Když se Indové rozhodli v pražských Letňanech ukončit výrobu lehkých nákladních automobilů Avia, zdálo se, že tím končí víc než čtyřicetiletá historie těchto populárních vozidel. Ale teď přichází z automobilky dobrá zpráva. Chystá se návrat nové avie, která by na vyšší úrovni měla navázat na legendu. Vozidlo bylo oblíbené zejména mezi menšími autodopravci. Podnikatelé dnes při obnově vozového parku musí volit mezi konkurenčními zahraničními značkami. Držím palce podnikateli Strnadovi, aby mu podnikatelský záměr vyšel, českým konstruktérům, aby novinka uspokojila náročné požadavky uživatelů, a všem ostaním, kterým avie na chybí, aby se s ní opět na silnicích potkávali. Pavel Kačer  

Starou mysliveckou jsme vždy ctili. Vždyť jsme jí říkali důvěrně „alkohol s lidskou tváří“. V čem se liší od běžné whisky? Jak prozradili výrobci z Palírny u Zeleného stromu, obsahuje i chuť rozinek, meruněk a dalších látek. Ani po letech neztratil „myslivec“ nic ze své popularity, naopak oblíbili si ho další generace Čechů. Tradiční tuzemská značka lihoviny prostě musí jít s dobou. Z etikety na nás „spiklenecky mrká“sice stále stejný nimrod v klobouku, ale už opět značně omládl. A ve tváři se mu zračí jistý mefistotelský výraz. Své věrné konzumenty si drží dál, ale pro lidi pod čtyřicet musí odhodit trochu té starosvětské usedlosti a ukázat se jako po čertech úspěšný chlapík. Pavel Kačer

Ať je člověk podnikatelem či manažerem, je psychicky odolný, nebo vyžaduje pohodlí, v jednom jsme nejspíš stejní. V pyžamu. Pocit, když člověk nosí pyžamo, se vyrovná málo čemu. Když do něj vklouznete, záhadnou mocí vás tento oděv zklidní, sejme z vás tíhu všedního dne, pracovních povinností. Cítíte se svobodní. Paradoxně se pyžamo stává oděvem nových kreativců 21. století. Home office uniformou všedních dní. To právě proto, že toto osvobození otevírá lidskému jedinci jedinečnou cestu, jak být sám sebou, se sebou a vydat ze sebe to nejlepší, co v něm už tak, téměř přirozeně je. Bylo by krásné, aby i oblek, koktejlky či kostýmek měly podobnou schopnost a člověku dodaly takové pohodlí, v němž by se cítil nesvázaný a plný energie. Nemusel by se hlídat na každém kroku, ale mohl by dýchat bez studu. V něčem, co nám není příjemné, těžko dáme průchod životu naplno – a život, to je přeci i naše práce, pro mnohé poslání. Kateřina Šimková

Člen bankovní rady Pavel Řežábek veřejně prohlásil, že zavedení devizových intervencí byla chyba a pro ČNB je další nakupování devizových rezerv nebezpečné. Potvrdil tak výhrady kritiků slabé koruny, k nimž mimo jiných patřili i prezident České republiky a odborová centrála ČMKOS. Exportérům se sice na několik let ulevilo, byli na zahraničních trzích více konkurenceschopní. ale nyní musí očekávat tvrdý dopad na zem. Ti chytřejší a schopnější se na silnou domácí měnu připravovali a bezpochyby tuto změnu zvládnou. Nicméně si myslím, že držení kurzového závazku, déle než se původně očekávalo, se dá od bankéřů nazvat i jako medvědí služba. Pavel Kačer

Žijeme v zajetí technologií. Řekl bych, že jsme v tom až po uši. Bez kalkulačky už si ani nespočítám útratu v obchodě, bez počítače nemohu pracovat, bez mobilu nevyjdu z baráku. Moderní vychytávky nám usnadňuji a zpříjemňují život, umožňují fungovat. Ale běda, když si postaví hlavu. Stačí opravdu málo, například vypnout elektrický proud, a jsme nahraní. V pátek ráno se odmlčel můj telefon. Protože jsem se k němu nechoval vždy správně, trápil ho mrazem, upustil opakovaně na tvrdou podlahu, přebíjel baterii, vzal jsem to jako odplatu. Už toho má asi dost, pomyslel jsem si. Jenže po osmihodinové odstávce se zničehonic vzpamatoval a dělá, že se nic nestalo. Na internetu jsem se dozvěděl, že závada nebyla na mém přijímači, ale odporoučela se síť operátora. Ať tak či tak, stálo mě to celý pracovní den. Děsím se, co budeme dělat, až nastane blackout a my se na dlouho ocitneme bez elektronických pomocníků. Přežijeme? Pavel Kačer

Tak už je to tady! Štěstí se stává institucí, nebo chcete-li, veřejným statkem. V řadě firem, zahraničních a už i českých, jsou zaměstnáváni lidé, kteří mají jediný úkol – postarat se o spokojenost pracovníků. Říká se jim manažeři štěstí. Nevím, jestli se dá štěstí vyrobit na zakázku, protože se jedná zpravidla o intenzívní pocit někde uvnitř jednotlivce. S tím, co se děje okolo něj, nemívá nic společného. Jistě bych však chtěl pracovat ve spokojené atmosféře. Ale to nezajistí k tomu určený člověk, ale celý kolektiv spolupracovníků. Předpokládá to, že dělám na smysluplné věci, v odpovídajících podmínkách a s uspokojivým výsledkem, včetně finančního a morálního ohodnocení. Ale o štěstí, existuje-li vůbec, se postarám sám, jako o jiné intimní věci... Pavel Kačer