Rád si vždy připomenu klasickou hlášku z kultovního filmu Samotáři. Hlavní hrdina, stále omámený marihuanou, s lítostí prohlašuje, že hulení v Česku ještě nemá vybudovanou tradici. Má pravdu, zato pokud jde o požívání alkoholických nápojů, můžeme najít první stopy už u Praotce Čecha. U nás se daří chmelu a sladovnickému ječmenu, proto jsme národem pivařů. Karel IV k nám z Burgund dovezl vinnou révu a od těch časů holdujeme taky vínu. A díky 13. karlovarskému pramenu nazvaného Becherovka jsme přišli na chuť i destilátům, nemluvě o domácí švestce, jež dává základ poctivé vizovické slivovici. Rozhodně si výrobci a prodejci dobrého moku nemohou stěžovat na nedostatek konzumentů. Spíš naopak je třeba ty největší krotit. Proto vznikla iniciativa s názvem Alkohol zodpovědně, která si klade za cíl, aby pivo, víno a pálenka v českých zemích přinášely jen radost. Své síly pro dobrou věc spojili tuzemské pivovary, vinné sklepy, likérky s lékaři a úřady. Nakonec však bude záležet na každém z nás, jak se k tomu postaví. Budeme myslet na zdraví a následky, zachováme se i jako zodpovědní rodiče, ukáznění řidiči motorových vozidel, nastávající matky? Alkohol není metla lidstva, je to potravina jako každá jiná - v malém množství lék, ve velkém jed a podle jiného přísloví - dobrý  sluha, ale špatný pán. Pavel Kačer

Češi jsou opět o něco bohatší. Tedy ne úplně všichni, ale těch prvních deset osobností s největším majetkem v České republice si vesměs, podle časopisu Forbes, polepšilo, v průměru o osm procent. Tahle zpráva se asi nebude líbit komunistům, kteří považují bohatství za zločin na pracujících. Nevím, jestli se mám taky naštvat, nebo se radovat, či nechat informaci jedním uchem vstoupit tam a druhým pustit ven. Přál bych si, aby se lidé cítili bohatými bez ohledu na to, kolik vydělávají a co všechno si pořídili. Miliardy, jak známo, nepřinášejí hluboké uspokojení, ale starost o ně. Skutečné poklady se nacházejí jinde než v bankovních trezorech. Bude-li nás s tímto názorem víc, poroste i dobrá nálada ve společnosti. Žít mezi spokojenými občany, to se může podařit jen v zemi, která je podle mých měřítek opravdu bohatá. Pavel Kačer

Každý zaměstnanec ví, že pro ztrátu důvěry následuje okamžitá výpověď. Když podvádí jednotlivec, je to sice politováníhodné, ale lze to pochopit. Když někdo postaví na lži celou firmu, může mít zpočátku úspěch a dobře prosperovat. Ale v okamžiku, kdy se věc provalí, končí. Bez důvěryhodnosti totiž nelze dosáhnout ničeho. Kdo si pokazí dobré jméno, sotva ho kdy získá zpět. A těm poctivým se zhroutí svět, ideály, pro něž jim stojí za to dělat jen to, co je správné. Proč o tom mluvím právě teď? Jedna velká automobilka byla přistižena, jak podvádí své zákazníky a všechny ostatní. Aby se mohla chlubit, jak málo zatěžuje životní prostředí exhalacemi, montovala do motorů speciální zařízení a tím záměrně zkreslovala skutečnost. Není to poprvé, kdy byl obří koncern a vzor počestnosti nachytán v nedbalkách. Následovala sice omluva a astronomická pokuta, ale podvod už zůstane podvodem. A mnoho lidí si potvrdí svůj dojem, že poctivě to prostě nejde, protože vše jsou jen prázdná slova, póza a přetvářka. Taková morální škoda bývá, bohužel, nenapravitelná. Pavel Kačer

Kocoura z reklamy GE Money Bank na úvěrové produkty zná každý. Jak by ne, když se objevuje před kamerou už od koťátkovského věku a v současnosti natočil další díl reklamního spotu pro televizi, v níž je opět hlavním protagonistou. Přiznám se, že jsem se po shlédnutí krátké sekvence nezvedl a nešel si do banky půjčit peníze. Vlastně vůbec nevím, na co ta reklama je. Bavím se však otráveným výrazem kocouřiska, který, jak jsem se dozvěděl, se jmenuje Tomio a žije ve středních Čechách. Naposledy si vyšel se svým páníčkem na lední hokej, na hlavě hokejovou přílbu a ve výrazu tváře zase to obrovské znechucení. Vsadím se, že tím dostane každého. I reklama může pobavit, dokonce víc než hlavní program, jejž doplňuje. Chce to ovšem mít dobrý nápad, šikovný tvůrčí štáb a především někoho, kdo to na vás dobře zahraje. Tomiovi to jde znamenitě. Pavel Kačer

Odborníci i laici, všichni jsou překvapeni. Hrubý domácí produkt České republiky rostl z roku na rok o 4,4 procenta, což neočekávali ani ti největší optimisté. Ostatním navzdory se domácí ekonomice nebývale daří. Kdo na tom má podíl? Vláda? Česká národní banka a její politika umělého oslabování koruny? Podnikatelé a zaměstnanci? Otázek se nabízí mnoho, odpovědí také. Všichni by si chtěli přihřát svoji „polívčičku“. Stát tím, že bude víc utrácet, ČNB, že prodlouží intervenci vůči tuzemské měně, zaměstnanci, že požadují vyšší platy, podnikatelé... Protože sami dost dobře nevíme, kde se taková prosperita bere, neměli bychom ji hned podkopat neúměrnými nároky. Protože tak jako se překvapivě objevila může stejně rychle zmizet jako pára nad hrncem. Pavel Kačer

Poslední dobou se objevují stále častěji informace na téma emoce a ... Emoce a ekonomika, emoce v procesu řízení, emoce jako významný prvek nakupování, investování, posuzování. Emoce sem, emoce tam. Žijeme ve století emocí, emocím dáváme zelenou, emoce velebíme. Není to od věci. Zejména tehdy, když víme, jak je využít v pozitivním slova smyslu k tomu, co je ovlivnitelné ku prospěchu dané věci, nálady lidí (ne fanatismus a podobné zhoubné manipulace) nebo třeba v psychoterapii či prostém přístupu, třeba lékaře k pacientovi. Emoce jsou mocné a dokáží mnohé, vedou nás ke krásnému, zdravému, k nadšení, a konec konců i k rozumu. Tím bych jen ráda podotkla, že právě do ekonomického rozhodování v určité míře patří, možná souvisí s odvahou, zdravým riskováním i sebevědomím. Patří do podnikání i k práci manažera. Myslím, že je na čase, abychom si to uvědomili a nezatracovali je jako něco podružného, jako doplněk „něčeho“, co je nedůležité. Ale abychom s nimi počítali, uvědomovali si je a dokázali s nimi nakládat. Eva Brixi