další hádky, házení klacků pod nohy a předčasné volby. Teď se ukáže, kdo uvažuje státnicky a kdo jen pro svůj vlastní prospěch. Pavel Kačer

Ukazuje se, že opatření vlády fungují. Díky mnoha restrikcím a povinnostem se mění zvyky českých štamgastů. Opouštějí hospody a míří do privátů. Vypovídá o tom statistika o spotřebě alkoholu. Z roku na rok vytočili hostinští o 4,2 procenta piva méně. Ale holdování pivu se lidé nevzdávají, pije se stejně. Jenže v restauraci si k pivu už cigaretu nezapálíte. A kvůli zavedení EET, kontrolních hlášení a dalších administrativních opatření otevřených pohostinství, a to hlavně na venkově, ubývá. Pivaři také nevidí důvod, proč vysedávat mezi poloprázdnými stěnami a zaplatit za to víc. Stát asi tento vývoj neočekával, alespoň politici byli optimističtí a tvrdili, že opak se stane skutečností, navzdory selskému rozumu. Zajímavé, že teď v předvolební kampani se už k těmto svým činům vládní koaliční strany nehlásí. Pavel Kačer

Výrobce čipů, americká společnost Qualcomm, dostala pokutu. Vyměřil ji Tchaj-wan ve výši 17 miliard korun kvůli tomu, že Qualcomm odmítl poskytnout licence třetí straně. Není to první finanční sankce, kterou firma utržila. Jižní Korea jí napařila pokutu 20 miliard a Čína dokonce 22 miliard korun. Přesto se Qualcommu vede dobře a vytváří zisk. I když vůbec nerozumím tomu, proč se má někdo dělit o výsledek své práce (výzkumu a vývoje) s konkurencí, fascinujeme mne výše pokut, které se ve světě rozdávají jako na běžicím pásu. Víme, že podobně dopadly nepoctivé automobilky, výrobci televizí a mnozí další, kteří zneužívali dominantní postavení na trhu. Zřejmě se to stále vyplatí, protože jinak by k porušování pravidel nedocházelo tak často a v tak obřím rozměru. Nebo se pletu? Pavel Kačer