Slýcháme, zvláště v předvolebním období, na téma etiky a morálních hodnot opravdu silné projevy. Možná to řečníci myslí dobře a docela si neuvědomují, co jim uniká mezi řádky. Upozorňuje se totiž na příklady negativní a jaksi exemplární. Jak se ta etika nemá dělat. Ráda bych vznesla dotaz. Je v této zemi někdo, kdo ví, onu Etiku potkal a dokáže její přikázání integrovat do všech sfér života včetně podnikání? Je tu někdo, kdo s ní reálně dokáže žít? Opravdu mi na mysl přichází jen jeden člověk. Prof. Jan Sokol, jehož etice, která zahrnuje ale také moudré nakládání s důvěrou a svobodou, respekt a ohleduplnost, vážně věřím. Vážím si ji a snažím se ji naplňovat. A moc bych si přála, aby při lidech takové pojetí etiky stálo. Aby ji měl v sobě každý jeden člen této společnosti. Protože, přátelé, etika, to je ten klíč k udržitelnosti, nad nímž si lámeme hlavu. A to k udržitelnosti lidských vztahů, vlastní lidskosti a transparentního svědomí.Kateřina Šimková

Nejprve zpravidla vede do pojišťovny, za poradcem či pojišťovacím agentem. Proběhne mezi vámi rozhovor. Sepíšete smlouvu s nastavenými parametry a podmínkami. Po dvou letech jdete smlouvu vzhledem ke změně životní situace, té radostné, změnit. A poslušně hlásíte, že máte chronický zánět štítné žlázy, ale že jste bez medikace, zánět se nevyvíjí, je klidný a vše je v pořádku. Poradce je srdečný člověk a tak vám na rovinu řekne, že pojistné vyletí pravděpodobně o 150 % nahoru. Pane jo, kam jsme se to dostali? Když jste plnoštíhlí, máte problém, když máte zánět štítné žlázy, připlatíte si. V hlavě vám zní otázka, proč by měl člověk platit za ochranu zdraví ve společnosti, která prevenci a ochraně zdraví připisuje velká slova, ale skutky stále tak nějak utíkají mezi sáhodlouhými debatami…Přátelé, skutečně blahobytná společnost je ta, která je šťastná a zdravá, a která i v řadě těžkých chvil, se těchto nadčasových hodnot drží. Kateřina Šimková

Nacházím se na půdě jedné z nejmenovaných institucí a čekám, až na mě dojde řada. Lístečkový systém mne poctil číslem 682. Přede mnou čeká dalších 20 klientů, dá-li se to tak říct. Sleduji dění za přepážkami. Slečna úřednice, na niž se obrací starší žena, babička s hůlčičkou, je ze současných systémů a pokynů zmatená a žádá o pomoc, neodlepí v podstatě oči od klávesnice a monitoru. Řeč těla prozrazuje, že nemá chuť naslouchat. Z klienta se stává malý a ponížený člověk. Nezasluhuje si žádnou pozornost. Smrskává se v číslo, které mu vydal pořadník při vstupu. Úřednice se neusměje, nepoděkuje, řekne jen suché na shledanou. A tečka. Můj pocit z této scény byl plný rozčarování. A tak si říkám, jak chutná moc společně s jistotou zaručenou tabulkami. Je možné dát jí lidskou tvář? Kateřina Šimková

V Izraeli ponesou potraviny s vyšším obsahem tuku, cukru a soli varovnou samolepku. Spotřebitelé by se z ní měli dozvědět, že příliš mnoho těchto látek škodí zdraví. Nepochybuji o tom, že tato informace není pro nikoho ani nová ani překvapivá. Přesto šest z deseti Izraelců trpí nadváhou. U nás to nebude jiné. Lidé moc dobře vědí, co jim škodí, přesto dál tloustnou. Problém je v tom, že toho snědí víc, než dokáže jejich organizmus spálit. Nezdravý životní styl se léty projeví nějakou nemocí. Samolepky nepomohou, jen odpovědnost každého člověka za své zdraví. Nebo že by chtěly úřady v budoucnu zavést přídělový systém, kdy by strávník vyfasoval určité množství kalorií na hlavu, a nic víc? Nevím, kam taková kampaň povede, ale vím, že dobrý úmysl se vždy podaří zneužít. Pavel Kačer

Dlouhé čekání na inflaci stále nepřináší očekávané výsledky. Evropská centrální banka dělá vše pro to, aby se rozběhla na doporučované dvě procenta (zejména tzv. kvantitativním uvolňováním, čili extrémním tiskem nových peněz), výsledek se nedostavuje. Analytici přicházejí se zajímavým vysvětlením. Přestože nezaměstnanost se snížila, vyjednávací pozice pracujících není dobrá, protože konkurenci vytváří globálně levná pracovní síla v Asii, a rovněž nástup robotů. Tam, kde jsou lidé ve výrobě, a dokonce i ve službách, příliš drazí, nastupuje stále dokonalejší a také levnější technologie. Ta snižuje náklady, zvyšuje produktivitu a kvalitu. Rotačky na eura a dolary se mohou otáčet ještě rychleji, přesto spící inflaci neprobudí. Nevím, jestli z toho mám být smutný... Pavel Kačer

Socializmus měl čtyři velké nepřátele – jaro, léto, podzim a zimu. Na náš kapitaliztický dnešek zase útočí nebezpečné bakterie. Ze všech, a často nečekaných, stran nám usilují o zdraví, životní pohodu a blahobyt. Podle informace z médií patří k nejšpinavějším místům, kde číhají celé armády bacilů, nákupní vozíky. Jejich držadla prý jdou z ruky do ruky. Že to nejsou ruce řádně umyté a dezinfikované, není pochyb. Velice se divím tomu, že stále ještě je národ relativně zdravý, když spoustu času tráví nakupováním, respektive osaháváním nákupních vozíků v obchodních centrech. Odborníci doporučí dva způsoby, jak se chránit. Buď používat neustále antibakteriální hygienické pomůcky a účinně likvidovat mikroorganizmy všude tam, kde s nimi přijdeme do styku. Nebo si vytvořit odolnost proti kontaminovanému prostředí a výzvám se postavit čelem. Odtud pochází i doporučení rodičům, aby nechali batolata válet v blátě, osahávat nemyté předměty i zvířata, tím si vytvořit dostatek protilátek. Nabízí se i třetí cesta. Ignorovat nebezpečí, o nichž se dovídáme od odborné i laické veřejnosti. Pavel Kačer