Na tohle téma se vedou spory. Jedni tvrdí, že maso do našeho jídelníčku nebude smět, druzí by je za taková tvrzení nejraději uškrtili. První to zdůvodňují tím, že naše planeta skomírá a z jisté části za to můžeme my, lidi masožravci, a nabádají nás k tomu, abychom se v jídle umírnili a více využívali na talíři zeleninu a ovoce. Což o to, to je určitě správná a potřebná cesta, zvýšit podíl kedlubů, mrkve, salátu nebo brokolice v našem žaludku. Zemědělci ale zase tvrdí, že bez hnoje, tedy chlévské mrvy, za chvíli budou pole neúrodná, že zkrátka hovězí dobytek, čuníky, ovce lidstvo potřebuje, aby bylo z čeho posléze produkovat obilí, řepu, brambory, okurky, rajčata. Protože řádně vyhnojené pole, tedy organicky, ničím nenahradíš. A že hydroponie lidstvo nezachrání. Myslím, že všichni máme kousek pravdy. A fakta, která k něčemu vedou, nejsou ani bílá, ani černá, ale šedá, jindy více, jindy méně. Uprostřed nich by měl kralovat zdravý rozum sedláka a jeho zkušenosti, stejně tak jako ozdravná pravda o tom, proč je zelí, cibule nebo kapusta pro člověka prospěšná. Eva Brixi

Každý den jiné informace. Že by se svět vyvíjel rychlostí světla a co den, to jiná situace? Připusťme i tuto možnost. Ale jak číst tuhle dynamiku v případě menší firmy, živnostníka, prostého nepodnikajícího občana? Jeden den se dozví, že ceny energií porostou do závratných výšek, druhý den mu přijde zpráva, že jeho dodavatel plynu zlevňuje. Brzy poté mu internet oznámí, že zlevňují pohonné hmoty, ale na dvou čerpačkách, kde chtěl natankovat, se jejich ceny naopak zvedly. Jak se v té změti protichůdných informací orientovat, ví málokdo. Jedno to jistě není ani těm subjektům či lidem, kteří mají dobrý finanční polštátř, našetřeno, kteří k tomu dokáží peníze náležitě zhodnotit. Jenže, to je zavádějící útěcha. Chápu, že jistota je pojem, který má své hranice a ty jsou právě v současnosti překonávány směrem k velké promněnné. Jakou variantu k jistotě zvolit, babo raď. Jak se vypořádat se změnami, které si pohrávají s naprogramováním člověka? Když přestávají platit přísloví i pořekadla? Třeba o tom, že Nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Nebo že Bez práce nejsou koláče… Eva Brixi

Také se snažíte dobře hospodařit s každou minutou? Je to někdy to jediné, co člověku zbývá k tomu, aby byl stále aktivní, aby stihl využít hodně z toho, co mu život nabízí. A aby rovněž oplácel v tom nejlepším slova smyslu těm, kteří si to zaslouží. Nechci být patetická, a už vůbec ne škarohlíd a remcal, ale stále častěji přemýšlím o tom, jestli to všechno snažení má vůbec cenu. Jestli má smysl podnikat, odvádět daně, být laskavý, vstřícný, zodpovědný člověk. Všechno může rázem pokazit třeba městská hromadná doprava. Bydlím v Praze a z jednoho místa se snažím jezdit víc než 30 let do centra. Škoda, že jsem si nevedla přehled o všech těch zpožděních, která mi znemožnila obchodní schůzku, včasné zahájení nejrůznějších akcí, účast na tiskových konferencích, zmeškání divadelního představení, cestu do zahraničí.

AI, zkratka, která ovládla svět. Nabízí nebývalé možnosti. Dává nové příležitosti. Obsahuje výzvy. Přináší mnoho užitečného, třeba v péči o zdraví člověka, v marketingu slouží k optimálnějšímu cílení na zákazníka. Umělá inteligence nám dává pochopit, k čemu jsou data v obřích rozměrech. To je ta lepší stránka věci. A pochopitelná. K čemu všemu jsou data potřebná, vhodná i zásadní, ukazuje i historie, ukáže i budoucnost. Ta by mne zajímala nejvíce. Data a jejich „šikovné“ využití učí totiž mimo jiné masy nemyslet, ovládat je, mění životní styl člověka. Ten pak může být zranitelnější a generačně ještě hloupější. Je to nebezpečné, i když to může podpořit zisky některých firem, což je zase společensky a ekonomicky přínosné.

Když se v devadesátých letech otevřel volný trh a začalo k nám ve velkém proudit zahraniční zboží, neměli Češi kupní sílu na to, aby kupovali drahé a módní věci. Náplastí na tuto bolest se staly second handy, které u nás zdomácněly jako „sekáče“. Oděvy, doplňky a boty, ať už použité nebo z výprodejů, padly na úrodnou půdu. Lidé se za pár korun mohli dostat k více méně kvalitnímu a žádanému sortimentu, který dříve na trhu chyběl. Oblíbenými se staly „hrabáky“, v nichž se za hubičku našly často velmi pěkné kousky. Postupem času se však měnila nejen nabídka, ale i finanční možnosti spotřebitelů. Rostly ceny, navíc padnout v sekáči na skutečné terno už nebylo pravidlem, ale jen možností, pokud ovšem měl zájemce trochu štěstí. A dnes je situace zase jiná - už nikdo nehodnotí módu z druhé ruky jako z nouze ctnost, ale jako správný směr k udržitelnosti. Celebrity jdou příkladem a rády se předvádějí v obnošených věcech, jimž vdechly nový život. Mění se i prodejny, z nichž ty nejlepší fungují například v industriálních prostorách, vylepšily design a nabízejí kupujícím posezení s kvalitní kávou, čajem a zákusky. Nový trend podporuje nejen udržitelnost, ale i kreativitu. Pomocí jehly, nitě a vkusných doplňků mohou ze starého vzniknout opravdové skvosty, které leccos vypovídají o šikovnosti a vkusu těch, co je nosí.

Češi jsou spořiví. Šetří si na horší časy, na důchod, na zajištěnou budoucnost. Podle údajů České spořitelny má průměrná domácnost v České republice v rezervách 900 tisíc korun. Když odečteme rodiny, které úspory nemají nebo jsou trvale v mínusu (půjčky a hypotéky), znamená to, že mezi námi žije mnoho milionářů. Považuji to za příznivou zprávu, které má ovšem i druhou stranu. Jak jsme se naučili už za Rakousko-Uherska, většina aktiv leží na spořicích účtech. Proti západním zemím totiž stále neumíme správně investovat, tedy lépe své peníze zhodnocovat. Vinou vysoké inflace se nyní úspory českým domácnostem reálně snižují. Podle mého názoru se vedle opatrnosti u nás stále nepodařilo překonat několik desítek let socializmu, kdy kapitál patřil mezi ošklivá slova a rentiér, burzián byl synonymem vydřiducha, společensky odsouzeníhodné osoby. Navíc se mnoho investorů spálilo, když své finance vložilo do pochybných podniků a o své prostředky přišli, což je jistá daň za divoká devadesátá léta. Uvidíme, zda opatrný postoj k investicích přetrvá nebo se časem změní.