Když Henry Ford zavedl pásovou výrobu automobilů, spustil celosvětovou průmyslovou revoluci. Teď po stu letech končí. Přichází věk robotů a počítačů. Německá automobilka Audi, součást koncernu Volkswagen, oznámila, že místo pásů bude používat tzv. montážní ostrovy. Lidé budou už jen dohlížet na to, jak nejmodernější technologie spolupracují. V továrnách tak začíná digitální éra označovaná jako Průmysl 4.0. Hlavní přednost nové výrobní metody spočívá v neomezené variabilitě. Auta budou snadněji vznikat jako originály podle individuálních požadavků zákazníků. Po prvním kroku budou jistě následovat další. Mají se dělníci bát o práci a rozbíjet stroje? Pavel Kačer

Potravináři dnes mají k dispozici celou škálu prostředků, jak snížit náklady na výrobu. Používají místo kvalitních surovin náhražky. Například do taveného sýru místo šunky dají šunkové aroma. Díky chemickým stabilizátorům mohou mít salámy mnohem víc vody, a přesto se nekazí. Evropská legislativa nezakazuje používat „éčka“, musí však být uvedena ve složení výrobku na obalu. Proto ti, kteří nechtějí šidit kvalitu, přecházejí na české cechovní normy, kde je kladen důraz na tradiční technologie a suroviny. Spotřebitel se ve spleti log a nápisů orientuje nesnadno. Jako vodítko mu poslouží česká vlaječka nebo kód CZ. A co se nejvíc falšuje? Právě země původu. Často se za české označují dovozy, u nichž byla na území ČR provedena pouze finální úprava – balení a podobně. A nebo se česká potravina zhotoví jen náležitými manipulacemi s doklady. I to je zatím možné a beztrestné. Pavel Kačer

Otec herečky Květy Fialové, důstojník ČSLA, jednou v afektu vydal rodině rozkaz: „Ruším Vánoce!“ Vím, že podobně by se svátky klidu, míru a pohody zatočilo víc lidí. Vadí jim, že vánoční dny byly zneužity businessem a změnily se v běsnění, které začíná už v adventu, době, která je určena rozjímání. Podle mého názoru však za vše nemohou ani vánoční zvyky, ani obchodní řetězce, ale náš postoj k nim. Jaké Vánoce si uděláme, takové je budeme mít. Mohou být bohaté a šťastné i bez drahých dárků, ohňostrojů a přejídání. Protože nastává doba, kdy se začíná z blížících se svátků pomalu „šílet“, měli bychom si uvědomit jedno staré rčení: méně někdy znamená více. Pavel Kačer

Někdy se člověk ocitne v samém centru dění. Před 27 lety jsem šel se studenty v tom památném pochodu pražskými ulicemi z Albertova a skončil v první linii na Národní třídě, kde nás zastavil kordon příslušníků pohotovostního pluku SNB. Nikdy nezapomenu na atmosféru, která tam tenkrát vládla. Na ten ohromný vzdor a odhodlání postavit se komunistickému režimu a vynutit si lepší budoucnost. Co následovalo pak, všichni víme. Stal se úplný zázrak, lidé prožívali chvíle štěstí z náhle získané svobody. Věřili jsme, že od nynějška se nám bude žít už jen dobře. Euforie však postupně vyprchala, nastaly opět všední dny, první zklamání, neúspěchy a podvody. Přesto, že se ideály zcela nenaplnily, ani nemohly naplnit, je dnešek nesrovnatelně jiný, nadějnější, barevnější než bývalý šedý, oprýskaný, znásilněný svět řízený jednou stranou. Měli bychom to mít na zřeteli, když se nám zdá, že zase všechno je špatně, nic nemá smysl a není vidět světlo na konci tunelu. Škoda, že se nemůžeme vrátit o desítky let nazpátek. Jen na chvíli, na týden, na dva, abychom měli opět čerstvé srovnání jako krátce před a po 17. Listopadu 1989. Pavel Kačer

Prezidentské volby ve Spojených státech mají nečekané rozuzlení. Zvítězil outsider, kandidát, který byl údajně bez šancí. Alespoň podle agentur, které prováděly průzkumy veřejného mínění, a médií, měl skončit miliardář Donald Trump poražen. Zajímavé je, že podobně se mýlily i v případě Brexitu. Nač ale potom takové „odborné“ služby jsou? Prozradili na sebe ti, kteří se opakovaně a fatálně mýlí, že jsou nedůvěryhodní? Ať si každý odpoví sám. Pokud jde o mne, vím, že stačí pouze prohodit znaménko plus a mínus. Pravý opak je pravdou... Pavel Kačer

Elektronická evidence tržeb má jedno slabé místo. Jsme jím my všichni, kteří za zboží platíme, jak se hezky česky říká, keš (cash). Zvykli jsme si, že účtenku si může dodavatel ponechat, respektive nevydat. Taková platba se pak v účetnictví pochopitelně neobjeví. Aby byli lidé motivováni doklad o výrobku nebo službě vyžadovat, bude stát provozovat tzv. účtenkovou loterii.  Kolik spotřebitelů se však nechá na ni nachytat, je otázka. Patrně jen málokdo. V banku totiž budou desítky milionů korun (Sazka rozdává i miliardy), a kdo by se kvůli tak malému výdělku namáhal s papírováním? Každý zákazník v Čechách ví, že bez dokladu bude mít práci řemeslníka levnější, takže se vlastně tím pádem spolupodílí na profitu z provedeného obchodu. A pak je tu a dál bude nemalá skupina těch, které těší, pokud mohou ministra financí připravit byť o jedinou korunu, protože moc dobře vědí, jak vláda s těmito finančními prostředky hospodaří. Proto se ptám: „Pánové, kdo si vsadí?“     Pavel Kačer