Čechům se daří lépe. Mzdy letos stouply o reálné čtyři procenta a zdá se, že tento růst bude mít pokračování. Někdo si může myslet: Za vším hledej odboráře! Jejich kampaň Konec levné práce přináší výsledky. Ale tak tomu není. Přidává se jednak státním zaměstnancům, ale za tím je třeba vidět především „kupování voličů“ od vládní koalice. Hlavním tahounem se však stal nevyvážený pracovní trh, kde poptávka po mnoha profesích silně převyšuje nabídku. Opět zasáhla ta, některými tak nenáviděná, neviditelná ruka trhu. Zásluhy o zvyšování platů si přesto bude přivlastňovat kdekdo. Ale nemusí mít pravdu ten, kdo nejhlasitěji a nejčastěji křičí. Ať politik nebo odborový předák, jimž jde v první řadě o to se řádně zviditelnit a prokázat svou nepostradatelnost. Pavel Kačer

Ropný kartel OPEC se po mnoha letech dohodl na snížení produkce, aby zmenšil obrovskou nabídku na světovém trhu a povzbudil ceny. Pomiňme, že v České republice i jinde v Evropské unii jsou kartelové dohody trestné a hrozí za ně drakonické pokuty. Petrolejovým králům se dohoda vyplácí, barel ropy ihned zdražil o víc než desetinu. Všichni tak budeme platit za benzín, naftu a petrochemické výrobky víc než dosud. Jenže mince má i druhou stranu. Vyšší ceny suroviny povzbudily konkurenty. Břidlicové zdroje ve Spojených státech budou podpořeny, těžba s vyššími náklady se opět vyplatí. Díky tomu vzrostou přebytky ropy na burzách a komodita bude zlevňovat, neviditelná ruka trhu zafunguje. Dohoda se obrátí proti jejím původcům, především arabské země budou ztrácet tržní podíl a velké příjmy. Nám ostatním nezbývá než sledovat globální souboj kartelu a trhu, který nakonec bude mít vždy jednoznačného vítěze. Pavel Kačer

Když Henry Ford zavedl pásovou výrobu automobilů, spustil celosvětovou průmyslovou revoluci. Teď po stu letech končí. Přichází věk robotů a počítačů. Německá automobilka Audi, součást koncernu Volkswagen, oznámila, že místo pásů bude používat tzv. montážní ostrovy. Lidé budou už jen dohlížet na to, jak nejmodernější technologie spolupracují. V továrnách tak začíná digitální éra označovaná jako Průmysl 4.0. Hlavní přednost nové výrobní metody spočívá v neomezené variabilitě. Auta budou snadněji vznikat jako originály podle individuálních požadavků zákazníků. Po prvním kroku budou jistě následovat další. Mají se dělníci bát o práci a rozbíjet stroje? Pavel Kačer

Potravináři dnes mají k dispozici celou škálu prostředků, jak snížit náklady na výrobu. Používají místo kvalitních surovin náhražky. Například do taveného sýru místo šunky dají šunkové aroma. Díky chemickým stabilizátorům mohou mít salámy mnohem víc vody, a přesto se nekazí. Evropská legislativa nezakazuje používat „éčka“, musí však být uvedena ve složení výrobku na obalu. Proto ti, kteří nechtějí šidit kvalitu, přecházejí na české cechovní normy, kde je kladen důraz na tradiční technologie a suroviny. Spotřebitel se ve spleti log a nápisů orientuje nesnadno. Jako vodítko mu poslouží česká vlaječka nebo kód CZ. A co se nejvíc falšuje? Právě země původu. Často se za české označují dovozy, u nichž byla na území ČR provedena pouze finální úprava – balení a podobně. A nebo se česká potravina zhotoví jen náležitými manipulacemi s doklady. I to je zatím možné a beztrestné. Pavel Kačer

Otec herečky Květy Fialové, důstojník ČSLA, jednou v afektu vydal rodině rozkaz: „Ruším Vánoce!“ Vím, že podobně by se svátky klidu, míru a pohody zatočilo víc lidí. Vadí jim, že vánoční dny byly zneužity businessem a změnily se v běsnění, které začíná už v adventu, době, která je určena rozjímání. Podle mého názoru však za vše nemohou ani vánoční zvyky, ani obchodní řetězce, ale náš postoj k nim. Jaké Vánoce si uděláme, takové je budeme mít. Mohou být bohaté a šťastné i bez drahých dárků, ohňostrojů a přejídání. Protože nastává doba, kdy se začíná z blížících se svátků pomalu „šílet“, měli bychom si uvědomit jedno staré rčení: méně někdy znamená více. Pavel Kačer

Někdy se člověk ocitne v samém centru dění. Před 27 lety jsem šel se studenty v tom památném pochodu pražskými ulicemi z Albertova a skončil v první linii na Národní třídě, kde nás zastavil kordon příslušníků pohotovostního pluku SNB. Nikdy nezapomenu na atmosféru, která tam tenkrát vládla. Na ten ohromný vzdor a odhodlání postavit se komunistickému režimu a vynutit si lepší budoucnost. Co následovalo pak, všichni víme. Stal se úplný zázrak, lidé prožívali chvíle štěstí z náhle získané svobody. Věřili jsme, že od nynějška se nám bude žít už jen dobře. Euforie však postupně vyprchala, nastaly opět všední dny, první zklamání, neúspěchy a podvody. Přesto, že se ideály zcela nenaplnily, ani nemohly naplnit, je dnešek nesrovnatelně jiný, nadějnější, barevnější než bývalý šedý, oprýskaný, znásilněný svět řízený jednou stranou. Měli bychom to mít na zřeteli, když se nám zdá, že zase všechno je špatně, nic nemá smysl a není vidět světlo na konci tunelu. Škoda, že se nemůžeme vrátit o desítky let nazpátek. Jen na chvíli, na týden, na dva, abychom měli opět čerstvé srovnání jako krátce před a po 17. Listopadu 1989. Pavel Kačer