Jaro letos přichází poněkud váhavě, šetří s teplotou i sluncem. V televizním zpravodajství se diváci vystraší nečekaně krutými podmínkami, které nám tento rok připravil, aby se mezi tím dozvěděli o překonání teplotních rekordů. Senzace prostě musí na obrazovce být, ani kdyby trakaře nepadaly... Pravdou je, že jsme si zvykli na letní dny v dubnu a tropy v máji. A když přijde normální počasí podle pranostiky „březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem,“ nejde nám to pod fousy. Nicméně samotná příroda si tento způsob jara velmi pochvaluje. Ozimy se vydařily, vše se zazelenalo, peckoviny bohatě kvetou a pokud nepřijdou mrazíky a později velké sucho, můžeme se těšit na dobrou úrodu ovoce a dalších plodin. A hlavně, měli bychom vzít počasí takové, jaké je. Pavel Kačer

Obchodování je prý špinavá záležitost, pouhé kšeftaření, a lidé s vysokými morálními kvalitami se k něčemu takovému nikdy nesníží. Neměli bychom proto podléhat trhu, ale chovat se podle pevných etických zásad. Kdo takto argumentuje, používá hrubé manipulace. Jak správně tvrdí náš nejznámější školitel, ing. Ivo Toman, všichni se prodáváme. „Už i malé dítě, když nechce jít spát a chce se déle dívat na televizi, slíbí rodičům, že bude hodné. Uzavře s rodiči dohodu, že pokud bude hodné, může zůstat u obrazovky déle. No uznejte sami, není to také obchod? Není to něco za něco?“ A co se nabízí místo neviditelné ruky trhu (což není nic jiného než nechat spotřebitele, aby si svobodně vybral, co mu nejvíc vyhovuje)? Státní regulace, byrokracie. Moudrý úředník (politik) údajně mnohem lépe ví, co nám prospívá, co škodí, co podporovat a co potlačit. V ne tak vzdálené minulosti učinila socialistická společnost pokus obejít se bez trhu. Zlikvidovala konkurenci, vytvořila monopoly a prosazovala rovnostářství. Bez úspěchu. Všechny snahy, s nimiž přicházejí inženýři lidských duší, zničit tržní vztahy, jsou odsouzeny k nezdaru, i když budou trvat, podle mého názoru, až do skonání světa. Pavel Kačer

Pro ty, kteří chtějí pracovat, je dnes v Česku mimořádně příznivá situace. Na trhu je sto tisíc volných míst. Firmy shánějí především řemeslníky a odborníky z technických oborů. Na druhou stranu evidují úřady práce téměř půlmilionovou armádu nezaměstnaných. Kdo jsou tito lidé? Velká část z nich vůbec nechce pracovat, protože nikdy nepracovala, nikdo ji na práci nepřipravoval a dobře vyžije na sociálních dávkách. Další, početná, skupina využívá nabídek z tzv. šedé zóny. Žije si nad poměry, protože ke státní podpoře dostává i slušně zaplaceno za brigádnickou výpomoc tam či jinde. A pak tu máme absolventy obskurních humanitních oborů, jež nikdo nezaměstná ani s diplomem v kapse. Je čeká buď nákladná rekvalifikace, nebo dlouhé čekání na uplatnění v neziskové sféře. Naštěstí moderní společnost, resp. její ekonomika, je natolik výkonná, že uživí všechny, ať už pracují, nebo se jen vezou. Pavel Kačer

Češi se snaží hrát fér. V ožehavých společenských věcech, jako je například postoj k sexu, politice nebo vyznání, jsou velmi tolerantní. Chovají se zodpovědně k životnímu prostředí i k slabším. Myslím průměrné, středostavovské občany, kteří v národu převažují. V současnosti se do popředí dostává boj proti palmovému oleji. Spotřebitelé se mu začínají vyhýbat. Ne že by měl nepříznivé výživové vlastnosti, ale rozšiřující se plantáže palem v Indonésii ubírají životní prostor ohroženým orangutánům. Jenže potravinářský průmysl, který tento tuk s oblibou pro nízkou cenu a širokou upotřebitelnost používá, tvoří jen malé procento světové spotřeby. Palmový olej se především povinně přidává do motorové nafty jako obnovitelný zdroj. Údajně z ekologických důvodů! I když se už dávno ví, že rostlinné složky v ropných produktech nic neřeší, bude se v jejich užití pokračovat dál. Nejde o přírodu, ohrožené druhy, jde o obrovské zisky těch, kteří do obnovitelných zdrojů investovali. Někdo tu podvádí a zneužívá cítění poctivých lidí. Pavel Kačer

Všude v (křesťanském) světě se slaví velikonoční svátky. Jen u nás se však v pondělí ženy šlehají pruty, (na Moravě a na Slovensku) polévají studenou vodou. Jak vidno, Češi a Slováci přispěli originálním způsobem ke světovému kulturnímu dědictví. Jen se obávám, že tento lidový zvyk, proti němuž samy ženy neprotestují (prý je omladí), může zajít díky politické korektnosti na úbytě. V Bruselu, případně na českém ministerstvu práce a sociálních věcí, totiž sedí mnoho vlivných lidí, kterým lynčování slabého pohlaví ze zásady vadí. Užijme si proto velikonoční pomlázky, dokud nám mrskání nezakáže nová evropská, případně česká, legislativa. Pavel Kačer

Vláda zřejmě rozšíří svoji působnost do sfér, kam dříve nezasahovala. Chce se starat nejen o sociální jistoty svých občanů, ale také o jejich emoce. Pochopitelně, že bude usilovat jen o ty kladné, zatímco s těmi zápornými bude bojovat. Jak jinak si vysvětlit, že ministerstvo práce a sociálních věcí hodlá do povinností zaměstnavatele zanést předcházení stresu. Tedy stresovat se nesmí zaměstnanci, nikoli podnikatelé a top manažeři. S tímto právně vymahatelným nárokem – klídek na práci, který boří dosavadní tabu, však vznikají určité problémy. Jak měřit úroveň klidu, respektive nastavit hranici, za níž už je pracovník vystaven stresujícím tlakům? Co s tím, když hodnota psychické zátěže bude vyšší než povolená? Postačí povinné pracovní přestávky? Bude třeba firemních preventistů, psychologů a psychiatrů, kteří budou stresové faktory zaznamenávat, zmírňovat, či rovnou odstraňovat? Nestoupne mnoha lidem adrenalin už jen z faktu, že si musí ráno přivstat do zaměstnání a tam si obléknout pracáky? To ukáže až samotný život, ale je třeba nevzdát to předem. Pokud se boj se stresem podaří vyhrát, mohou na ministerstvu už rovnou přikročit k předpisům, jimiž se bude kodifikovat právo na štěstí. Jistě uznáte, že bez něho se nedá žít! Pavel Kačer