Motorkář tělem a duší, několikanásobný účastník nejtěžší rallye světa "Dakaru" Ivo Kaštan už nezávodí, ale upravuje motocykly. Docela dobře ho to živí, ale přemýšlí, co bude, až bolavé nohy a klouby mu nedovolí vyhoupnout se do sedla. Zbývá invalidní vozík. Jak ale zjistil, nepohybují se víc než  6 km/h, což mu přišlo velmi málo. A tak se rozhodl, že postaví a bude vyrábět elektrický dopravní prostředek pro invalidní občany s vyšší rychlostí. Denně postaví jeden kus, který není problém prodat. Elegantně tak vyřešil problém, který se týká mnoha vrcholových sportovců: co dělat, když se závodění pověsí na pověstný hřebíček a dostaví se první zdravotní omezení. Kaštan, který mnohokrát v terénu prokázal svou bojovnost, přesvědčil zákazníky také vynalézavostí a podnikatelským duchem. Pavel Kačer

Ještě v třeskuté zimě se v Praze křtil výpravný kalendář, který byl připraven ve spolupráci s mnoha příznivci. Hasičská vzájemná pojišťovna, a.s. byla hlavním partnerem tohoto aktu i významným subjetem, díky kterému mohlo exkluzivní dílo vzniknout. Fotografie vysoké umělecké hodnoty zachytily vítězky a vítěze soutěží Miss Hasička ČeskoSlovensko, Hasič roku a Fernet Stock Hasič roku 2016.   Proč to připomínám až nyní? Třeba právě proto, že se v tomto období přesouváme do druhého čtvrtletí, ze zimy do jara, a to se o významu střídání ročních období více přemýšlí a mluví, stejně tak se více listuje i kalendářem. Ten je pro Hasičskou vzájemnou pojišťovnu letos významný kulatým výročím. HVP slaví 25 let novodobé historie na trhu pojišťovnictví. Jde o ryze českou komerční pojišťovnu, která svou image opírá právě o vztah k českým firmám a organizacím, obcím i jednotlivcům s velkou dávkou úcty k českému prostředí, podnikavosti, umu či místnímu intelektu. Ve století, kdy se globalizuje nejen myšlenka, výroba či zločin, je to přece jen obdivuhodný proces, jehož je potřeba si vážit. Slovo vlastenectví už sice není v módě, ale zdá se, že i ve světě nekonečného internetu má své místo na slunci. Nabízí spolupráci, která má smysl, otvírá srdce, aniž se brání světové otevřenosti. Eva Brixi

Nevěřím na pozitivní diskriminaci. Dobré úmysly vlády a zákonodárců se téměř vždy zvrhnou v opak, objeví se nečekané vedlejší efekty a z mezer v zákonech těží vykukové. Proto nedávám moc velké naděje záměrům podpořit starší zaměstnance na trhu práce různými pobídkami, které jdou ze společné kapsy do rukou těch, kteří si to umí nejlépe zařídit. Nicméně vysoký a stále stoupající převis poptávky po pracovní síle otvírá dveře do zaměstnání lidem 50+, protože lepší pracovník v předpenzijním i důchodovém věku než prázdné pracovní místo. Pavel Kačer

Život na venkově se stále nedaří dostat na podobnou úroveň jako ve městech, ač se o to různé vlády snaží už desítky let. Dokonce se zdá, že se situace stále zhoršuje. Naposledy se zavedením EET skončily stovky hospod a krámů, kde se dříve odehrával jakýs takýs společenský ruch. Ministr zemědělství s tím chce něco udělat. Snížit podnikatelům daňovou povinnost, zvýhodnit úvěry, dotovat nájmy... Vedle toho by však pomohla mnohem důležitější věc – zjednodušení podnikání a odstranění různých povinností a regulací. Rovněž je třeba zkvalitnit infrastrukturu, protože jak silnice tak telekomunikace jsou v odlehlých oblastech často v žalostném stavu. Rád bych věřil tomu, že nezůstane jen u slovních proklamací, jak to před volbami často bývá. Pavel Kačer

Do schránky přišel dopis. Opatřený logem instituce, která zasahuje do každodenního života. Otevírám onu obálku a čtu řádek po řádku. Marně jsem se snažila rozšifrovat jazyk, kterým ke mně listina promlouvala. Co tím vlastně myslela? Byla nějaká dvojznačná. Vzala jsem si k ruce slovník. Tedy, říká se mu zákoník. Snažila jsem se rozplétat větu po větě a zjišťovala jsem, že psaní bylo jen plné formulací, které si bez zákoníku a jeho komentářů jen těžko lze vyložit. A přitom to byl úplně obyčejný dopis, měl informativní charakter, podával přehled o tom, jak jsem si za loňský rok vedla. Jeho jazyk byl spletitý, neutrální, přísný a přitom tak těžko běžné lidské zkušenosti vzdálený a cizí. Jak si s ním poradí člověk, který má výuční list, to netuším. Špatně se s ním zachází antropologii, psychologii i žurnalistice. Je totiž uzavřený, sám do sebe a sám pro sebe, těžko přístupný. Ale jazyk, ať už jakýkoli, je primárně určený pro komunikaci. A má-li být účinná, vyžaduje porozumění. Pak je skutečně tento jazyk přínosný. Možná by stálo za to, kdyby místo šifer v oficiálním styku s nejrůznějšími institucemi, bylo využíváno takových prostředků, které všem ušetří čas s výklady a na rovinu jím bude prozrazeno, co je jádrem věci. Zase by lidé měli mnohem víc času na ty skutečně důležité a hodnotné aspekty, ať už jde o práci či soukromý život. Kateřina Šimková

Na předváděcí akce jezdí důchodci dál. A jsou podváděni dnes stejně jako před lety, kdy se ještě o tzv. šmejdech a jejich praktikách moc nedělo. Zdá se, že sebepřísnější zákony nepomáhají. Mohou si za to především senioři sami. Stále očekávají, že se dostanou na výlet zadarmo, k tomu si domů ještě přivezou pěkný dárek. I když už o nebezpečí, že budou okradeni, vědí, nechtějí si nechat poradit. Víc než pro kriminalisty a legislativce je to případ pro psychology a sociology. Politických řečí je okolo toho dost, skutečně odborných prací na toto téma minimum. A jak to v našich končinách chodí, jen tak se něco nezmění. Pavel Kačer