Když se v devadesátých letech otevřel volný trh a začalo k nám ve velkém proudit zahraniční zboží, neměli Češi kupní sílu na to, aby kupovali drahé a módní věci. Náplastí na tuto bolest se staly second handy, které u nás zdomácněly jako „sekáče“. Oděvy, doplňky a boty, ať už použité nebo z výprodejů, padly na úrodnou půdu. Lidé se za pár korun mohli dostat k více méně kvalitnímu a žádanému sortimentu, který dříve na trhu chyběl. Oblíbenými se staly „hrabáky“, v nichž se za hubičku našly často velmi pěkné kousky. Postupem času se však měnila nejen nabídka, ale i finanční možnosti spotřebitelů. Rostly ceny, navíc padnout v sekáči na skutečné terno už nebylo pravidlem, ale jen možností, pokud ovšem měl zájemce trochu štěstí. A dnes je situace zase jiná - už nikdo nehodnotí módu z druhé ruky jako z nouze ctnost, ale jako správný směr k udržitelnosti. Celebrity jdou příkladem a rády se předvádějí v obnošených věcech, jimž vdechly nový život. Mění se i prodejny, z nichž ty nejlepší fungují například v industriálních prostorách, vylepšily design a nabízejí kupujícím posezení s kvalitní kávou, čajem a zákusky. Nový trend podporuje nejen udržitelnost, ale i kreativitu. Pomocí jehly, nitě a vkusných doplňků mohou ze starého vzniknout opravdové skvosty, které leccos vypovídají o šikovnosti a vkusu těch, co je nosí.

Češi jsou spořiví. Šetří si na horší časy, na důchod, na zajištěnou budoucnost. Podle údajů České spořitelny má průměrná domácnost v České republice v rezervách 900 tisíc korun. Když odečteme rodiny, které úspory nemají nebo jsou trvale v mínusu (půjčky a hypotéky), znamená to, že mezi námi žije mnoho milionářů. Považuji to za příznivou zprávu, které má ovšem i druhou stranu. Jak jsme se naučili už za Rakousko-Uherska, většina aktiv leží na spořicích účtech. Proti západním zemím totiž stále neumíme správně investovat, tedy lépe své peníze zhodnocovat. Vinou vysoké inflace se nyní úspory českým domácnostem reálně snižují. Podle mého názoru se vedle opatrnosti u nás stále nepodařilo překonat několik desítek let socializmu, kdy kapitál patřil mezi ošklivá slova a rentiér, burzián byl synonymem vydřiducha, společensky odsouzeníhodné osoby. Navíc se mnoho investorů spálilo, když své finance vložilo do pochybných podniků a o své prostředky přišli, což je jistá daň za divoká devadesátá léta. Uvidíme, zda opatrný postoj k investicích přetrvá nebo se časem změní.

Blíží se dovolené a s tím i poptávka po tuzemských i zahraničních zájezdech stoupá. Po několika krizových letech, které ovlivnila zejména pandemie Covidu-19, lidé opět mají chuť cestovat a poznávat cizí kraje. Zvýšený zájem potvrzují cestovní kanceláře, mnohé z nich už hlásí vyprodáno. Ani zvýšené životní náklady nezabránily většině Čechů, aby na dovolené šetřili. Dokonce největší CK Čedok si pochvaluje, že loňský rok byl pro ni nejúspěšnější v novodobé historii. A tento trend nyní pokračuje. Vypadá to, že lidé budou raději šetřit na energiích a potravinách, ale letní měsíce si chtějí užít. Pokládám to za dobrou zprávu. Optimizmus našim spotřebitelům tedy rozhodně nechybí a věří, že zas bude líp.

Před začátkem zimní topné sezóny si podniky ani drobní spotřebitelé nebyli jisti, jak vystačí se zásobami paliv. Teď už to máme za sebou a ministerstvo průmyslu a obchodu s úlevou konstatuje, že jsme obstáli na výbornou. I když zásobování, zvláště plynu z tradičních zdrojů, bylo přerušeno, nic dramatického se nestalo. Není pochyb o tom, že hlavní roli sehrál odpovědný přístup velkých i malých odběratelů, kteří vystačili s tím, co bylo k dispozici. Vcelku logicky tomu napomohly i výrazně vyšší ceny energií a také technologie efektivněji využívající každou kilowatthodinu. Nicméně šetrné nakládání se zdroji musí pokračovat během celého roku, protože levně už nikdo nenakoupí a nadbytek zdrojů zřejmě už navždy patří minulosti. Potvrdilo se tak staré české přísloví, že nouze naučila Dalibora housti. Ku prospěchu nás všech.

Asi se podivujete, proč zdůrazňuji, že text jsem vytvořil sám. Jenže doba, kdy autorské články a zpravodajství bylo dílem výlučně lidských bytostí, pomalu končí. Ke slovu se dostává umělá inteligence, novináři dostali zdatného konkurenta. Ano, v některých redakcích se už přechází od nesmělých pokusů k běžné praxi a vypadá to, že psané slovo AI nelze odlišit od práce redaktorů. A může se stát, že brzy budou mít píšící roboti navrch, protože na rozdíl od lidí nedělají chyby. Zaujala mě čerstvá informace, že první kniha stvořená umělou inteligencí se už prodává na Amazonu. Pojednává o veverce a jejím přístupu k penězům, spoření a investování. Nepochybuji o tom, že postupně se AI prosadí ještě víc. A tak si říkám, že mladším kolegům vůbec nezávidím a že do důchodu odcházím v pravý čas.

Loni ukončilo činnost 1300 nejmenších podnikatelů. Asi není žádným překvapením, že řada z nich si spočítala, že ve stále těžších ekonomických podmínkách se prostě neuživí a „zavřeli krám“. Ale je tu ještě jeden významný faktor. Jen v mém okolí se rozhodly dvě osoby samostatně výdělečně činné zrušit živnostenský list z administrativních důvodů. Nechtěly si totiž otevřít datovou schránku, která je od nového roku 2023 k podnikání nutná. Pro někoho jen obvyklá operativa, pro jiného však další „papírování“ a možná až nepříjemný dohled státu. Uvidíme, zda je úbytek živnostníků jen mimořádný jev, který se v příštích letech nebude opakovat, nebo byl nastoupen nový dlouhodobý trend. Ti, co zůstali, brzy zjistí, že se vlastně nic podstatného nestalo, nebo naopak se s datovými schránkami nesžijí. Podle mého názoru převáží první skupina. Každá novinka naráží na přirozený odpor, ale časem se z ní stává rutina a běžná součást našeho života. Uvidíme!