Otec herečky Květy Fialové, důstojník ČSLA, jednou v afektu vydal rodině rozkaz: „Ruším Vánoce!“ Vím, že podobně by se svátky klidu, míru a pohody zatočilo víc lidí. Vadí jim, že vánoční dny byly zneužity businessem a změnily se v běsnění, které začíná už v adventu, době, která je určena rozjímání. Podle mého názoru však za vše nemohou ani vánoční zvyky, ani obchodní řetězce, ale náš postoj k nim. Jaké Vánoce si uděláme, takové je budeme mít. Mohou být bohaté a šťastné i bez drahých dárků, ohňostrojů a přejídání. Protože nastává doba, kdy se začíná z blížících se svátků pomalu „šílet“, měli bychom si uvědomit jedno staré rčení: méně někdy znamená více. Pavel Kačer

Někdy se člověk ocitne v samém centru dění. Před 27 lety jsem šel se studenty v tom památném pochodu pražskými ulicemi z Albertova a skončil v první linii na Národní třídě, kde nás zastavil kordon příslušníků pohotovostního pluku SNB. Nikdy nezapomenu na atmosféru, která tam tenkrát vládla. Na ten ohromný vzdor a odhodlání postavit se komunistickému režimu a vynutit si lepší budoucnost. Co následovalo pak, všichni víme. Stal se úplný zázrak, lidé prožívali chvíle štěstí z náhle získané svobody. Věřili jsme, že od nynějška se nám bude žít už jen dobře. Euforie však postupně vyprchala, nastaly opět všední dny, první zklamání, neúspěchy a podvody. Přesto, že se ideály zcela nenaplnily, ani nemohly naplnit, je dnešek nesrovnatelně jiný, nadějnější, barevnější než bývalý šedý, oprýskaný, znásilněný svět řízený jednou stranou. Měli bychom to mít na zřeteli, když se nám zdá, že zase všechno je špatně, nic nemá smysl a není vidět světlo na konci tunelu. Škoda, že se nemůžeme vrátit o desítky let nazpátek. Jen na chvíli, na týden, na dva, abychom měli opět čerstvé srovnání jako krátce před a po 17. Listopadu 1989. Pavel Kačer

Prezidentské volby ve Spojených státech mají nečekané rozuzlení. Zvítězil outsider, kandidát, který byl údajně bez šancí. Alespoň podle agentur, které prováděly průzkumy veřejného mínění, a médií, měl skončit miliardář Donald Trump poražen. Zajímavé je, že podobně se mýlily i v případě Brexitu. Nač ale potom takové „odborné“ služby jsou? Prozradili na sebe ti, kteří se opakovaně a fatálně mýlí, že jsou nedůvěryhodní? Ať si každý odpoví sám. Pokud jde o mne, vím, že stačí pouze prohodit znaménko plus a mínus. Pravý opak je pravdou... Pavel Kačer

Elektronická evidence tržeb má jedno slabé místo. Jsme jím my všichni, kteří za zboží platíme, jak se hezky česky říká, keš (cash). Zvykli jsme si, že účtenku si může dodavatel ponechat, respektive nevydat. Taková platba se pak v účetnictví pochopitelně neobjeví. Aby byli lidé motivováni doklad o výrobku nebo službě vyžadovat, bude stát provozovat tzv. účtenkovou loterii.  Kolik spotřebitelů se však nechá na ni nachytat, je otázka. Patrně jen málokdo. V banku totiž budou desítky milionů korun (Sazka rozdává i miliardy), a kdo by se kvůli tak malému výdělku namáhal s papírováním? Každý zákazník v Čechách ví, že bez dokladu bude mít práci řemeslníka levnější, takže se vlastně tím pádem spolupodílí na profitu z provedeného obchodu. A pak je tu a dál bude nemalá skupina těch, které těší, pokud mohou ministra financí připravit byť o jedinou korunu, protože moc dobře vědí, jak vláda s těmito finančními prostředky hospodaří. Proto se ptám: „Pánové, kdo si vsadí?“     Pavel Kačer

K oblíbeným značkám bývalého Československa patřil i rokycanský Favorit. Propracoval jsem se k němu až ve zralém věku, a jen proto, že jsem dal prodavači v Bílé labuti úplatek. Užil jsem si na něm spoustu krásných chvil a najel také spoustu kilometrů. Po otevření trhu a módě horských kol zkrachoval výrobce a Favorit se z nabídky ztratil. Naštěstí před šesti lety koupil ochrannou známku Slovák Richard Galovič, začal vyvíjet a vyrábět v Rokycanech Favorit nové generace. Není pro každého. Rám má místo ocele z karbonu, řetěz nahradil řemen... Cena 65 tisíc korun za kus napovídá, že to nebude dopravní prostředek pro masy, ale jen pro tzv. „srdcaře“. Nevím, jestli si ještě někdy Favorit koupím, ale těší mě, že takovou možnost má opět každý. Pavel Kačer

Příští rok bude Státní fond dopravní infrastrutury hospodařit s 82 miliardami korun. Nejvíc peněz přidělí Ředitelství silnic a dálnic, které spravuje hlavní komunikace. Ale ani vozovky nižších tříd, tzv. „okresní“ silnice nepřijdou zkrátka a na jejich opravy a údržbu dostanou hejtmanství tři miliardy, stejně jako letos. Tím se pro tentokrát vyřešil spor mezi státem a kraji, kdo bude infrastrukturu financovat. Řidičům může být jedno, z které kapsy se prostředky vytáhnou. Přejí si, aby silnice dosahovaly standardů, které jsou obvyklé jinde v Evropě. K nejhorším patří vozovky ve Středočeském kraji, který má navíc bezkonkurenčně nejvíc kilometrů vozovek. Věřme, že po volbách nová samospráva otočí kormidlem tím správným směrem a bude věnovat dopravě pozornost, kterou si zaslouží. Pavel Kačer