Žijeme v zajetí technologií. Řekl bych, že jsme v tom až po uši. Bez kalkulačky už si ani nespočítám útratu v obchodě, bez počítače nemohu pracovat, bez mobilu nevyjdu z baráku. Moderní vychytávky nám usnadňuji a zpříjemňují život, umožňují fungovat. Ale běda, když si postaví hlavu. Stačí opravdu málo, například vypnout elektrický proud, a jsme nahraní. V pátek ráno se odmlčel můj telefon. Protože jsem se k němu nechoval vždy správně, trápil ho mrazem, upustil opakovaně na tvrdou podlahu, přebíjel baterii, vzal jsem to jako odplatu. Už toho má asi dost, pomyslel jsem si. Jenže po osmihodinové odstávce se zničehonic vzpamatoval a dělá, že se nic nestalo. Na internetu jsem se dozvěděl, že závada nebyla na mém přijímači, ale odporoučela se síť operátora. Ať tak či tak, stálo mě to celý pracovní den. Děsím se, co budeme dělat, až nastane blackout a my se na dlouho ocitneme bez elektronických pomocníků. Přežijeme? Pavel Kačer

Tak už je to tady! Štěstí se stává institucí, nebo chcete-li, veřejným statkem. V řadě firem, zahraničních a už i českých, jsou zaměstnáváni lidé, kteří mají jediný úkol – postarat se o spokojenost pracovníků. Říká se jim manažeři štěstí. Nevím, jestli se dá štěstí vyrobit na zakázku, protože se jedná zpravidla o intenzívní pocit někde uvnitř jednotlivce. S tím, co se děje okolo něj, nemívá nic společného. Jistě bych však chtěl pracovat ve spokojené atmosféře. Ale to nezajistí k tomu určený člověk, ale celý kolektiv spolupracovníků. Předpokládá to, že dělám na smysluplné věci, v odpovídajících podmínkách a s uspokojivým výsledkem, včetně finančního a morálního ohodnocení. Ale o štěstí, existuje-li vůbec, se postarám sám, jako o jiné intimní věci... Pavel Kačer

Flagantní neznalost a podivnou umanutost prokázali jihomoravští veterináři, kteří bojují s ptačí chřipkou. Při vybíjení nakažených ptáků zřejmě přišli o rozum, nebo propadli pocitům maniakálních vrahů. Do pytlů se smrtelným plynem totiž naházeli i závodní poštovní holubi několika chovatelů. Nechybělo mnoho a kromě opeřenců mohli mít na svědomí i ty, kteří se s láskou celý život chovu a výcviku věnují. Poenta je v tom, že holubi byli celou zimu zavřeni a nemohli se dostat do styku s viry. Navíc tento ptačí druh není chřipkou ohrožen, nemůže se nakazit. Jak vidno, i kozel se u nás může stát zahraníkem, pardon, veterinárním lékařem s právem zabíjet. Pavel Kačer

Volání po pravé, Ladovské zimě trvalo dlouho, aby nakonec bylo vyslyšeno. Mrzne, až praští, navíc se česká zem skryla pod sněhovou duchnu. Mám rád pořádnou starosvětskou zimní pohodu, ne její duhovou napodobeninu. Lidé mají „přejít mrazem“, být otužilí a houževnatí, aby pak dokázali vzdorovat všem nepřízním, a také aby si lépe vychutnali příchod jara. Zdá se mi, že zhýčkáni sluncem a celoročním teplem ztrácejí charakter, a Darwinovský vývoj se zastavuje, možná i obrací. Radujme se z počasí, které nám přinesly první dny nového roku 2017, vychutnávejme si každou minutu, kterou žijeme! Pavel Kačer

Obal prodává, to už ví studenti prvního ročníku obchodní akademie. Zboží musí být nejen kvalitní a s příznivou cenou, ale i atraktivně zabaleno, má-li aspirovat na komerční úspěch. Výjimku od závěru loňského roku představují cigarety. Nemají lákat pozornost, nýbrž už od pohledu odpuzovat zájemce o kouření. Takový (anti)marketing s rakovinou na každé krabičce je věc, která podle mého soudu nejde správným směrem. O tom, že kouření škodí, jsou spotřebitelé už dlouho informováni nepřehlédnutelným nápisem na každém balení. Avšak podobné zdravotní a sociální důsledky má i pití alkoholických nápojů. Přesto lahve s destiláty, vínem a pivem nehyzdí fotografie opilců a jejich nemocných orgánů. Ani vysloveně nezdravé potraviny „nezdobí“ odpudivé fotografie lidí po infarktu. Podobných námětů na (anti)marketing by se jistě našlo mnoho. Myslím si, že bojovat s nešvarem kouření, alkoholismu a přejídání se musí osobním příkladem a s úsměvem, nikoli s bičem v ruce. Mohlo by se totiž stát, že natruc začnou kouřit i lidé z prosté solidarity se skupinou, jež se stala obětí státního násilí. Pavel Kačer

Tak už je to tady! Kladenská společnost Beznoska začala vyrábět náhradní díly pro lidské tělo na 3D tiskárně. Umělých kloubů chce tisknout nejvíc v Evropě. Věřím, že nejen endoprotézy, ale i další části kostry a životně důležité orgány budou mít jednou své, průmyslově vyráběné, náhradní díly. Člověk se tak přiblíží věčnosti. Bude stačit, když nefungující součástky vymění za novou podobně, jako když v autoservisu udělají vaší škodovce generálku. Otázka je, zda takto půjde opravit i centrální nervovou soustavu. Ať tak či onak, stejně se domnívám, že mnohem výhodnější je zvolit takovou životosprávu a pozitivní myšlení, aby nám svaly, kosti, srdce, plíce, ledviny i mozek vydržely v dobrém stavu po celou dobu naší pozemské pouti. Nebude to sice tak velký business, ale pro jedince a jeho životní prostředí to nejlepší řešení. Pavel Kačer