V éře automobilů to mají ajznboňáci těžké. Cestovat vlakem, nebo poslat zboží po kolejích, bývá na dlouhé lokte, navíc úroveň přepravy často neodpovídá současným požadavkům. České dráhy se jen těžko vymaňují ze „století páry“ a potřebovaly by nejen více investovat, ale i lépe proškolit svůj personál. Jak mají vypadat dopravní služby na úrovni doby ukazují soukromé společnosti. S jejich příchodem zejména na trať Praha – Ostrava se ukázalo, že moderní železnice opět žije – a může před sebou mít i velkou budoucnost. Rovněž státní ČD srovnaly, přinejmenším na těchto spojích, krok s konkurencí. To co před lety udělaly na silnicích s nabídkou Jančurovy žluté autobusy, dělají na dráze žluté RegioJety a Leo Expressy. Posunuly služby ze socializmu do kapitalizmu. Přál bych si, aby takový svěží vítr zavál na celé železniční síti. Pavel Kačer

Staří Řekové nám předali kulturní dědictví, které využíváme dodnes. Například tvrdili, že lid bude spokojen, když dostane chléb a hry. Proto pořádali Olympijské hry a podporovali sportování. Také zavedli pravidlo, že v době pořádání her umlkly zbraně. Bohužel, to v dnešních časech, kdy zahajujeme letní olympiádu v Riu de Janeiru, říci nemůžeme. Na olympijských sportovištích se bude bojovat o medaile a pocty, na válečných polích ale budou dál umírat lidé. Klid zbraní by přitom byl nad všechny medaile, které budou pod olympijskými kruhy rozdány.   Pavel Kačer

V době mého dospívání žily na planetě Zemi tři miliardy lidí. Dnes je jich víc než dvojnásobek. Už tehdy se spekulovalo o tom, kdo všechny ty hladové krky uživí. Čas oponou trhnul, jak praví básník, a i v dnešním přelidněném světě vznikají největší krize z nadvýroby. Všeho bývá příliš mnoho, jen spotřebitelů příliš málo, respektive mají nedostatečnou kupní sílu. Dnes jsem si přečetl zprávu, že vědci vylepšili metodu pasterizace, díky níž mléko vydrží čerstvé dvojnásobnou dobu. Vzhledem k tomu, že i dojnice vykazují dvojnásobnou produkci (proti časům před 40 lety), hrozí, že moře mléka bude ještě větší a hora másla o mnoho vyšší. Tak snad přijdeme i na to, jak nasytit ty, kteří stále trpí podvýživou. Pavel Kačer

Kdo jezdí na skútru, vnímá cestu nejen očima, ale i čichem. Když míjíte lán rozkvetlé řepky, praští vás vůně přes nos, když míjíte pole pohnojené prasečí kejdou, také. To prostě patří k radostem cestování v jedné stopě. Zajímavé je, že zmizel dusivý zápach z dopravního provozu. Když se vzácně na silnici objeví auto bez katalyzátoru, víte to okamžitě. Stále se ptám, jak jsme dřív mohli ve městech dýchat exhalace z tisíců výfuků, a nezalkli se. Proč jsme se neotrávili jedy, které ze spalovacích motorů ještě před čtvrtstoletím vycházely? Dneska nás pobouří, když automobilka zfalšuje emisní testy a do ovzduší se dostane o nějaký ten mikrogram škodlivých látek víc, což tak jako tak nemáme šanci ani poznat. Svět se hodně změnil a buďme vděčni za všechny změny k lepšímu. Naleznete jich na každém kroku mnoho, jen když se nebudeme chtít dívat „černými“ brýlemi. Pavel Kačer

Ti, kteří vybudovali v Česku obří solární parky a teď na dotacích ždímou daňové poplatníky, udělali alternativním zdrojům energií medvědí službu. Za elektřinou ze slunce každý vidí jen podvod, ne cestu k udržitelnému rozvoji. Je to vždycky tak, když se stát rozhodne podporovat určité, zdánlivě prospěšné, projekty a tím pádem jiné energetické zdroje znevýhodní. Štědrá finanční injekce mívá nežádoucí vedlejší efekty, hlavně přiláká „zlatokopy“ a deformuje trh. Zdá se však, že díky vědeckému pokroku a novým technologiím budou „soláry“ brzy rentabilní i bez dotačních stimulů. Sluneční elektrárny, které budou ekonomicky soběstačné, se mají podle odborníků začít stavět už příští rok. Ale stejně bude trvat ještě řadu let, než u nás vyprchá pachuť ze zneužití dobré myšlenky.   Pavel Kačer  

Češi nepatří k nábožensky založeným národům. Moravanaé ctí církevní tradice víc, Slováci ještě víc. Nad naší zemí se i po čtyřech stoletích stále vznáší stín Bílé hory a násilné rekatolizace. Kostely nestačí zaplnit ubývající hrstka věřících. Ale svátky svatých patronů slavíme rádi. Ať sv. Václava, Cyrila a Metoděje nebo upálení Mistra Jana Husa. Myslím si, že je důležité připomenout si při této příležitosti, jaký význam měly a stále mají tyto osobnosti při vytváření, formování a posilování české státnosti. Nejde o to se modlit a dodržovat rituály, ale uvědomit si, kdo jsme, proč jsme tu a co je v současné době naším úkolem. Svátky budiž pochváleny! K uvolnění, relaxaci, nabytí svěžích sil, ale také k připomenutí si vlastní identity. Pavel Kačer