Chmelové brigády táhnou, jsou pro některé mladé lidi velmi přitažlivé. Rozdíl proti minulosti a dnešku spočívá v tom, že už briádníci nečešou ručně chmel do věrtelů, dostávají za práci slušně zaplaceno a nemusí na ně odjet povinně. Zato zůstává romantika dřevních časů jako z legendárního muzikálového filmu Starci na chmelu. Mládež bydlí ve skromných podmínkách na ubytovně, topí si v kamnech, svačinu dostává do ešusu. Naopak chybí internet, mobilní signál a další vymoženosti civilizace, které mnohým začínají lézt na nervy. Přibývá těch, kteří raději než okomfort ocení příjemnou partou mládeže, zajímavé zkušenosti a retro pracovní prostředí. Zdá se, že přichází nový trend – a nutno přiznat, že na rozdíl od některých jiných velmi zdravý a prospěšný. Pavel Kačer      

Americký úřad pro ochranu spotřebitelů vyzval celebrity, aby se vyvarovali reklamy na sociálních sítích. Zatímco VIP osobnosti na twitteru, facebooku a jinde na webu propagují za nemalé peníze výrobky a služby, k nimž kromě vlastního zisku nemají žádný vztah, jejich obdivovatelé to netuší. Své hvězdy a hvězdičky slepě následují. Skytá i očividná reklamní sdělení se však netýkají jen USA a internetu, jsou plná nejrůznějších médiích, ta veřejnoprávní nevyjímaje. Pod záminkou propagace kulturních hodnot se to jen hemží public relations na akce, které nejsou nic jiného než showbusiness. Kdejaký muzikál, nepovedený film či trapné divadelní představení, v nichž tvůrcům jde především o kasovní úspěch, mají do televize, rozhlasu i novin cestu otevřenou. Dvojí metr poškozuje nejen kulturní veřejnost, ale i podnikání v jiných oborech. Pavel Kačer

Češi jsou velmi tolerantní. Nevadí jim erotika v reklamě, pokud je vkusná a neuráží. Vyplývá to z průzkumu, který si nechává pravidelně dělat Česká marketingová společnost. Ale mnohem víc zabírá v české kotlině humor a nadsázka. Nyní běží na televizních obrazovkách reklamní spot na Hornbach. Kutilovi spadne střecha na hlavu, přesto se vyhrabe z trosek a směje se, až se za břicho popadá. Udělat si z vlastní nešikovnosti legraci je lepší než být škarohlíd. Dnes jsme se probudili do mrazivého rána. Teplé ošacení, které jsme uklidili do skříně, jsme si museli znovu obléknout a vyrazit do práce. Jaro se na pár dní odkládá. Prostě tak to v životě chodí. Není každý den posvícení. Když nás nezahřeje jarní počasí, musí nás zahřát slunce v duši.S veselým pohledem na svět jde všechno líp, doma i v podnikání. Pavel Kačer

České kanceláře neodpovídají požadavkům na vhodné pracovní prostředí. Uvádí to nejnovější průzkum agentury STEM. Přitom zaměstnanci v nich tráví každý den zpravidla víc než osm hodin. Jen pětina kanceláří nabízí relaxační místnost nebo zónu pro trávení přestávek, téměř dvěma třetinám chybí sprchový kout. Nejhůře vycházejí prostory, v nichž pracují podnikatelé. No není se co divit. Malé a nejmenší firmy si většinou sotva mohou dovolit luxus, který nabízejí manažerům velké společnosti. Bojují o přežití, snaží se udržet provozní náklady na co nejnižší úrovni. A na sebe myslí majitelé těchto firmiček až v poslední řadě. Podnikat přináší nutnost maximálně vyhovět klientům. A to přináší stres, opakované duševní i fyzické vypětí a jen málo času na odpočinek a relaxaci. Na druhou stranu povznáší pocit, že to všechno člověk dělá pro sebe. Doufám, že se ministerstvo práce a sociálních věcí výsledků průzkumu nechytí a nebude kontrolovat a pokutovat podnikatele za nevyhovující pracovní prostředí, v němž provozují svoji živnost. Pavel Kačer

Poslanci navrhli uzákonit institut nespolehlivého zaměstnavatele. Prý tím chtějí bojovat proti personálním agenturám, které do Česka přivádějí černé duše. Na podnikatele se tak připravuje další kladivo, které zasadí ránu jejich nelegálním praktikám. Tolik agumentace navrhovatele zákona. Spíš to však vypadá, že se jde s kanonem na komára. Firmy, jimž vláda slibovala příznivější podnikatelské prostředí, se budou potýkat s dalšími administrativními překážkami. Možná, že někomu není svobodný trh po chuti a snaží se ho co nejvíce omezit. Já bych spíš místo dalších opatření proti podnikání vytvořil institut nespolehlivého vládnutí. A za každý faul vytáhl červenou kartu. Pavel Kačer

Slavný spisovatel George Orwell se ve svých sci-fi románech držel příliš při zemi, když popisoval společnost, jejíž občané byly pod neustálým dohledem „Velkého bratra“. Netušil, že už pouhé čtvrtstoletí po roce 1984 (1984 je název a letopočet jeho nejznámějšího díla) umožní díky moderním technologiím totální kontrolu nad svobodou jednotlivce. Už nějakou dobu je na světě čip velikosti rýžového zrnka, který se implantuje člověku pod kůži. Švédská firma Epicenter ho zavedla svým zaměstnancům, kteří o to projevili zájem. Titěrný mikroprocesor vykonává za jeho nositele mnoho potřebných činností. Zároveň však ho může dostat pod naprostou kontrolu. Protože se všechny vynálezy obrátily proti jejich původcům, hrozí, že v budoucnu bude očipování populace nejen rozšířeno a stane se závazné, ale i zneužito. V České republice už dali poslanci „zelenou“ elektronickým občanským průkazům. Další krok, čip jako nutná výbava při narození, je jen dalším logickým pokračováním. Možná se na takový pokrok dívám černými brýlemi a lidé ho nikdy nepřijmou. Rád bych se mýlil. Pavel Kačer