Česká republika – země pivu zaslíbená – přišla na trh s pozoruhodnou novinkou. První český pivovar vaří a prodává pivo pro ženy. Dobrý nápad, jak přivést slabé pohlaví k pití tohoto zdravého nápoje. Nicméně v některých evropských zemích už narazil na kritiku. Jde prý o sexizmus. V čem? Rafinovaný marketing se údajně snaží z žen vytřískat peníze. Čím se liší tento výrobek od běžné produkce? Jednak exkluzivním balením, které odpovídá ženskému vkusu a vnímání, ale také chutí. Ženské pivo je méně hořké a má lahodně karamelizovanou podchuť. Divím se pivní kritice, když u jiného zboží zatím označování podle genderu není na překážku, například v kosmetice, parfumerii, farmacii i jinde. Ale třeba se jednou dočkáme, že i kolínská voda po holení nebude smět nést označení „pro muže“, protože i dámy se zbavují chloupků na těle. V úsilí o vytváření bezpohlavního člověka se asi dočkáme ještě mnoha překvapení. Pavel Kačer

Přesné datum prezidentské volby už známe. Hned zkraje roku 12. a 13. ledna 2018 půjdou voliči k urnám, aby vybrali novou hlavu státu. Businessu může být v podstatě jedno, kdo bude další léta vládnout z Pražského hradu a Lán. Na tváři opravdu nezáleží. Ale důležité bude, jak se postaví k ekonomice této země. Zda se stane podporovatelem podnikání, ambasadorem českých firem v zahraničí, nebo tím, kdo bude mít naprosto odlišné a nebo protikladné priority. Věřme, že lidé v přímé volbě vyjádří svůj názor jednoznačně a v souladu s nejlepším prospěchem České republiky. Každý z předchůdců v prezidentském úřadu byl trochu jiný, ale každý představoval určitý typ hodnot, které prosazoval. Vzory, podle nichž se může orientovat, tedy národ má! Pavel Kačer

Tak tu máme další žhavé téma v letošní okurkové sezóně. Novináři, a dokonce i někteří ekonomičtí analytici, hovoří o zběsile rostoucí ceně másla, které je už nejdražší, kam až lidská paměť sahá. Octli jsme se až po uši v jakési máslové hysterii. Protože se počítám mezi pamětníky, mohu zavzpomínat na časy (a ceny) dávno minulé. Vím, že čtvrtka másla stála v revolučním listopadu 1989 plných 10 korun československých (v tvrdé socialistické měně). Nominálně je tedy cena dnes pětkrát vyšší. To však neříká o tomto mléčném výrobku téměř nic, vypovídá to jen o velké inflaci. V reálných cenách (vztaženo k průměrným mzdám) by se v současnosti muselo toto máslo prodávat přinejmenším za stovku (českých na stole). Média, a často též odborníky, víc ale zajímají laciné senzace, nikoli skutečný stav věcí. A který našinec by chtěl taky slyšet, jak je mléčný tuk pořád ještě levný ve srovnání s dřívějškem? Všichni proto budete raději vykládat, jaká nás to zasáhla nevídaná drahota. Pavel Kačer

Dnešní doba je značně posedlá materialismem a materiálním blahobytem. Základní hodnoty, po kterých toužíme, zabudovala také do materiálních struktur. Tak například zdraví – abyste o ně mohli pečovat, musíte v rámci systému nějak fungovat, využívat takový aparát, který je pro tuto oblast určen. Tato struktura znalostí, materiálních prostředků, nemovitostí, pojistného systému je úzce spjata s penězi. Říká se, že zdraví si za peníze nekoupíte. Tady platí, že to tak docela není pravda. A co třeba láska? První schůzka, první dojem udává psychologie, jsou rozhodujícím článkem v celém řetězci seznamování. Správné místo, správný oděv, správná vizáž. Ani zde si s ideály nepomůžeme, protože v tomto případě „oko bere“. A tak je to i s publicitou a vydavatelstvím. Krásné rozhovory, jež vycházejí na stránkách měsíčníků nebo jsou dostupné ve virtuálním prostředí, se samy nenapíší. Je třeba, aby někdo vytvořil otázky, odpovědi zapsal, zredigoval, doplnil stránku správnými fotografiemi. Je třeba, aby další člověk příslušnou stránku zalomil, vymyslel jí grafiku. Někdo to všechno také musí vytisknout. Rozdistribuovat. A pak se z celého díla může zpovídaný člověk či organizace těšit a prezentací, jíž někdo tu péči věnoval, pochlubit. A tím, že se takové vydání dostane k mnoha tisícům čtenářů, existuje šance, že s vámi někteří z nich budou toužit navázat další spolupráci. Co dáváte, to se vám vrací. Kateřina Šimková

Slýcháme, zvláště v předvolebním období, na téma etiky a morálních hodnot opravdu silné projevy. Možná to řečníci myslí dobře a docela si neuvědomují, co jim uniká mezi řádky. Upozorňuje se totiž na příklady negativní a jaksi exemplární. Jak se ta etika nemá dělat. Ráda bych vznesla dotaz. Je v této zemi někdo, kdo ví, onu Etiku potkal a dokáže její přikázání integrovat do všech sfér života včetně podnikání? Je tu někdo, kdo s ní reálně dokáže žít? Opravdu mi na mysl přichází jen jeden člověk. Prof. Jan Sokol, jehož etice, která zahrnuje ale také moudré nakládání s důvěrou a svobodou, respekt a ohleduplnost, vážně věřím. Vážím si ji a snažím se ji naplňovat. A moc bych si přála, aby při lidech takové pojetí etiky stálo. Aby ji měl v sobě každý jeden člen této společnosti. Protože, přátelé, etika, to je ten klíč k udržitelnosti, nad nímž si lámeme hlavu. A to k udržitelnosti lidských vztahů, vlastní lidskosti a transparentního svědomí.Kateřina Šimková

Nejprve zpravidla vede do pojišťovny, za poradcem či pojišťovacím agentem. Proběhne mezi vámi rozhovor. Sepíšete smlouvu s nastavenými parametry a podmínkami. Po dvou letech jdete smlouvu vzhledem ke změně životní situace, té radostné, změnit. A poslušně hlásíte, že máte chronický zánět štítné žlázy, ale že jste bez medikace, zánět se nevyvíjí, je klidný a vše je v pořádku. Poradce je srdečný člověk a tak vám na rovinu řekne, že pojistné vyletí pravděpodobně o 150 % nahoru. Pane jo, kam jsme se to dostali? Když jste plnoštíhlí, máte problém, když máte zánět štítné žlázy, připlatíte si. V hlavě vám zní otázka, proč by měl člověk platit za ochranu zdraví ve společnosti, která prevenci a ochraně zdraví připisuje velká slova, ale skutky stále tak nějak utíkají mezi sáhodlouhými debatami…Přátelé, skutečně blahobytná společnost je ta, která je šťastná a zdravá, a která i v řadě těžkých chvil, se těchto nadčasových hodnot drží. Kateřina Šimková