Vláda, jejíž mandát brzy skončí, vypracovala státní rozpočet na příští rok. Opět nevyrovnaný, v r. 2018 máme hospodařit se schodkem 50 miliard korun. Zdá se, že nikdo nechce snižovat zadlužení veřejných financí, naopak je tu obrovská chuť žít na sekyru. Zřejmě podle přesvědčení jednoho polistopadového premiéra, ekonomického experta, jenž tvrdil, že dluhy se přece neplatí. Ano, odborníci doporučují podpořit rozvoj deficitním rozpočtem. Zároveň však připomínají, že později musí stát tento trend otočit. Jenže šedá je každá teorie a zelený strom života. Zadlužovat se chce každý, utáhnout si opasek nikdo. A politici si neříkají spolu s bývalým komunistickým heslem, ať platí bohatí, ale myslí si, ať to zaplatí ti, co přijdou po nás. Že může přijít hospodářská potopa, s tím si teď opravdu nikdo hlavu nedělá. Pavel Kačer

Tak se jmenovalo setkání, jež se uskutečnilo 18. září v Praze z iniciativy agentury Helas, jež proslula organizováním originální soutěže Ocenění českých podnikatelek. Ta vyhledává a popularizuje osobnosti ženského businessu, firmy s českým kapitálem, jejichž majitelky jsou ženy. Téma onoho podvečera spojovaly čtyři příběhy, čtyři osudy těch, které našly odvahu a pustily se do podnikání po svém, originálně a bez předsudků. A co se za takovou odvahou skrývá? Nejen spousty času, osobní energie, odříkání, ale hlavně radost. Radost z nového poznání, výsledků, jež prokazují, že se věci i lidé dokáží dát do pohybu, pokud nechybí vůle, píle, chuť a sny. Obdiv patří ještě jedné maličkosti – že se tyto aktérky české podnikatelské scény nezdráhají mluvit o svých zkušenostech, pocitech, emocích před ostatními. Dar, který jim rozvazuje jazyk, posiluje totiž odhodlání spousty dalších, a to je moc fajn. Eva Brixi

Globální zadlužení je mnohem větší, než se oficiálně uvádí. Podle Banky pro vyrovnání mezinárodních plateb dosahuje rozdíl 13 bilionů dolarů. Prý se totiž vůbec nepočítá s měnovými deriváty. Protože se tyto prostředky neobjevují v bilancích finančních a dalších institucí, vlastně se ani neví, kde se dluh nachází. Co z toho vyplývá? Máme se snad s chutí dál zadlužovat, protože státní dluhy se podle jednoho českého expremiéra stejně neplatí? Nebo máme čekat, kdy se spustí inflační lavina a všechny peníze světa budou znehodnoceny, jak se stalo s německou markou před nástupem Hitlera k moci? I nositelé Nobelovy ceny za ekonomii se neshodnou, zda je taková situace dobrá nebo špatná. Jen obyčejní daňoví poplatníci, tedy zaměstnanci i vlastníci malých a středních firem, vědí, že jejich finanční povinnosti jim nikdo nepromine, ať už se o 13 bilionech dolarů ví nebo neví. Pavel Kačer

Němci nechtějí kupovat automobily se vznětovým motorem. Poptávka po dieselech klesla letos v SRN o třetinu. I když jsou motory stále čistší, stále hrozí, že ani nová vozidla nebudou za pár let vjíždět do městských center. Do značné míry si za problém mohou výrobci sami. Aféra Volkswagenu s podvodným softwarem ještě nedozněla, navíc se ukázalo, že máslo na hlavě mají i další automobilky. Elektromobilita zatím není natolik technologicky zvládnutá, aby na ni přešel veškerý dopravní provoz. Co bude dál, to neví ani odborníci. Jedno však je naprosto jisté. Lidé se automobilů, ať už budou poháněny jakkoli, nevzdají. Pavel Kačer

Učitelé ukončili dvouměsíční letní prázdniny demostrací za vyšší mzdy. A politické strany, které právě zveřejnily své volební programy, na ně pamatují. Hýří sliby, že do školství přidají peníze na odpovídající platy. Nic proto tomu! Kvalitní práce s dětmi a mládeží má být spravdlivě ohodnocena. Jsou tu však dvě ale: Kolik si může stát dovolit vydávat na učitelské mzdy? A předevím - má platit stejně špičkovou, průměrnou i mizernou výuku? Když se mluví o špatném finančním ohodnocení, nikdy se nehovoří o kvalitě poskytované služby. Co se jen obecně ví, že úroveň výuky a znalostí žáků upadá a nesnese srovnání s měřítky před deseti, dvaceti, třiceti lety. Nároky na maturanta nebo vysokoškoláka u státních zkoušek jsou mnohem nižší než v době totality. Učitelé by měli nejdříve prokázat, že si podstatné zvýšení platů zaslouží. A pak jistě na nich daňoví poplatníci nebudou skrblit. Pavel Kačer

Sledujeme absurdní divadlo, v němž hlavní roli ztvárnily billboardy u silnic. Někomu už léta leží v žaludku a prosadil zákon, který je nařizuje odstranit. Důvodem, jenž se nejčastěji používá, má být bezpečnost dopravy. Řidiči se prý nechávají reklamou na billboardech rozptylovat a nevěnují se řízení motorového vozidla. Jednou se dokonce stalo, že do konstrukce někdo naboural. Když se teď před očima užaslých motoristů objevila místo reklamního sdělení na mnoha místech státní vlajka, můžeme to brát jako připomenutí, že jsme stále Češi a máme být na symbol své země hrdí. Jenže úřad je úřad, i vlajka musí pryč, zakrýt ji má pytel do doby, než se billboard od komunikace definitivně odřeže. No pravda, řada účastníků silničního provozu by si mohla lámat hlavu nad tím, jak to s tou českou státností vlastně dnes je, přestala pevně svírat volant, a nakonec nabourat. Čekám, kdy někomu dojde, že i aleje stromů podél silnic vytvářejí nebezpečnou překážku, ptáci, kteří na nich posedávají, znečišťují vozovku, a odvádějí pozornost řidičů, kteří koukají, kde který vrabec letí. Takže po billboardech jistě v dohledné době budeme kácet i nevhodnou zeleň. Pavel Kačer