Jistě znáte staré české přísloví, že nejlépe je doma. Kupodivu to platí i o turistickém ruchu. Zdá se vám, že je v Praze hlava na hlavě, a každá hovoří cizí řečí? Ano, cizinců přibývá, ale podle statistik nejvíc domácí hotely naplňují Češi. V prvním čtvrtletí se jejich obsazenost zvýšila o víc než 11 procent. Můžeme se ptát, proč si lidé plánují dovolenou raději v tuzemsku než za hranicemi, a jistě dostaneme spoustu relevantních odpovědí. Ale jedním z důvodů je pocit bezpečí v neklidném světě, a také růst kvality služeb. V České republice se už nemusíme stydět za veřejné záchodky, ani za mizernou úroveň stravování a ubytování. Navíc také dávno opadl hlad po objevování nových zemí. České rodiny s překvapením zjišťují, že i doma je co objevovat. Pavel Kačer

Američtí zaměstnavatelé se předhánějí v benefitech, které nabízejí svým pracujícím. Vedle obvyklých výhod jsou v kurzu i některé zvláštní, například volno na výchovu štěněte nebo peníze na svatbu. Nutí je k tomu situace na pracovním trhu. Tak jako u nás je i za Atlantikem nouze o kvalifikované a spolehlivé zaměstnance. Nenutí je k tomu legislativa, moudrá vláda, ani silné odbory, ale snaha vytvořit na pracovišti spokojenou a dělnou atmosféru. Podnikatelé vědí, že tzv. lidský faktor znamená ten nejcennější kapitál. Pavel Kačer  

Chmelové brigády táhnou, jsou pro některé mladé lidi velmi přitažlivé. Rozdíl proti minulosti a dnešku spočívá v tom, že už briádníci nečešou ručně chmel do věrtelů, dostávají za práci slušně zaplaceno a nemusí na ně odjet povinně. Zato zůstává romantika dřevních časů jako z legendárního muzikálového filmu Starci na chmelu. Mládež bydlí ve skromných podmínkách na ubytovně, topí si v kamnech, svačinu dostává do ešusu. Naopak chybí internet, mobilní signál a další vymoženosti civilizace, které mnohým začínají lézt na nervy. Přibývá těch, kteří raději než okomfort ocení příjemnou partou mládeže, zajímavé zkušenosti a retro pracovní prostředí. Zdá se, že přichází nový trend – a nutno přiznat, že na rozdíl od některých jiných velmi zdravý a prospěšný. Pavel Kačer      

Americký úřad pro ochranu spotřebitelů vyzval celebrity, aby se vyvarovali reklamy na sociálních sítích. Zatímco VIP osobnosti na twitteru, facebooku a jinde na webu propagují za nemalé peníze výrobky a služby, k nimž kromě vlastního zisku nemají žádný vztah, jejich obdivovatelé to netuší. Své hvězdy a hvězdičky slepě následují. Skytá i očividná reklamní sdělení se však netýkají jen USA a internetu, jsou plná nejrůznějších médiích, ta veřejnoprávní nevyjímaje. Pod záminkou propagace kulturních hodnot se to jen hemží public relations na akce, které nejsou nic jiného než showbusiness. Kdejaký muzikál, nepovedený film či trapné divadelní představení, v nichž tvůrcům jde především o kasovní úspěch, mají do televize, rozhlasu i novin cestu otevřenou. Dvojí metr poškozuje nejen kulturní veřejnost, ale i podnikání v jiných oborech. Pavel Kačer

Češi jsou velmi tolerantní. Nevadí jim erotika v reklamě, pokud je vkusná a neuráží. Vyplývá to z průzkumu, který si nechává pravidelně dělat Česká marketingová společnost. Ale mnohem víc zabírá v české kotlině humor a nadsázka. Nyní běží na televizních obrazovkách reklamní spot na Hornbach. Kutilovi spadne střecha na hlavu, přesto se vyhrabe z trosek a směje se, až se za břicho popadá. Udělat si z vlastní nešikovnosti legraci je lepší než být škarohlíd. Dnes jsme se probudili do mrazivého rána. Teplé ošacení, které jsme uklidili do skříně, jsme si museli znovu obléknout a vyrazit do práce. Jaro se na pár dní odkládá. Prostě tak to v životě chodí. Není každý den posvícení. Když nás nezahřeje jarní počasí, musí nás zahřát slunce v duši.S veselým pohledem na svět jde všechno líp, doma i v podnikání. Pavel Kačer

České kanceláře neodpovídají požadavkům na vhodné pracovní prostředí. Uvádí to nejnovější průzkum agentury STEM. Přitom zaměstnanci v nich tráví každý den zpravidla víc než osm hodin. Jen pětina kanceláří nabízí relaxační místnost nebo zónu pro trávení přestávek, téměř dvěma třetinám chybí sprchový kout. Nejhůře vycházejí prostory, v nichž pracují podnikatelé. No není se co divit. Malé a nejmenší firmy si většinou sotva mohou dovolit luxus, který nabízejí manažerům velké společnosti. Bojují o přežití, snaží se udržet provozní náklady na co nejnižší úrovni. A na sebe myslí majitelé těchto firmiček až v poslední řadě. Podnikat přináší nutnost maximálně vyhovět klientům. A to přináší stres, opakované duševní i fyzické vypětí a jen málo času na odpočinek a relaxaci. Na druhou stranu povznáší pocit, že to všechno člověk dělá pro sebe. Doufám, že se ministerstvo práce a sociálních věcí výsledků průzkumu nechytí a nebude kontrolovat a pokutovat podnikatele za nevyhovující pracovní prostředí, v němž provozují svoji živnost. Pavel Kačer