Říká se, že slovo dělá muže. Správně vyřčené ve vhodnou dobu může dělat doslova zázraky. Prezident České republiky Miloš Zeman řekl tento týden při své cestě do Královéhradeckého kraje hned několik vět na adresu bankovní rady ČNB. Oznámil, koho bude jmenovat, až guvernérovi a dalším členům vyprší mandát. Dosadí do centrální banky osoby, které, podle jeho slov, nebudou experimentovat s ekonomikou a nebudou intervenovat proti koruně. Ačkoli toto personální opatření může Zeman provést až příští, respektive přespříští rok, česká měna okamžitě reagovala výrazným posílením. Prostě slovo dělá muže a někdy ještě mnohem víc. Pavel Kačer

Když se otvírá nový úsek dálnice, silniční obchvat nebo jen stezka pro cyklisty, pásku stříhají ti, kteří na dílu nemají žádnou zásluhu – hodnostáři. Tváří se, že lid má děkovat jim, veřejným činitelům. Ale opak bývá pravdou. Nejen, že nepřiložili ruku k dílu, ale ze svého nevydali ani korunu. Měli jen tu pravomoc, že nakládali s penězi, které nevydělali. Nebo vypůjčili za velmi nevýhodných podmínek finanční prostředky, které opět nebudou splácet oni, ale daňoví poplatníci, jejich voliči. Kdybychom se měli držet logiky, otvírat novou stavbu by měli právě obyčejní lidé, kteří na ni, byť třeba nedobrovolně, přispěli. A zhotovitelé, kteří by si měli hned na místě vyslechnout názory přítomných, zda se jim jejich stavba povedla nebo spíš zklamala. Jsem zvědav, kdy se toho jednou dočkáme. Avšak nejsem v tomto směru veliký optimista. Pavel Kačer

Lidé prý nerozumí penězům a špatně s nimi hospodaří. Chybí jim finanční gramotnost, a proto stát chce tento vyučovací předmět rozšířit do škol. Tentýž stát však nakládá s penězi stejně nerozumně jako domácnosti. Na své stále rostoucí výdaje si každoročně půjčuje a dluhy splácí jen tím, že si nadělá nové, ještě větší dluhy. Proč se tak děje „nahoře“ i „dole“? Protože se to zjevně vyplácí. Centrální banky i politici se snaží vyrábět inflaci, tisknou ničím nepodložené peníze, nakupují bezcenné dluhopisy a provádějí nestandardní monetární a fiskální operace, které byly dříve zapovězené. Poškozováni jsou ti odpovědní, ti střadatelé, kteří si spoří na příště, na trochu lepší důchod, na světlejší budoucnost. Jen díky nim se celý finanční systém, a to nejen v ČR, zatím nezřítil. Ale že se katastrofa blíží, je nad všechny pochyby. Pavel Kačer

Nedávno jsem navštívil domov důchodců v malém východočeském městě. Správně řečeno, moderní dům pro seniory s pečovatelskou službou, s patřičným zázemím, se vším možným komfortem a s dlouhou čekací listinou. Staří lidé si tam užívají chvíle zasloužilého odpočinku. Jen si říkám, jestli té péče není někdy až příliš. Dříve tam obyvatelé měli v pokoji kuchyňský kout, kde si mohli uvařit teplý oběd i večeři. Po reorganizaci už samostatné kuchyňky být nemohou, vaří se centrálně a jí společně. Mnohým to takhle vyhovuje a jsou za to vděčni. Ale mnoho seniorů má dlouhou chvíli a celý den nevědí, co dělat. Mohou na vycházku, mohou se bavit se svými sousedy, sledovat televizi a nebo vyrábět upomínkové předměty v kroužku šikovných rukou. Líbí se mi, že je o penzisty i na venkově dobře postaráno. Ale nelíbí se mi, když se z nich dělají osoby neschopné se o sebe starat a odkázané na cizí pomoc. Většinou ani tihle lidé takoví nejsou a přílišná péče jim nevyhovuje. Pavel Kačer

Že je důchodový účet už léta v mínusu, chybí každoročně desítky miliard korun, to není třeba zdůrazňovat. Vznikla komise, která pracovala řadu měsíců a na závěr své činnosti navrhla určitá řešení, nicméně dluh narůstá dál. I bez komise je zřejmé, že na rostoucí počet penzistů se musí sehnat více peněz. Nezíská je žádná další komise, ty se prostě na schůzích nevysedí. Řeklo by se, že stát, který potřebuje větší příjmy, si začne podniky a podnikatele, prostě ty, co mu snášejí „zlatá vejce“, víc hýčkat. Místo toho se znovu mluví o zvýšení daňové zátěže, o potřebě opět zavést stotisícový kapitálový vklad pro vznik s.r.o., ve hře jsou povinné členství v hospodářské komoře a další byrokratická opatření. Věřím však, že se najdou i na rozhodujících místech lidé, kteří používají rozum a dokáží dohlédnout následků rozhodnutí, která se snadno zavedou, ale obtížně berou zpět. Pavel Kačer

Potichu, za zády daňových poplatníků, o jejichž peníze se ale jedná, diskutuje Česká pošta s vládou o miliardové dotaci na provozování ztrátových poštovních úřadů. Zatímco většina politiků by byla pro, ministr financí Andrej Babiš nesouhlasí. Uvažuje totiž jako podnikatel. Ví, že pošťáci mají ve své činnosti spoustu nevyužitých rezerv, ale že je pro ně snazší natáhnout ruku ke státu se slovy „zaplať!“. Jak spor nakonec dopadne, uvidíme. Sám mám, jako ostatně každý z nás, s Českou poštou časté zkušenosti. A jsem přesvědčen, že místo subvencí by zasloužila vystavit plné konkurenci. Třeba by pak pošťáci nosili adresátům balíky až do domu a ne jenom vhazovali do schránky oznámení, že si zásilku mají vyzvednout na místní poště. Pavel Kačer