Učitelé ukončili dvouměsíční letní prázdniny demostrací za vyšší mzdy. A politické strany, které právě zveřejnily své volební programy, na ně pamatují. Hýří sliby, že do školství přidají peníze na odpovídající platy. Nic proto tomu! Kvalitní práce s dětmi a mládeží má být spravdlivě ohodnocena. Jsou tu však dvě ale: Kolik si může stát dovolit vydávat na učitelské mzdy? A předevím - má platit stejně špičkovou, průměrnou i mizernou výuku? Když se mluví o špatném finančním ohodnocení, nikdy se nehovoří o kvalitě poskytované služby. Co se jen obecně ví, že úroveň výuky a znalostí žáků upadá a nesnese srovnání s měřítky před deseti, dvaceti, třiceti lety. Nároky na maturanta nebo vysokoškoláka u státních zkoušek jsou mnohem nižší než v době totality. Učitelé by měli nejdříve prokázat, že si podstatné zvýšení platů zaslouží. A pak jistě na nich daňoví poplatníci nebudou skrblit. Pavel Kačer

Sledujeme absurdní divadlo, v němž hlavní roli ztvárnily billboardy u silnic. Někomu už léta leží v žaludku a prosadil zákon, který je nařizuje odstranit. Důvodem, jenž se nejčastěji používá, má být bezpečnost dopravy. Řidiči se prý nechávají reklamou na billboardech rozptylovat a nevěnují se řízení motorového vozidla. Jednou se dokonce stalo, že do konstrukce někdo naboural. Když se teď před očima užaslých motoristů objevila místo reklamního sdělení na mnoha místech státní vlajka, můžeme to brát jako připomenutí, že jsme stále Češi a máme být na symbol své země hrdí. Jenže úřad je úřad, i vlajka musí pryč, zakrýt ji má pytel do doby, než se billboard od komunikace definitivně odřeže. No pravda, řada účastníků silničního provozu by si mohla lámat hlavu nad tím, jak to s tou českou státností vlastně dnes je, přestala pevně svírat volant, a nakonec nabourat. Čekám, kdy někomu dojde, že i aleje stromů podél silnic vytvářejí nebezpečnou překážku, ptáci, kteří na nich posedávají, znečišťují vozovku, a odvádějí pozornost řidičů, kteří koukají, kde který vrabec letí. Takže po billboardech jistě v dohledné době budeme kácet i nevhodnou zeleň. Pavel Kačer

Česká republika – země pivu zaslíbená – přišla na trh s pozoruhodnou novinkou. První český pivovar vaří a prodává pivo pro ženy. Dobrý nápad, jak přivést slabé pohlaví k pití tohoto zdravého nápoje. Nicméně v některých evropských zemích už narazil na kritiku. Jde prý o sexizmus. V čem? Rafinovaný marketing se údajně snaží z žen vytřískat peníze. Čím se liší tento výrobek od běžné produkce? Jednak exkluzivním balením, které odpovídá ženskému vkusu a vnímání, ale také chutí. Ženské pivo je méně hořké a má lahodně karamelizovanou podchuť. Divím se pivní kritice, když u jiného zboží zatím označování podle genderu není na překážku, například v kosmetice, parfumerii, farmacii i jinde. Ale třeba se jednou dočkáme, že i kolínská voda po holení nebude smět nést označení „pro muže“, protože i dámy se zbavují chloupků na těle. V úsilí o vytváření bezpohlavního člověka se asi dočkáme ještě mnoha překvapení. Pavel Kačer

Přesné datum prezidentské volby už známe. Hned zkraje roku 12. a 13. ledna 2018 půjdou voliči k urnám, aby vybrali novou hlavu státu. Businessu může být v podstatě jedno, kdo bude další léta vládnout z Pražského hradu a Lán. Na tváři opravdu nezáleží. Ale důležité bude, jak se postaví k ekonomice této země. Zda se stane podporovatelem podnikání, ambasadorem českých firem v zahraničí, nebo tím, kdo bude mít naprosto odlišné a nebo protikladné priority. Věřme, že lidé v přímé volbě vyjádří svůj názor jednoznačně a v souladu s nejlepším prospěchem České republiky. Každý z předchůdců v prezidentském úřadu byl trochu jiný, ale každý představoval určitý typ hodnot, které prosazoval. Vzory, podle nichž se může orientovat, tedy národ má! Pavel Kačer

Tak tu máme další žhavé téma v letošní okurkové sezóně. Novináři, a dokonce i někteří ekonomičtí analytici, hovoří o zběsile rostoucí ceně másla, které je už nejdražší, kam až lidská paměť sahá. Octli jsme se až po uši v jakési máslové hysterii. Protože se počítám mezi pamětníky, mohu zavzpomínat na časy (a ceny) dávno minulé. Vím, že čtvrtka másla stála v revolučním listopadu 1989 plných 10 korun československých (v tvrdé socialistické měně). Nominálně je tedy cena dnes pětkrát vyšší. To však neříká o tomto mléčném výrobku téměř nic, vypovídá to jen o velké inflaci. V reálných cenách (vztaženo k průměrným mzdám) by se v současnosti muselo toto máslo prodávat přinejmenším za stovku (českých na stole). Média, a často též odborníky, víc ale zajímají laciné senzace, nikoli skutečný stav věcí. A který našinec by chtěl taky slyšet, jak je mléčný tuk pořád ještě levný ve srovnání s dřívějškem? Všichni proto budete raději vykládat, jaká nás to zasáhla nevídaná drahota. Pavel Kačer

Dnešní doba je značně posedlá materialismem a materiálním blahobytem. Základní hodnoty, po kterých toužíme, zabudovala také do materiálních struktur. Tak například zdraví – abyste o ně mohli pečovat, musíte v rámci systému nějak fungovat, využívat takový aparát, který je pro tuto oblast určen. Tato struktura znalostí, materiálních prostředků, nemovitostí, pojistného systému je úzce spjata s penězi. Říká se, že zdraví si za peníze nekoupíte. Tady platí, že to tak docela není pravda. A co třeba láska? První schůzka, první dojem udává psychologie, jsou rozhodujícím článkem v celém řetězci seznamování. Správné místo, správný oděv, správná vizáž. Ani zde si s ideály nepomůžeme, protože v tomto případě „oko bere“. A tak je to i s publicitou a vydavatelstvím. Krásné rozhovory, jež vycházejí na stránkách měsíčníků nebo jsou dostupné ve virtuálním prostředí, se samy nenapíší. Je třeba, aby někdo vytvořil otázky, odpovědi zapsal, zredigoval, doplnil stránku správnými fotografiemi. Je třeba, aby další člověk příslušnou stránku zalomil, vymyslel jí grafiku. Někdo to všechno také musí vytisknout. Rozdistribuovat. A pak se z celého díla může zpovídaný člověk či organizace těšit a prezentací, jíž někdo tu péči věnoval, pochlubit. A tím, že se takové vydání dostane k mnoha tisícům čtenářů, existuje šance, že s vámi někteří z nich budou toužit navázat další spolupráci. Co dáváte, to se vám vrací. Kateřina Šimková