Dlouhé čekání na inflaci stále nepřináší očekávané výsledky. Evropská centrální banka dělá vše pro to, aby se rozběhla na doporučované dvě procenta (zejména tzv. kvantitativním uvolňováním, čili extrémním tiskem nových peněz), výsledek se nedostavuje. Analytici přicházejí se zajímavým vysvětlením. Přestože nezaměstnanost se snížila, vyjednávací pozice pracujících není dobrá, protože konkurenci vytváří globálně levná pracovní síla v Asii, a rovněž nástup robotů. Tam, kde jsou lidé ve výrobě, a dokonce i ve službách, příliš drazí, nastupuje stále dokonalejší a také levnější technologie. Ta snižuje náklady, zvyšuje produktivitu a kvalitu. Rotačky na eura a dolary se mohou otáčet ještě rychleji, přesto spící inflaci neprobudí. Nevím, jestli z toho mám být smutný... Pavel Kačer

Socializmus měl čtyři velké nepřátele – jaro, léto, podzim a zimu. Na náš kapitaliztický dnešek zase útočí nebezpečné bakterie. Ze všech, a často nečekaných, stran nám usilují o zdraví, životní pohodu a blahobyt. Podle informace z médií patří k nejšpinavějším místům, kde číhají celé armády bacilů, nákupní vozíky. Jejich držadla prý jdou z ruky do ruky. Že to nejsou ruce řádně umyté a dezinfikované, není pochyb. Velice se divím tomu, že stále ještě je národ relativně zdravý, když spoustu času tráví nakupováním, respektive osaháváním nákupních vozíků v obchodních centrech. Odborníci doporučí dva způsoby, jak se chránit. Buď používat neustále antibakteriální hygienické pomůcky a účinně likvidovat mikroorganizmy všude tam, kde s nimi přijdeme do styku. Nebo si vytvořit odolnost proti kontaminovanému prostředí a výzvám se postavit čelem. Odtud pochází i doporučení rodičům, aby nechali batolata válet v blátě, osahávat nemyté předměty i zvířata, tím si vytvořit dostatek protilátek. Nabízí se i třetí cesta. Ignorovat nebezpečí, o nichž se dovídáme od odborné i laické veřejnosti. Pavel Kačer

Aféra s emisemi automobilů nebere konce. Když prasklo na Volkswagen, že používal „dvojí metr" pro své dieselové motory, aby při testech splňovaly přísné normy Euro, nikdo netušil, že špína se vylije i na další značky. Poslední informace hovoří o tom, že v Německu budou prověřovat software i automobilky Daimler (vozidla Mercedes). Nejde pouze o stovky miliard korun, které musí zaplatit VW za poškozování životního prostředí a spotřebitelů, jde rovněž o důvěryhodnost celého businessu. Tvrdé emisní limity byly zavedeny s podporou výrobců nejen z ekologických, ale i konkurenčních důvodů. Pouze několik největších hráčů může investovat dostatek prostředků na vývoj stále čistších pohonných jednotek. Ostatní buď zkrachovali (u nás například LIAZ), nebo jsou nuceni nakupovat motory cizích značek (Tatra). Stále není jasné, kdo všechno ještě v emisních podvodech „jel“ a proti komu se nakonec tato kauza obrátí. Platí stále, že podvod se nevyplácí? Pavel Kačer

Československo patřilo k motocyklovým velmocím. Jak ve výrobě jednostopých vozidel tak ve sportovních disciplínách se Češi řadili ke světové špičce. Dneska to už neplatí. Jawa jako značka je odkázána na non euro trhy a na motory, které v licenci vyrábějí Číňané. Motorkářů v našich zemích přibývá, ale nikdy už nedosáhnou počtů z dob, kdy motorka byla v rodinách hlavním dopravním prostředkem. Světový průmysl poznamenala poslední krize. Tehdy odbyt klesl o desítky procent a od té doby stagnuje. Svět se mění, nejlidnatější země přesedají z motocyklů do osobních aut. Na nejvyspělejších trzích zachraňují situaci padesátníci. Těchto motorkářů potkávám na silnicích stále víc. Mnoho z nich se vrací na jawě, hondě nebo čínském skútru do mladých let. Touží po relaxaci a mírném adrenalinu za řidítky, chtějí ještě poznat kus světa a odmítají stárnout. Motocyklové značky musí pamatovat na ně i mladou krev. A přitom nemohou moc riskovat na rozcestí, které je nasměruje buď do prosperující budoucnosti, nebo do zapomnění. Pavel Kačer

Úroda obilí a řepky bude prý letos nižší. Statisti spočítali, že se sklidí o deset, respektive o sedm procent zrna méně. Důvodem mají být především nižší hektarové výnosy, částečně i omezení pěstební plochy. Nevím, jak odborníci stanovují budoucí sklizeň. Jistě na to mají své normy, pravidla a výpočty. Mě musí stačit pohled na dozrávající porosty. Podle toho, co vidím, nemám o obiloviny a olejniny sebemenší starost. Počasí, alespoň u nás, těmto plodinám přálo, porosty vypadají velmi dobře. Pravda, můj pohled může být jen omezený, přesto se podle zkušenosti příliš neliší od toho, co nakonec skončí v sýpkách. Taky vím, že odhady bývají velké „politikum“. Když se čeká nižší nabídka nějaké komodity, její cena na burze letí nahoru. ČSÚ i další zřejmě úmyslně podhodnocují odhad očekávané sklizně, aby podpořili růst cen a odbyt. Kdo ze zemědělců by si nepřál vyprodat rychle všechno a co nejvýhodněji? Pavel Kačer

Přišla jsem na tiskovou konferenci, pravda, s mírným zpožděním. Podkladové informační materiály se na mne nedostaly, zato tak zvané holubí letce, tedy někdejším kolegům, kteří se chodí na akce už jen posilnit, občerstvit, popovídat si, aby nevyšli ze sociálního kontaktu, aniž  jim poskytnuté materiály poslouží pro další novinářskou práci, těm  se dostalo plné pozornosti. Však to znáte, děla slečna, jíž jsem potvrzovala účast s tím, že mne téma zajímá. Holubí letka snědla a vypila vše, co bylo k dispozici, někteří pak sál opustili, většina však ještě počkala na oběd. Ostatně, proč ne. My pracovitější jsme sice poobědvali také, ale tak nějak normálně, aniž bychom museli spořádat vše, co bylo přichystáno. Odcházela jsem docela naštvaně, protože surovinami, které potřebuji já k přípravě chutného menu, jsou informace, nikoli bramborová kaše s řízkem. V hlavně mi zněla stále dokola věta té slečny, která měla tiskovku na starost: Však to znáte... Ano, znám, a to je ten problém. Dotýká se mne, že přednost mají dobrodruzi, kteří pro osobní požitek s absolutní samozřejmostí nezodpovědnosti a absence etiky ovládají pódium mnoha tiskových konferencí, jsou vítáni, i když, ano, přicházejí včas...Jde o etudu společenskou, obrázek morálky, o podstatu věci. O zrcadlo, které obraz nekřiví, ale pravdivě přenáší. Ale pozor, i s tendencí paušalizovat a zobecňovat. Eva Brixi