Z nádraží mizí lidé. Odcházejí výpravčí s červenou čepicí a další železniční personál, které nahrazuje elektronika. Říká se tomu dálkové řízení dopravy a je to budoucnost dráhy. Pokud jde o zabezpečovací systémy traťového provozu, jistě se není čeho bát. Člověk udělá spíš chybu než technika. Ale na automatizovaných stanicích bude mrtvo. Cestující bude odkázán jen na informační tabule, případně za informace přes mobilní telefon. Nastane-li situace jako na kontaktních centrech velkých firem, kde s vámi mluví jen stroje, pak se na železnici máme opravdu na co těšit. Pavel Kačer

Jen ženy vědí, jaká všechna tajemství skrývá jejich dámská kabelka. K nezbytným i méně potřebným věcem, které mohou mít stále při sobě, mohou nyní přiřadit i výkonný počítač NUC vyráběný společností Intel. Procesor Core i7 a grafika Iris Pro 580 jsou na takové úrovni, že umožňují sjíždět i náročné hry. Vzpomínám na dobu ne tak vzdálenou, kdy nás dokázala uchvátit přenosná rádia s několika tranzistory. A představuji si, že za pár let budeme považovat počítač do kabelky NUC jen za dětskou hračku. Ostatně už dnes tak bude matkám nejspíš fungovat – stane se jistě neocenitelným pomocníkem k zabavení ratolesti při nákupech a cestování... Pavel Kačer

V éře automobilů to mají ajznboňáci těžké. Cestovat vlakem, nebo poslat zboží po kolejích, bývá na dlouhé lokte, navíc úroveň přepravy často neodpovídá současným požadavkům. České dráhy se jen těžko vymaňují ze „století páry“ a potřebovaly by nejen více investovat, ale i lépe proškolit svůj personál. Jak mají vypadat dopravní služby na úrovni doby ukazují soukromé společnosti. S jejich příchodem zejména na trať Praha – Ostrava se ukázalo, že moderní železnice opět žije – a může před sebou mít i velkou budoucnost. Rovněž státní ČD srovnaly, přinejmenším na těchto spojích, krok s konkurencí. To co před lety udělaly na silnicích s nabídkou Jančurovy žluté autobusy, dělají na dráze žluté RegioJety a Leo Expressy. Posunuly služby ze socializmu do kapitalizmu. Přál bych si, aby takový svěží vítr zavál na celé železniční síti. Pavel Kačer

Staří Řekové nám předali kulturní dědictví, které využíváme dodnes. Například tvrdili, že lid bude spokojen, když dostane chléb a hry. Proto pořádali Olympijské hry a podporovali sportování. Také zavedli pravidlo, že v době pořádání her umlkly zbraně. Bohužel, to v dnešních časech, kdy zahajujeme letní olympiádu v Riu de Janeiru, říci nemůžeme. Na olympijských sportovištích se bude bojovat o medaile a pocty, na válečných polích ale budou dál umírat lidé. Klid zbraní by přitom byl nad všechny medaile, které budou pod olympijskými kruhy rozdány.   Pavel Kačer

V době mého dospívání žily na planetě Zemi tři miliardy lidí. Dnes je jich víc než dvojnásobek. Už tehdy se spekulovalo o tom, kdo všechny ty hladové krky uživí. Čas oponou trhnul, jak praví básník, a i v dnešním přelidněném světě vznikají největší krize z nadvýroby. Všeho bývá příliš mnoho, jen spotřebitelů příliš málo, respektive mají nedostatečnou kupní sílu. Dnes jsem si přečetl zprávu, že vědci vylepšili metodu pasterizace, díky níž mléko vydrží čerstvé dvojnásobnou dobu. Vzhledem k tomu, že i dojnice vykazují dvojnásobnou produkci (proti časům před 40 lety), hrozí, že moře mléka bude ještě větší a hora másla o mnoho vyšší. Tak snad přijdeme i na to, jak nasytit ty, kteří stále trpí podvýživou. Pavel Kačer

Kdo jezdí na skútru, vnímá cestu nejen očima, ale i čichem. Když míjíte lán rozkvetlé řepky, praští vás vůně přes nos, když míjíte pole pohnojené prasečí kejdou, také. To prostě patří k radostem cestování v jedné stopě. Zajímavé je, že zmizel dusivý zápach z dopravního provozu. Když se vzácně na silnici objeví auto bez katalyzátoru, víte to okamžitě. Stále se ptám, jak jsme dřív mohli ve městech dýchat exhalace z tisíců výfuků, a nezalkli se. Proč jsme se neotrávili jedy, které ze spalovacích motorů ještě před čtvrtstoletím vycházely? Dneska nás pobouří, když automobilka zfalšuje emisní testy a do ovzduší se dostane o nějaký ten mikrogram škodlivých látek víc, což tak jako tak nemáme šanci ani poznat. Svět se hodně změnil a buďme vděčni za všechny změny k lepšímu. Naleznete jich na každém kroku mnoho, jen když se nebudeme chtít dívat „černými“ brýlemi. Pavel Kačer