Už se zdálo, že české silnice postihlo prokletí, jehož se nikdy nezbaví. Byly velmi špatné a na řadě míst nebezpečné v každé rychlosti. Čtvrt století po konci socializmu si stále zachovávaly jeho typické rysy – místo kvalitních oprav se jen látaly největší díry. Letos se však konečně ukázalo, že i silniční síť může odpovídat požadavkům na rychlou a bezpečnou dopravu. Opravuje se současně na stovkách míst v republice. Už ne flikováním, ale pokládá se zpravidla nový asfaltový koberec a vozovka je pak jak nová. Proč to najednou jde a čtvrt století nešlo, je mi záhadou. Protože se ukazuje, že nechybí peníze ani stroje a lidé. Řidiči se musí smířit s mnoha dopravními komplikacemi. Ale udělají to rádi. Pavel Kačer

Sedláci se vyznačují selským rozumem a lidovou moudrostí. Vědí, že úroda se sčítá, až když je uložena pod střechou. Proto každý odhad sklizně obilí „na stojato“ je více méně nepřesný. V dobách budování světlých zítřků, kdy na polích zuřila bitva o zrno, se muselo myslet optimisticky a hektarové výnosy se nadsazovaly. V našich kapitalistických časech se změnily i poměry v zemědělství. Nyní se odhady úrody podhodnocují. Proč? Když se očekává velký převis nabídky nad poptávkou, cena klesá. A farmáři si přejí prodat své produkty co nejlépe, pochopitelně. Loni zaznamenali v Česku rekordní úrodu obilí i olejnin, letos vzdor prognózám to vypadá také velmi dobře. Ale dočkejme času, jako husa klasu, praví další z oblíbených mudrosloví... Pavel Kačer

Letní okurková sezóna přináší na novinářský stůl celou horu vědeckotechnických zajímavostí, které by jindy zůstaly někde „u ledu“. Zaujal mě rychlý rozmach 3D tiskáren, které podle dnešní zprávy dokáží „postavit“ během několika hodin nejen celý dům, ale i most přes řeku. Zdá se, že inovační potenciál a možnosti k dalšímu růstu produktivity práce jsou naprosto nevyčerpatelné. Úřad pro patenty a vynálezy nikdy nemůže zavřít, jak kdysi někteří navrhovali, protože prý už všechno bylo vymyšleno. Avšak přes netušené perspektivy a nové obzory nejsou lidé ani o špetku spokojenější. Rychleji než nové možnosti rostou jejich nároky. Škoda, že nikdy nedokážeme vymyslet a sestrojit 3D tisk na spokojenost! Asi proto, že ji nelze docílit v materiální oblasti, ale jen v naší duši. Pavel Kačer

Na některé věci selský rozum nestačí. V případě řecké krize to platí dvojnásob. Kdyby Řecko bylo soukromou firmou nebo osobou, muselo by poskytnout věřitelům stoprocentní záruky za půjčky ještě dřív, než by vidělo první euro. Ti by si ho nejprve důkladně „proklepli“, jestli je v jeho silách peníze i s úroky vrátit. Jakmile by se objevily první náznaky insolvence, už by nikdo „nehasil požár“ nalitím dalších peněz k údajné záchraně dlužníka. A brzy by na dveře zaklepal exekutor. Bohužel moderní ekonomika je postavena na dluzích. Čím víc stát dluží, tím víc prosperuje. Máte finanční problémy? Vezměte si další úvěr a všem se zase povede dobře! Mnoho lidí, od těch nahoře až po ty dole, je bytostně přesvědčeno, že k prosperitě stačí jen tisknout nové bankovky a velkomyslně je utrácet. Že to funguje pouze do určité míry, jen do času, se už přesvědčili mnozí – osoby, firmy i státy. Jenže příkladů, jak to pak špatně dopadne, bylo zřejmě málo a tak chystáme další experiment. Tisknout, půjčovat a utrácet, jak ještě nikdy předtím. A pak se teprve ukáže! Pavel Kačer

V médiích i mezi lidmi se začalo diskutovat o velkém problému dnešních dnů – migraci lidí z oblastí postižených válkou a nepokoji. Češi zaujali ke kvótám pro uprchlíky celkem jednoznačný postoj. Ve svém domě chtějí jen ty, kteří jim ho nerozvrátí. Jsou tedy rasisté, že neotvírají dveře všem? Předseda Česko-vietnamské společnosti na jiném místě uvádí, jak se chováme k početné komunitě Vietnamců. Dali jsme jim šanci a oni ji využili. Ukázali, že mohou a chtějí být dobrými sousedy v naší zemi. Pracují, studují a cítí se v ČR jako doma. Češi jim na oplátku zase nevnucují svoje kulturní zvyky, náboženské ideologie a nijak se nad ně nevyvyšují. Mají jen jednu špatnou vlastnost. Jsou příliš skromní a neumí prodat své zásluhy. Když se v zahraničí  hovoří o tom, že Češi nechtějí cizince a jsou tedy rasisté, mlčí, místo aby se pochlubili úspěchy, jež v integraci jiných národností dosáhli. Pavel Kačer

Přečetl jsem si výsledek zajímavého průzkumu, který se vztahuje ke konci školního roku. Většina českých rodičů v něm odpověděla, že odměňují štědře své děti za vysvědčení. A to i přesto, že sami v dětství nedostávali za pěkné známky téměř nic. Chápu, že poměry se mění stále rychleji a nic netrvá věčně. Ale vzpomínám si, že ani já nedostával za vysvědčení peníze, nicméně motivován jsem byl. Morálně, tedy pocitem, že nemohu matku zklamat. U sousedů si vzal na starost motivaci otec za pomocí rákosky. V našem světě vždy platí něco za něco. Nejprve se musím snažit, aby se dostavil kýžený výsledek a s ním emocionální, případně i hmotná, odměna. Nevadilo by mi, že dnešní děti dostávají peníze, a často ne malé, pokud si je opravdu zaslouží. Avšak povinností jim ubývá, zato mají na všechno právo garantované zákony. Nemusí doma pomáhat, proto se často poflakují po ulicích, nudí se a nevědí, co dělat. Platí stále přísloví, že zahálka, matka neřesti. A od neřestí je už jen krůček k nespokojenosti a nešťastným koncům. Proto příliš peněz za nic nebo za málo může být medvědí služba, přestože si rodiče myslí, že pro své potomky dělají jen to nejlepší. Pavel Kačer